Co jsou křesťanské peníze? Jsou opakem peněz nekřesťanských. Nekřesťanské peníze jsou nemravné. Nemravné pro svůj původ a užití. Není divu, že současný pohanský svět není schopen dojít zdravého vztahu k penězům ačkoli neustále řeší finanční otázky. Snaha o křesťanské peníze léčí lakomství a marnotratnost. Křesťanské peníze jsou podle rozumu, který řídí jejich získávání a užívání. Křesťanské peníze jsou podle bible. Evangelium nám popisuje smutný konec apoštola Jidáše(Mt 27,3-5), který pro peníze zradil Pána Ježíše. Pokušení peněz Jidáš podlehl a toto pokušení se týká všech lidí.

Ve Skutcích apoštolů je o sv. Petrovi, jak odmítá peněžní podvody, Skt 5,3-5: „Ananiáši, proč ti satan ovládl srdce, žes obelhal Ducha Svatého a z peněz za to pole sis část lstivě ponechal…Když Ananiáš ta slova slyšel, zhroutil se a s konal. Veliká bázeň padla proto na všechny, kteří to slyšeli.“ Apoštol Pavel dává rady v listu Timoteovi 6,9-12: „Ti, kdo chtějí hromadit bohatství, upadají do pokušení a zamotávají se do mnohých nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, kteří se po nich pachtili, zbloudilo ve víře a připravilo si mnoho bolestí. Ale ty, Boží muži, před tím utíkej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání.“ V II. Tim 3,1-5 je o chtivosti peněz: „Buď si vědom toho, že v posledních dnech nastanou těžké chvíle. Lidé budou sobečtí, chtiví peněz, vychloubační, pyšní, na cti utrhační, rodičů neposlušní, nevděční, bohaprázdní, bez citu, nesmířliví, pomlouvační, nevázaní, hrubí, k dobrému neteční, zrádní, drzí, nadutí a milující rozkoš víc než Boha. Budou sice navenek ukazovat zbožnost, ale ve skutečnosti ji mít nebudou. Od takových lidí se odvracej.“

Řehole sv. Františka z roku 1221 má směrnice k penězům: Pán přikazuje v evangeliu: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí“ (Lk 12,15) a „chraňte se neklidu světa, abyste nebyli zatíženi starostmi o živobytí“ (Lk 21,34). Proto ať žádný bratr, ať je kdekoliv a ať jde kamkoliv, nepřijímá peníze, ani je nedovolí přijmout, ba ani jen vzít do ruky, ani pro ošacení, ani na knihy, ani jako mzdu za práci, zkrátka v žádném případě, s jedinou výjimkou naléhavé potřeby pro nemocné; neboť z peněz nemáme mít a očekávat větší užitek než z kamení. Kdo po nich touží nebo je cení víc než kamení, toho chce ďábel oslepit. Když jsme tedy opustili všechno, chraňme se, abychom pro takovou maličkost neztratili nebeské království (srov. Mt l9,27). A nalezneme-li někde peníze, nestarejme se o ně víc než o prach, po kterém nohama šlapeme, neboť je to „marnost, jen marnost je všechno“ (Kaz 1,2). A kdyby se však přece stalo – Bůh chraň! – že by některý bratr shromažďoval nebo měl peníze vyjma zmíněné naléhavé potřeby pro nemocné – pak ho my všichni bratři mějme za nepravého bratra a odpadlíka, zloděje a lupiče, ano za toho, který má na starosti měšec, dokud nebude upřímně konat pokání (srov. Jan 12,6). Za žádných okolností ať bratři nepřijímají nebo nedovolí přijímat peníze nebo peněžité almužny, nekonají sbírky ani nedovolí je konat pro nějaké domy nebo ústavy. Ať také neprovázejí někoho, kdo koná sbírky pro takové ústavy. Jiné služby, které neodporují našemu životu, však mohou bratři s Božím požehnáním zastávat. Jsou-li malomocní ve zřejmé nouzi, pak mohou pro ně bratři sbírat almužny. Ať však se velmi chrání peněz. Stejně ať se bratři mají na pozoru, aby nechodili světem kvůli nějakému nečestnému zisku. Všichni bratři ať se snaží následovat našeho Pána Ježíše Krista v jeho pokoře a chudobě.

Ať mají na mysli, že z celého světa nepotřebujeme, jak říká apoštol, nic jiného, než „co jíst a do čeho se obléci; s tím buďme spokojeni“ (1 Tim 6,8). Ať se radují, když se stýkají s obyčejnými lidmi, kterými ostatní pohrdají, s chudými a slabými, s nemocnými, malomocnými a s žebráky na cestách. Bude-li třeba, ať jdou po almužně. A ať se nestydí, ale spíše ať si vzpomenou, že náš Pán Ježíš Kristus, Syn živého Boha všemohoucího, nastavil svou tvář tvrdou jako kámen a neostýchal se stát se pro nás chudým, přijal nezajištěný život a žil z almužny sám i blahoslavená Panna a jeho učedníci (srov. Iz 50,7). A kdyby je lidé uráželi a nechtěli jim dát almužnu, ať za to děkují Bohu, neboť za ty urážky se jim dostane velké pocty před soudem našeho Pána Ježíše Krista. Vězte, že urážky nebudou připočteny těm, kteří je snesou, ale těm, kdo se jich dopustí. Almužna je dědictvím a spravedlivým podílem, který patří chudým a který nám získal náš Pán Ježíš Kristus. A bratři, kteří si berou na starost sbírání almužny, dostanou za to velkou odměnu; také dárcům dávají příležitost, aby si získali zásluhy, neboť všechno, co lidé na tomto světě zanechají, zanikne (srov. Mt 16,19), avšak za lásku a za almužnu, které udělili, dostanou odměnu od Pána (srov. Lk 16,1-9).”