Mezi základní pravdy víry patří: Bůh je nejvýš spravedlivý, dobré odměňuje a zlé trestá. Spravedlivé trestání zla není nemravnost, ale ctnost. Mezi místa bible, jak Bůh zlé trestá patří žalmy. Žalmista žádá naplnění trestající Boží vůle v žalmu 5,11 takto: „Ať za to dojdou odplaty, Bože, ať padnou sami do vlastních tenat! Vyžeň je pro jejich zločiny mnohé, neboť se vzpouzejí proti tobě.“ Žalm 20,9-13: „Všechny tvé odpůrce najde tvá ruka, pravice tvoje tvé nenávistníky. Strávit je necháš jak v plamenné peci, až jim dáš pohlédnout do své tváře. Pán ať je zahubí ve svém hněvu, ať je všechny pohltí oheň! Ze země vyhladíš potomstvo jejich, rod jejich z lidského společenství! I kdyby kuli úkladné plány, nic proti tobě nepořídí; neboť je obrátíš na útěk všechny, jenom co na ně zamíříš lukem.“ Žalm 30,18-19: „Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! Zahanbi, Pane, bezbožníky, umlč je, uvrhni do podsvětí! Ať už se uzavřou prolhaná ústa, která si troufají na spravedlivé, hovoří o nich s posměšnou pýchou.“

Žalm 34,3-8: „Nastav kopí těm, kdo mě honí ať padne hanba a ostuda na ty, kdo se mě snaží zahubit, ať musí couvnout se zahanbením, ti, kdo mou zkázu osnují! Ať je jim jako ve větru plevám, až anděl Páně je požene, ať jejich cesta je temná a kluzká, až anděl Páně je bude štvát! Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, pro nic a za nic mi strojili past. Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: ať do svých léček sami se chytí, sami ať padnou do svých jam!“ Žalm 39,15-16: „Ať hanba s potupou padnou konečně na ty, kdo se mě snaží zahubit, ať se stydí a zalezou všichni, kdo se z mých pohrom radují! Jen ať se stáhnou se zahanbením ti všichni, Kdo o mně říkali: „Dobře mu tak.“ Žalm 55,8: „Měli by ujít za zločin trestu? Sraz ve svém hněvu pohany k zemi!“ Žalm 58,6-9: „Jsi Pán zástupů a jsi Bůh Izraele! Procitni a ztrestej všechny pohany! Neměj slitování s těmi zločinci! Oni přicházejí každý večer znova, obcházejí městem, štěkají jak psi. Právě tak se vzteky jejich ústa pění, jejich rty jsou meče. Kdo to slyšel kdy! Ty však se jim, Pane, jenom svrchu směješ, ty se můžeš vysmát všem těm pohanům.“ Žalm 62,10-12: „Kdo však mi bez příčin záhubu strojí, ti se propadnou do hlubin země, ti budou vydáni napospas meči, ti se kořistí šakalů stanou. Král pak se bude radovat v Bohu, oslaven bude, kdo přísahal na něj, protože lhářům se zacpou ústa.“ Žalm 109, 6: „On nad národy koná soud! Je nakupeno mrtvých, rozbíjí lebky v šíř i dál.“

Tato místa najdeme v závorce v breviáři „dominikánském.“ Více je rozšířeno vydání breviáře, kde jsou tato místa vypuštěna. Zcela vypuštěny jsou v pokoncilním breviáři žalmy 58, 83 a 109 o trestech pro hříšníky. Dřívější, tradiční breviář, měl všechny žalmy a nic nevynechával. Požadavek na tyto změny u breviáře v koncilních textech nenajdeme, ale najdeme tam neplněný předpis SC II. č. 101: „Podle staleté tradice latinského ritu se mají klerici modlit posvátné oficium i nadále latinsky.“ Snadnost s níž se odmítne latina u breviáře je podobná snadnosti, s níž se začnou žalmy s místy o trestajícím Bohu vypouštět. Podobně je tomu ve všech věcech. Vynechávání míst z žalmů je podobné vynechávání jiných míst bible o trestajícím Bohu. Pokud člověk věří, že jej Bůh za jeho hříchy bude trestat má potřebu nápravy pokáním. U zjevení Panny Marie se podobně vypouští slova o časných a věčných trestech pro hříšníky. Ačkoli lidská srdce jsou bez lásky k Bohu, bližnímu a sobě a tak opačná než u Panny Marie, přesto se místo pokání nesvědomitě hlásá jak zvítězilo či zvítězí Neposkvrněné Srdce Panny Marie.

Těm, kdo žijí ve hříchu a nejsou ochotni jít ke svaté zpovědi a změnit svůj život lze odpovědět slovy proroka Jonáše 2,9: „Ti, co se šalebných přeludů drží, připravují se o tvé milosrdenství.“ Pán Ježíš řekl, že se o něm musí naplnit všechno co je v žalmech (viz Lk 24,44). Slova žalmů souzní s horským kázáním, kde je v Mt 7,23: „Nikdy jsem vás neznal. Pryč ode mě, kdo děláte nepravosti.“ Zamlčovat slova o Božích trestech není dobro.