Je psáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!’ Je to psáno v Novém zákoně evangelistou Lukášem 4,8. Je to psáno jako odpověď na nabídku ďábla Lk 4,5-7: „Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: »Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje!“ Pokud se Bohu neslouží a neklaní, tak je to pro přijetí ďáblových nabídek. Je možné i klanění falešné. Již ve Starém zákoně čteme jak se špatná modloslužebná víry projevila klaněním zlatému teleti (Exodus 32 kap.).

Fatima má modlitby s klaněním: „Ó můj Bože, věřím v tebe, doufám v tebe, klaním se ti, miluji tě, klaním se ti i za ty, kteří v tebe nevěří, v tebe nedoufají, tebe nemilují.“ „Nejsvětější Trojice, Otče, Synu, Duchu Svatý, v hluboké úctě se ti klaním a obětuji Ti drahocenné Tělo a Krev, duši a božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho ve všech svatostáncích přítomného Pána Ježíše Krista na smír za potupy, svatokrádeže a lhostejnosti, jimiž je urážen a prosím Tě pro nekonečné zásluhy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Neposkvrněného Srdce Mariina za obrácení ubohých hříšníků.“

Roku 198 z rozkazu prokonsula, náměstka císařova bylo umučeno dvanáct křesťanů z města Scility v Numidii. Sv. Sperat jménem všech prohlásil před soudem„řka: „Platím svou daň ze všeho, co kupuji, neboť uznávám císaře za pána svého. Ale klaněti smím se toliko Pánu svému, Králi králův a Panovníku všech národů.”

V závěti sv. Františka z Assisi čteme: „A potom mi Pán dal takovou víru v kněze, kteří žijí po způsobu Svaté Římské Církve, pro jejich posvěcení, že i kdyby mne pronásledovali, byl bych se k nim utíkal pod ochranu. A kdybych měl takovou moudrost jako Šalomoun a nalezl bych na farách chudičké světské kněze, nekázal bych proti jejich vůli. A těch i všech jiných jsem ochoten se bát, je milovat a je ctít jako své pány. A nechci na nich posuzovat jejich hříšnost, poněvadž v nich vidím Syna Božího a poněvadž jsou mými pány. Činím to proto, že z Nejsvětějšího Syna Božího tělesným zrakem na tomto světě nevidím nic než jeho Nejsvětější Tělo a Krev, které oni proměňují a přijímají a pouze oni je jiným podávají. A tato Nejsvětější Tajemství budu vždy nade všechno ctít, jim se klanět a na vzácných místech ukládat.“ Legenda tří druhů dosvědčuje o Františkovi: „Ustavičně je napomínal, aby se zbožně účastnili mše svaté a aby se co nejzbožněji klaněli Tělu Páně.“ Sabatier ve Speculum perfectionis píše o sv. Františku z Assisi „Nemohu-li skutečně být přítomen Nejsvětější oběti, klaním se Tělu Pána Ježíše v rozjímání a očima svého ducha, jako bych Ho viděl při mši svaté.“

Pontifikát papeže se jménem Františka by měl oplývat slovy sv. Františka z Napomenutí: „Denně se ponižuje Král nebes i země jako tehdy, když sestoupil z královského trůnu do lůna Panny! Denně sestupuje z Otcova lůna dolů na oltář. Denně se nám představuje v podstatě chleba. Jak obdivuhodná velikost! Jak úžasná blahosklonnost! Jak vznešená pokora! Jak pokorná vznešenost! Pán vesmíru, Bůh a Boží Syn se tak snižuje, že se pro naši spásu skrývá v nepatrné podstatě chleba. Celé lidstvo, užasni! Zachvěj se, celá země! A nebe ať jásá, když je na oltáři v rukou kněze Syn živého Boha! Všichni musí padnout na kolena, aby prokázali Pánu, živému a pravému Bohu, chválu, slávu a čest! Celá země ať se ti klaní a také my se ti klaníme, Pane Ježíši Kriste, zde a na všech oltářích celého světa a oslavujeme tě, neboť skrze svůj svatý Kříž jsi vykoupil svět. Ten, který trůní po pravici Otce, je zde. Proto prosím všechny své bratry se vší láskou, jaké jsem schopen, aby prokázali všechnu úctu a všechnu čest nejsvětějšímu Tělu a nejsvětější Krvi našeho Pána Ježíše Krista!“

Motiv klanění jasně vyjadřuje hymnus sv. Tomáše Akvinského Adoro te dovote – Klaním se ti vroucně. Adorace Tří králů je projev jejich víry v narozeného Spasitele. Klanění obsahuje hymnus Gloria na začátku mše svaté – Adoramus te. Adorační prvky jsou silně odbourány v NOM liturgii. Kdo chce přijímat svátost oltářní s adorací vkleče je mnohdy pohrdán. Když se zavádělo podávání na ruku, tak nebylo slyšet, že se s ním spojí přijímání na klekátku. Žalmem 94 začíná každý den tradiční breviář a slova o klanění se modlí vkleče: „ Jeho je moře, sám je stvořil, i souše, sám je rukou zhnětl. Pojďme a v úctě se mu klaňme, klekněme před Pánem, svým Tvůrcem! On je náš Bůh, my jeho národ, my jsme ty ovce, jež on pase.“

Důležité proroctví obsahuje Apokalypsa 15,1-4: „A potom jsem viděl na nebi další znamení, veliké a podivuhodné: sedm andělů se sedmi posledními ranami, kterými se dovrší Boží hněv. A viděl jsem něco jako průzračné moře smíšené s ohněm. U toho průzračného moře stáli ti, kdo zvítězili (v boji) se šelmou, s jejím obrazem a s číslem (vyjadřujícím) její jméno. Měli citery (ke chvále) Boží. a zpívali píseň Mojžíše, Božího služebníka, a píseň Beránkovu: »Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane, Bože vševládný! Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty, králi národů! Kdo by nevzdával, Pane, úctu a slávu tvému jménu? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět, neboť se ukázalo, že tvá rozhodnutí jsou spravedlivá.«