„Každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“ Tuto tezi obsahuje evangelium Mt 13,52. Učitelé Církve jako učedníci nebeského království nám zanechali příklad jak spojují Starý a Nový zákon a nejen u bible spojují věci staré a nové. Ne všechno staré je nutně dobré a ne všechno nové je nutně špatné. Ne všechno staré je nutně špatné a ne všechno nové je nutně dobré. Mezi úkoly patří mezigenerační spojení babiček a dědečků s vnuky a vnoučaty. Příklad máme na sv. Ludmile a sv. Václavu. Soulad s nebeským královstvím je základ, aby věci byli skutečně dobré. Jenom jeden – Bůh – je dokonale dobrý (viz Mk 10,18).

Mezi významné učitele Církve patří sv. Tomáš Akvinský, který novým způsobem spojil s vírou rozum ve středověku. Nebylo to v rozporu s věcí starou, kterou je patristika. Sv. Tomáš na patristiku neboli starověké církevní Otce navazuje a ucelenějším způsobem zužitkovává odkaz řecké filosofie, z níž si volí jako hlavního představitele Aristotela. Jeho učení tak přináší nové pohledy, ale ne novoty v rozporu s učením Církve. Po Tridentském koncilu se staly novou věcí katechismy kvůli potřebě hájit tradiční víru proti novotám protestantismu. Harmonické spojení starého a nového zhmotňují staré gotické stavby s novým barokem uvnitř.

Ti, kdo ve jménu novot odmítají tradiční učení Církve jsou zejména sv. Piem X. odsouzeni jako modernisté. To, že modernismus ožil po II. Vatikánském koncilu je poznat z novot ve věcech víry a mravů. Modernista je mnohdy zahleděn do nových poměrů ve společnosti s mocným vlivem protikřesťanských názorů a zapomíná, že hlavní vliv na utváření jeho názorů má mít nebeské království. Tento vliv žádá prosba modlitby Otče náš: „Přijď království tvé!“ Boží království a Boží vůle platí pro všechny světce. Pokud jsou zaváděny věci nové, je předpokladem jejich souladu s Božím královstvím to, jak se o nich vyjadřovali světci. Mezi moderní věci patří organizovaní tancování. Je to v příkrém rozporu se slovy patrona kněží sv. Jana Vianneye: „Jednoho dne jsem stál před velkým ohněm. Vzal jsem plnou hrst slámy a hodil jsem ji do ohně s příkazem, aby nehořela. Lidé, kteří stáli kolem se mi smáli a špičkovali: ‚To si můžete pěkně říkat, ale nikdo nezabrání tomu, že sláma přece jen neshoří.‘ A co jsem měl těm lidem odpovědět? A vy dobré matky, co si o tom myslíte? Poznáváte se v té věci, nebo ne? Ještě se vám nestalo, že jste řekli dceři: ‚Pro mě za mě, jdi si tancovat, ale dej na sebe pozor.‘ “ A pak začal jeho hlas znít neúprosně ostře: „Ďábel objímá taneční lokály jako zeď zahradu. Tanec je provaz, kterým satan stáhne nejvíc duší do pekla. Kdo jde tančit, nechává svého anděla strážného za dveřmi, a uvnitř je za chvíli tolik ďáblů jako tanečníků a tanečnic.“ Pokud někomu nevadí, že je v rozporu se slovy patrona kněží, který reprezentuje tradiční názory a stav, kdy Církev tancování neorganizovala, tak mu nebudou obvykle vadit ani v jiné věci. Pro koncerty v kostele nebo Noc kostelů nenajdeme žádnou zjevnou oporu ve slovech a praxi svatých, a proto vyžadují svědomité vyhodnocování co do duchovních plodů.

Než věci rizikové je lepší volit věci osvědčené. Patří mezi ně modlitba růžence. Jde o modlitbu novou po Tridentském koncilu, která není v rozporu s věcí starou jíž je mariánská úcta. Jde o modlitbu, která rozjímá nebeské království a může se konat i za nápravu špatných nových věcí jako zákonem schválené potraty a rozpadlé rodiny. U modlitby růžence oporu ve svátých máme a je ověřena dobrými duchovními plody. Svátek Jména Panny Marie nebyl v misále Pia V., protože byl zaveden po vítězství nad Turky u Vídně v roce 1683. Nešlo o novotu ve víře. Podobně novotou ve víře nebylo zavedení nového svátku Panny Marie Růžencové po vítězství nad agresivními Turky v námořní bitvě u Lepanta 1571. Novotou ve víře není ani svátek Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Nové svátky nemají potlačit svátky staré, ale tvořit s nimi jednotu. První soboty v měsíci jsou věcí novou se starým a stále platným úkolem úsilí o čisté srdce. Apoštol Pavel v I Kor 11,1 vybízí: „Napodobujte mne, jako já napodobuji Krista.“ Panna Maria ve Fatimě ohlašuje: „Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí!“ Zvítězí, protože je to srdce podle Krista, kterého Panna Maria následovala v čistotě víry a mravů svého srdce. Výzva k zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie je cestou k obnově srdce, a tím i světa. Panna Maria vynáší jako dobrý hospodář ve svých zjeveních věci nové i staré. Mezi staré a zapomenuté věci patří pravdy o ďáblu, hříchu a pekle a nutnosti pokání, aby lidé zvítězili podle Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Neposkvrněné Srdce Panny Marie je milé Bohu a je otevřené vůči novým věcem skloubenými s tradiční vírou a mravy.