Mnoho se mluví o lidských právech. Některá požadovaná práva jsou úsměvná, jiná více než znepokojující. Málo řečí je o skutečných povinnostech. Mezi práva současnosti patří: dítě má právo na kapesné; dítě má právo na dostatek cukrovinek a mlsů; dítě má právo na mobil; dítě má právo barvit si vlasy a nehty; dítě má právo na svůj pokoj. Dívka má právo nosit kalhoty, minisukně, velký výstřih a být erotická. Chlapec má právo na dlouhé vlasy a náušnice. Dívka schopná otěhotnět má právo na antikoncepci. Kdo otěhotní má právo na umělý potrat. Lidé, co vstoupí do manželství mají právo na rozvod. Lidé bez manželství mohou žít jako manželé. Ti, kdo do manželství nevstoupí a žijí v konkubinátu mají právo na vyšší sociální dávky od státu. Kdo nemůže mít dítě má právo na jeho výrobu uměle ze zkumavky. Člověk má právo si volit a měnit své pohlaví. Má právo žít sexuálně s osobou stejného pohlaví. Má právo ukončit svůj život dobrovolným zabitím… Modernističtí sociální inženýři navrhují stále další „práva“ a vůbec jim nevadí, že se dříve neznala. Změnila se snad lidská přirozenost a tím její práva?

Má si současný člověk uzákonit právo na sobectví? Je právo dělat dluhy? Kdo by dal více a více se zadlužujícímu jedinci svou důvěru k poučování o lidských právech? Celosvětově nejvíce zadlužené USA se o to snaží. V minulosti více než v současnosti byl člověk od dětství veden k povinnostem. Na vesnici menší děti měli povinnost pást husy. Starší pásli kozu a nejstarší krávu. Všichni povinně pracovali, obvykle na poli. Životní práva byla skromná. Běžně spalo několik osob v jedné místnosti. Maso na oběd bývalo jen v neděli. Sladkosti a cukroví nebylo často. Samozřejmostí byly povinnosti náboženské s účastí na mši svaté, výuce náboženství a svátostech. Ten, kdo uvažuje nad životem svých předků a snaží se z nich poučit snadno dospěje k závěru o řadě modernistických omylů v dnešních lidských právech. Pokud si někdo nárokuje právo být bohatým milionářem, tak by měl uvažovat nad povinností nebýt jím na úkor druhých, jejich zdraví nebo i životů.

Z života předků lze vyvodit moudrost, která místo o lidských právech mluví o povinnostech k Bohu a vlasti. Rodina je základ státu a není divu, že se často rozpadá, protože převažuje nárokování si práv nad plněním povinností. Vstoupit do manželství jako panna není povinnost z minulosti, je to nadčasová povinnost zejména podle příkladu Panny Marie. Matka Boží se nedovolávala žádných mimořádných práv pro svoji důstojnost. Vědoma si toho, že Bůh má právo na člověka a člověk nemá právo na hřích plnila své povinnosti. Program s pokorným plněním povinností podle Božího zákona je ve slovech: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova (Lk 2,38)“. Opakem konání Panny Marie jsou pyšní lidé, co si nárokují právo neplnit křestní slib, opustit kněžskou službu, klášter, manželství a rodinu. Nepoměr mezi právy a povinnostmi nemůže dobře dopadnout. Je proti spravedlnosti poskytovat současným imigrantům všemožná práva a nežádat od nich žádné povinnosti. U nás je nepoměr mezi právy a povinnostmi u cikánů. Tato skutečnost se nepřevrátí povinností mluvit o romech. Převrácenost poměru práv a povinností je zjevná rovněž v tzv. „obnovené liturgii“. Latina stanovená II. Vatikánským koncilem jako hlavní jazyk liturgie se těžko dovolává svých oprávněných práv. Národní jazyk s právem druhořadého jazyka po latině dostává práva, která mu nepřísluší a stává se výlučným. Právo sloužit mši sv. ad orientem, k východu, svatostánku je v souladu s koncilem, který právo na oltář čelem k lidu nikomu nedal. Přes tato fakta místo povinnosti nápravy přežívá na povinnost povýšené tvrzení, jak chtěl koncil zrušit latinu a obrátit oltáře čelem k lidu. Více než o povinnosti účasti na mši svaté se mluví o právu na podávaní na ruku atd.

Právo na bludy mezi Bohem uznaná práva nepatří. Tvrzení o prázdném pekle v sobě obsahuje názor o všeobecném právu na nebe. To si nárokují lidé, ale Bůh toto právo neoznámil. Nebe je přislíbeno těm, kdo splní náležité podmínky neboli přijmou nutné povinnosti. Kdo uvěří a dá se pokřtít bude spasen, kdo neuvěří bude zavržen (Mk 16,16). Kdo však vytrvá až do konce bude spasen (Mt 24,13). Právo na nebe nelze přiznat těm, kdo si nárokují právo na bludy ve jménu náboženské svobody. Právo na nebe nelze přiznat těm, kdo žijí ve hříchu a nechtějí konat pokání. Mezi málo vyhlašovaná práva patří právo na zdravou nauku v oblasti víry a mravů. Toto právo se nenaplní bez povinnosti učit zdravou nauku v oblasti víry a mravů. Motivovat k učení podle zdravého rozumu a víry katolické Církve, a tak vyvozovat dobré povinnosti a práva občana a křesťana, je záměr tohoto článku