Pravá jednota má za základ stejné smýšlení. Apoštol Pavel v listu Filipanům 2,2 píše: „dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní.“ V prvním listu Korinťanům píše v úvodní kapitole o rozdělení a v 1,10 máme: „Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista. Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte.“ Jsou různé témata, na niž si lze ověřit různost či stejnost smýšlení. K upřesnění je vhodná konkretizace. K ukázání nejednoty smýšlení je možné zvolit II. Vatikánský koncil. Chtít, aby spiritualita II. Vatikánského koncilu a I. Nicejského koncilu byla shodná vyžaduje smýšlení podle otců pouště. Kdo jsou otcové pouště? Úvahu můžeme začít u Jana Křtitele, který žil na poušti. Uděloval křest pokání a s ním vybízel k nápravě mravů (Mt 3,7-12). Pokřtil Ježíše Krista, který jej mimořádně ocenil slovy více než proroka: „Mezi narozenými z ženy není nikdo větší než Jan (Lk 7,28)“. Smýšlíme při udělování křtu jako Jan Křtitel?

NOM liturgie mezi zrušenými svátky má i svátek prvního eremity, poustevníka sv. Pavla, + 341. Za pronásledování císaře Decia uprchl na poušť, kde žil 90 let. Smýšlí podle něj mládež o vytrvalosti ve víře? Mezi další významné otce pouště z Egypta patří sv. Antonín, sv. Pachomius, sv. Malchus, sv. Hilarion, sv. Makarius a sv. Izidor. Sv. Atanáš bojoval za pravověrnost také tím, že psal životopisy příkladných osob. Napsal životopis poustevníka a opata sv. Antonína. Sv. Antonín opustil i funkci opata a vrátil se na závěr života k poustevnickému životu. Pomohl hájit pravdu proti bludům Aria a prosazoval nauku nicejského koncilu. Sv. Atanáš psal také o poustevnici sv. Synkelité. Od Synkelité je výrok: „Mnoho lidí, kteří žili v pustinách, ale jednali světsky zahynulo, a mnoho lidí, kteří žijí sice ve městech, ale konají askezi jako na poušti, spěje ke spáse.“ Sv. Sofronius patriarcha jeruzalémský napsal životopis sv. Marie Egyptské, poustevnice s hříšnou minulostí. Sv. Basil Veliký sestavil pravidla pro mnišský život po své zkušenosti poustevnické, jejichž osady navštívil v Sýrii, Palestině a Egyptě. Sv. Augustin učí: „Velcí mužové, svatí věřící, ti pohrdli skvělým světem: my nedovedeme pohrdnout ani jeho ošklivostí.“ Smýšlíme jako sv. Augustin anebo podle hříšného a bludného světa? V Betlémě při překládání bible žil sv. Jeroným, jeden z velkých církevních otců Západu, poustevnickým způsobem života. Jak smýšlím o svém životě při četbě bible? Poustevnickým životem začínal opat sv. Benedikt, organizátor mnišského života na Západě. Podobně se opaty staly poustevníci sv. Jiljí a sv. Prokop. Poustevnický život po svém křtu začal žít sv. Martin.

Sv. Romuald, + 1027, spojil benediktinskou řeholi s životem egyptských poustevníků v řádu kamaldulském. Zpřísněnou benediktinskou řeholi poustevnického typu jsou kartuziáni založení sv. Brunem, + 1101. Poustevníci sv. Jan z Mathy a sv. Felix z Valois založili řád Nejsvětější Trojice na pomoc křesťanům trpícím od islámu. Sv. Silvestr, + 1267. žil jako poustevník a potom byl opatem obnovené benendiktinské řehole. Jeho svátek zavedl papeže Lev XIII. a byl zrušen v NOM liturgii. Sv. Tomáš Akvinský před psaním své teologie četl životopisy otců pouště, aby rozplamenil svého ducha. Volím si teologa stejného smýšlení? Sv. František z Assisi obdržel stigmata na hoře La Verna, kde žil poustevnickým životem. Sv. Antonín Paduánský přešel z řádu augustiniánů do řádu františkánského pod jménem sv. Antonína poustevníka. Čteme o něm, že si samotu nosil sebou. Sv. Mikuláš z Flüe, + 1487, je švýcarský poustevník žijící 20 let z Eucharistie a bez jídla. Jeho smýšlení ukazuje jeho modlitba: „Můj Pane a můj Bože, vezmi mi to, co mě od tebe vzdaluje. Můj Pane a můj Bože, dej mi to, co mě přivádí k tobě. Můj Pane a můj Bože, odpoutej mě od sebe sama, abych ti zcela patřil.“ Zabránil občanské válce a předpověděl bouři v křesťanstvu pro odlišné smýšlení ve víře a mravech. Poustevnický řád Nejmenších bratří (paulánů) založil sv. František z Pauly. Od 17 let žil poustevnickým životem. Zemřel roku 1507 a na smrt připravil francouzského krále Ludvíka IX. Jak smýšlím o přípravě na smrt? Sv. Petr z Alkantary vstoupil k františkánskánům. Po přijetí kněžského svěcení v 25 letech žil poustevnickým životem a potom vykonal reformu v řadu františkánském. Byl zpovědník a rádce sv. Terezie z Avily. Jak smýšlím o volbě zpovědníka a duchovního rádce?

Pokud by Luther opustil klášter za účelem poustevnického života a dosáhl kvalit otců pouště, byl by příkladem dobrým. To jak opustil klášter a co dělal je příkladem špatným. Protestantismu následuje Luthera a pohrdá poustevnickým a klášterním životem. Pohrdání pro kláštery má i islám v koránu, sůra 9,32: „Uznávají kromě Boha své kněze a mnichy za své Pány a Krista, syna Mariina.“ Smýšlím o protestantismu jako o bludném směru křesťanství? Smýšlím o islámu jako o falešném náboženství? Ekumenismus skrze poustevnický a mnišský život je snadný s pravoslavnými křesťany. Gestem tohoto ekumenismu jsou slova chvály sv. Jana Pavla II. o sv. Serafimu Sarovském. Sv. Sarafim, + 1833 byl uzdraven jako dítě po políbení ikony Panny Marie. Měl několik osobních zjevení Panny Marie a byl obdařen darem zázraků a věrohodných proroctví. Mezi významné poustevníky poslední doby patří libanonský sv. Charbel Makhlouf, + 1898. V jeho životě nalézáme dary shodné se starověkými otci pouště. Otcové pouště a jejich následovníci splnili slova apoštola Pavla z listu Římanům 12,3: „Nikdo ať si o sobě nemyslí více, než co se patří myslet, ale skromně ve shodě s tím, v jaké míře udělil Bůh každému víru.“ Naplnili i slova listu Efesanům 4,3: „horlivě se snažte zachovat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.“