Život přináší různé zkoušky. Jsou i zkoušky víry. Vzor víry Abrahám dlouho čekal na narození syna. V Genezi kap. 22 máme jak má obětovat svého syna Izáka. Abrahám se to rozhodl udělat a dobře uspěl v této životní zkoušce. Za odměnu je v Gn 22,16: „Přísahal jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, zajisté ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a písek na mořském břehu.“ Ve Starém zákoně je řada příkladů osob, co podobně jako Abrahám obstáli v životních zkouškách. Izraelský národ jako celek ve zkouškách zklamal při putování pouští a pomřeli na poušti. Zmiňuje to v Novém zákoně apoštol Pavel v prvním listu Korinťanům 10,5.

První papež sv. Petr zmiňuje zkoušky takto, I Petr 1,3-9: „Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, (na dědictví) skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době. A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.“ Apoštol Pavel píše v listu Židům 2,14-18: „Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i (Ježíš) přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit (svým) bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí.“

Apoštol Jan v Apokalypse 3,8-11 píše takto: „Znám tvé skutky: otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Mnoho síly sice nemáš, ale přece jsi zachoval moje slovo a nezapřel jsi mě. Já přinutím některé z lidí satanových - oni, lháři, si říkají židé, ale nejsou - přinutím je, aby přišli, padli ti k nohám a poznali, že jsem si tě zamiloval. Protože jsi zachoval nařízení o mé trpělivosti, i já tě zachovám v hodině zkoušky, která má přijít na celý svět, aby vyzkoušela obyvatele země. Přijdu brzo! Drž pevně, co máš, aby (ti) nikdo nevzal tvou korunu.“ V listu Jakubově čteme 1,2-4: „Velmi se z toho radujte, moji bratři, když se octnete ve všelijakých zkouškách. Víte, že zkouška vaší víry vede k vytrvalosti. S vytrvalostí ať je spojeno dílo dokonalé, abyste byli dokonalí, nic vám nescházelo a v ničem abyste nezůstávali pozadu.“

KKC 675.: „Před Kristovým příchodem musí Církev projít závěrečnou zkouškou, která otřese vírou mnohých věřících. Pronásledování, které provází její putování po zemi, odhalí „tajemství nepravosti“ v podobě náboženského podvodu, přinášejícího lidem zdánlivé řešení jejich problémů za cenu odpadnutí od pravdy. Největším náboženským podvodem je antikristův podvod, to je falešné mesiášství, jímž člověk oslavuje sám sebe místo Boha a jeho Mesiáše, který přišel v těle.“ Evangelista Lukáš 18,8 má otázku: „Nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ Víru našel Syn člověka u Panny Marie a nalezne ji u těch kdo podle jejího příkladu uspořádají svůj život. Zjevení Panny Marie ve Fatimě předcházelo roku 1846 zjevení Panny Marie na La Salettě. O víře jsou tyto výroky: „Mnozí opustí víru a velký počet kněží a řeholníků se odloučí od pravého náboženství; mezi těmito osobami budou i biskupové.“ „Řím ztratí víru a stane se sídlem antikrista.“ V pravých zjeveních si Panna Maria nemůže protiřečit a jsou spolu v souladu jako jsou v souladu s učením katolické Církve.