Jak se má prožívat advent? Liturgický kalendář pro rok 2017 stejně jako předchozí má odpověď: „Celou dobu adventní máme prožívat s vnitřní usebraností a touhou po Kristu.“ Vzorem je Panna Maria a svatí. V době svého těhotenství Panna Maria v usebranosti a v touze po Kristu prožívala advent. Usebranost a ticho vytváří podmínky pro rozjímání. Maria to, co se týkalo Bohočlověka uchovávala ve svém srdci a s láskou nad tím přemýšlela (viz Lk 2,19). Snažila se mít doma ticho jako v kostele. Je to ticho, které léčí a uzdravuje. Opuštěné svatostánky kostelů svědčí o opaku konání Bohorodičky.

Jasný příklad není snadné uvést do života. Jedna vysokoškolačka po duchovních cvičeních chtěla rozjímat. Sděluje svoji zkušenost: „Chci rozjímat, a tak jdu třeba do koupelny a tam se zamču, abych měla k tomu klid. Stane se, že na mě klepe maminka a když otevřu, tak se ustaraně ptá: „Nestalo se ti něco? Jsi v koupelně nějak dlouho.“ Celá rodina této vysokoškolačky chodí do kostela. Radu, aby doma vysvětlila, že chce rozjímat nemá odvahu doma sdělit. Na otázku, zda se společně doma modlí růženec nebo jiné modlitby je záporná odpověď. Opakem usebranosti je rozptýlenost. Z toho důvodu dobré děti katolické Církve omezují nebo zcela opouští sledování televize a jiné podobné aktivity. Cyrilometodějský kancionál z roku 1960 má mezi církevními přikázáními: „V době adventní a postní se tanečních zábav neúčastnit.“ Zrušení toho zákazu si někdo vysvětluje jako doporučení se věnovat světským zábavám a rozptylování.

Informátor města N. píše mezi celoročními aktivitami o rozsvěcování vánočního stromu: „Kulturní centrum…jej pořádá na začátku adventu ve spolupráci s občanskými sdruženími a školami. Na náměstí je vánoční trh, sousedská veselice s punčem, děti zpívají koledy a v kostýmech čertíků, andílků, Lucinek a Barborek procházejí v průvodu městem. Přání klidných a šťastných svátků vánočních pronáší farář a starosta města.“ Účast kněze je asi aplikace pokoncilní otevřenosti vůči světu podle koncilní konstituce Gaudium et spes, Radost a naděje. Slova o smutku a úzkosti, která v koncilním dokumentu následují nejsou pastoračně oživována. Smutek a úzkost je namístě při New Age adventním koktejlu. Co by se stalo, kdyby po změně faráře jeho nástupce odmítl pronášet v adventu vánoční proslov na náměstí při akci tohoto typu? Mohl by to zdůvodnit tím, že celou dobu adventní máme prožívat s vnitřní usebraností a touhou po Kristu a nemůže jít na akci, která je s ní v příkrém rozporu. Mohl by říci, že mluvit o radostném adventu musí mít dodatek, že je to doba vážná. Kněz má v kostele ke mši svaté ornát fialové barvy jako v době postní. Mohl by říci, že radost máme hledat i v pokání, které k adventu patří. Řada pokřtěných osob nežije křesťansky. Vážnost situace těchto lidí a osob nepokřtěných je ze slov adventní písně NOM kancionálu 106: „Kdo skrze Krista nepůjde, cestu do nebe nenajde, neboť cesty není nižádné k spasení nežli Kristus sám. Kristus je naše naděje, žádný nám nic neprospěje; zřeknem-li se jeho Spasitele svého běda nám bude.“ K duchovní plodnosti je nutné neprožívat jen zvuky písní, ale rozjímavě je zpívat a rozjímat je i beze zpěvu. NOM kancionál má píseň 123, která je též hymnem pokoncilního breviáře pro modlitbu během dne doby adventní. V závěru je: „Obraťme se, ó hříšníci a čiňme pokání, radujme se kajícníci je den smilování.“

Advent i postní doba mají ve mši sv. evangelium o sv. Janu Křtiteli. V breviáři je v době adventní připomínán hymnem sv. Jan Křtitel takto: „Blíží se nám doba smilování, od jordánských břehů zní volání: „Čiňte lidé z hříchů svých pokání.“ Je to mocný hlas Křtitele Jana, jemuž Bohem ta úloha dána, aby předchůdcem byl Krista Pána. Volá: „Cesty křivé urovnejte, údolí vyplňte, hory snižte, obraťte se, mějte srdce čisté. Neboť za mnou Kristus má přijíti, jemuž nemohu já roven býti, ten nás bude Duchem Svatým křtíti.“ Přijď již milý Kriste, a buď s námi, proměň srdce naše ve své chrámy, přijď Pane náš, smiluj se nad námi.“ Hymny jsou z různých kancionálů. O kancionálu 1863-1864 je v breviáři zmínka: „Starší písně však často zbytečně přepracovává v duchu dobového nazírání.“ Ještě horší je v rozporu s tradicí přepracovávat advent podle dobového nazírání. Slyšeli jste již někdy hymnus o Janu Křtiteli jako úvod k adventnímu koncertu? Co se v mládí naučíš ve stáří jak když najdeš! Naučíš-li se v mládí usebranosti a touze po Kristu můžeš být ve stáří duchovně dokonalejší než v mládí. Pokud se naučíš v adventním mládí církevního roku vnitřní usebranosti a touze po Kristu, tak je předpoklad, že na závěr církevního roku budeš mít dobrý křesťanský život. A to tě připraví na advent v hodině smrti, kdy přejdeš do věčnosti a Bůh tě bude soudit. Vnitřní usebranost a touhou po Kristu ti vyčítat nebude, ale opak ano. Kodex církevního práva má v posledním kánonu 1752: „se zřetelem na spásu duší, která musí být nejvyšším zákonem v Církvi.“ Ke spáse duší jistě vede praktikování vnitřní usebranosti a touhy po Kristu.

Tradiční liturgie k intenzívnějšímu prožívání advetnu pomáhá suchými dny. Ve středu má mše svatá tuto modlitbu: „Pospěš, prosíme, Pane, neotálej a uděl nám pomoc nebeské síly, aby pookřáli útěchou tvého příchodu, kdo doufají v tvou dobrotivost. Skrze…“