Ekonomika ČR vzrostla za rok 2017 o 5%. Při tomto každoročním růstu by lidé za dvě tisíciletí křesťanství zažili ekonomický růst o bilióny %. Byli by také o stejná procenta šťastnější a lepší? Určitě ne. S rokem 2018 bude výročí konce I. světové války. Pokud by od roku 1918 lidé byli každý rok o 5% ctnostnější, tak by nemohla vypuknout II. světová válka. Ctnostní lidé se do války neženou. Současné technicky vyspělé lidstvo vyrábí lepší výrobky a často zbraně a málo bdí nad sebou, svým chováním a svými mravy. Svými neřestmi a hříchy si připravuje katastrofu. Po druhé světové válce si lidé u nás zvolili komunismus. Silně jej podpořili i pokřtění katolíci. Nemohli by to udělat pokud by dbali na božské ctnosti víry, naděje a lásky. Milovat Boha, doufat v Něj a věřit Mu bylo za socialismu tmářství. Nešlo jen o teorii, ale praxi s kriminály a smrtí pro křesťany. Problémy současné EU stejně jako problémy států v dějinách mají mravní podstatu. Zdárné řešení je v ctnostném životě.

Kromě božských ctnosti jsou ctnosti kardinální: spravedlnost, statečnost, moudrost, mírnost. Ctnosti jsou opakem neřesti a hříchů. Církví doporučovaný středověký sv. Tomáš Akvinský, + 1274, se často odvolává na rozumové závěry Aristotela. Tento pohanský filosof, + 322 před Kristem, hlásá: „Ctnost činí dobrým toho, kdo ji má a jeho dílo činí dobrým.“ Z této teze platí i opak: „Neřest a hřích činí špatným toho, kdo ji má a jeho dílo činí špatným.“ Je sedm hlavních ctností. Pojetí hlavních ctností začíná pokorou, která je opakem pýchy. Sv. Alfons z Liguori pokorně využívá nauky předchozích učitelů Církve a píše v díle O pokoře P. Marie: „Pokora,“ učí sv. Bernard, „je základ a strážce všech ctností.“ A to právem, neboť bez pokory neujme se v duši žádná jiná ctnost. I kdyby se všemi ozdobila, všechny ji opustí, jakmile pokora ji opustí. A naopak, píše sv. František Saleský svaté Janě Františce Chantal, Bůh miluje pokoru tak, že spěchá tam, kde ji nalézá.“ „Přejte, aby i vám bylo přáno.“ Takto ctnost přejícnosti a opak závisti připomněl sv. Ignác z Antiochie, + 107, v listu Římanům.

Sv. Atanáš v Životě svatého Antonína píše o jeho štědrosti, která je opak lakomství: „Když uběhlo od smrti rodičů necelých šest měsíců, šel Antonín jako obvykle do chrámu Páně a cestou v duchu přemýšlel, proč apoštolové všechno opustili a šli za Spasitelem a proč věřící, o nichž se mluví ve Skutcích apoštolů, prodali majetek a všechno, co za něj utržili, skládali apoštolům k nohám na almužny pro chudé; a uvažoval, co velikého je za to čeká v nebi. Když došel uprostřed těchto úvah až do kostela, právě se tam četlo evangelium. A v něm Antonín slyšel, jak Pán říká onomu boháči: Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej všechno, co máš, a rozdej to chudým. Pak přijď a následuj mě a budeš mít poklad v nebi. Antonína hned napadlo, že to byl sám Bůh, kdo mu připomněl příběh o svatých, a že to, co se četlo, patřilo vlastně jemu. A sotvaže vyšel z chrámu Páně, všechny pozemky po rodičích - patřilo mu na tři sta honů úrodných a velmi krásných polí - dal vesničanům, aby majetek nebyl jemu ani sestře na obtíž.“ Střídmost je opakem obžerství a máme lidovou moudrost v pořekadlu: „Jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti naplno tvá léta.“ S ekonomickým růstem je spojeno více peněz, které se bohužel utrácí za nadměrné množství jídla a alkoholu a jsou z toho různá onemocnění těla i duše.

Sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis píše o čistotě: „Neboť co je to platné pravdu znát slovy, ale tělo znečišťovat a naplňovat činy špatnosti? Či naopak jaký má vlastně užitek čistota těla, když v duši není žádná pravda? Tyto se totiž vzájemně obšťastňují, sjednocují a jsou schopné vést boj, aby mohly člověka postavit před Boha.“ Všeobecný požadavek čistých mravů se projevuje nejzjevněji v čistotě, která je opakem smilstva. Sv. Justin napsal v První apologii: „Dříve jsme si libovali ve smilstvu, nyní však nacházíme potěšení jen v mravní čistotě.“ Správná míra je velké umění života. Mírnost je kardinální ctnosti a správná míra vylučuje hřích. Mírnost jako ctnost hlavní je protiváhou hněvu, který není vždy špatný. V listu Efesanům 4,26 máme: „Hněvejte se a nehřešte.“ V hněvu se napáchá mnoho škod a patří mezi hlavní hříchy. Opakem hněvu je mírnost. List Filipanům 4,5: „Vaše mírnost ať je známa všem lidem.“ Píle je opakem lenosti a projevuje se pracovitostí. I člověk pracující může chybovat tím, že si nedá práci se svými mravy. Toho si všiml Galén, pohanský osobní lékař císaře Marka Aurelia. Prohlásil: „Je hanba, že se někdo dovede namáhat po mnoho let, aby se stal dobrým lékařem, obhájcem, učitelem nebo geometrem, a přitom není ochoten namáhat se příslušně dlouhý čas, aby se stal dobrým člověkem.“

A co namáhání se příslušně dlouhý čas, aby se člověk stal dobrým křesťanem? K tomuto požadavku píše papež sv. Petr v I Petr 4-9: „A proto jsme od něho dostali vzácná a nesmírná přislíbení: abyste tím měli účast na božské přirozenosti, a tak unikli zkaženosti, která ovládá svět špatnými žádostmi. A proto se věnujte s celou horlivostí tomu, abyste dospěli vírou k řádnému životu, řádným životem k poznání poznáním k sebeovládání, sebeovládáním k trpělivosti, trpělivostí ke zbožnosti, zbožností k bratrské lásce a láskou bratrskou k lásce vůbec. Jsou-li totiž ve vás tyto ctnosti a rozmáhají se, nenechají vás v nečinnosti a neplodnosti; naopak: budete poznávat našeho Pána Ježíše Krista. Kdo však je nemá, je slepý, krátkozraký. Nic už neví o tom, že byl očištěn od svých bývalých hříchů.“ Byl jsem v tomto roce lepším člověkem a křesťanem? To je nejlepší bilancování předchozího života. To je vhodné předsevzetí do dalšího života. Liturgie římská má v modlitbě na Bílou sobotu: „Všemohoucí, věčný Bože, jediná naděje světa, jenž jsi hlásáním svých Proroků zjevil tajemství nynějších časů, rozmnož usmířen touhy svého lidu, neboť bez tvého vnuknutí v žádném z věřících nevzejde přírůstek ctností.“ V litaniích k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu je prosba: hlubino všech ctností, smiluj se nad námi! To člověku pomáhá, aby si hleděl svého ctnostného života a usiloval o ctnosti hlavní, kardinální a božské a jakékoli ctnosti potřebné.