Zvětšující se pohanství aktualizuje potřebu reakce. Může ji plnit píseň Cyrilometodějského kancionálu V pohanství temnu:
V pohanství temnu otci naši dleli, opustils pro ně svoji otčinu, rodinu milou, klášter, úřad skvělý, Krista bys nesl v dálnou cizinu; přeložils Písmo, pramen pravdy, ctností, v rodné k nim mluvil řeči rozmilé: Krista ať duch náš vždycky v sobě hostí, /: oroduj za nás svatý Cyrile! :/
Procházels pilně vlasti našich nivy, Boha znát učil, jemu sloužiti, stavěl jsi chrámy, podával Chléb živý, jímžto nás Kristus ráčí sytiti: kéž nám vždy plynou milostí těch zdroje, v krajinách našich víry původe, biskupe prvý, chraniž stádce svoje, /: oroduj za nás, svatý Metode! :/
Ostatky tvoje jako poklad drahý Cyril a Metod s sebou nosili, povázels všude svaté jejich snahy, Krista když otcům našim věstili; posléze svoje drahocenné břímě složili, kde stál kdysi prestol tvůj, ve středu Církve, v staroslavném Římě /: Klimente svatý, za nás oroduj! :/
Přemilá kněžno vlasti naší milé, statečná ženo, Boží světice, jež svého vnuka v ctnosti ušlechtilé pěstilas něžně, země dědice: na prosby tvoje kéž se nebe sklání, by svými dary rod náš blažilo, mírem i slávou v hojném požehnání, /: oroduj za nás, svatá Ludmilo! :/
Dědici velký, kníže České země, ozdobo její, štíte, ochrano, koruna moci zdobila tvé témě, slavnější v nebi nésti ti dopřáno. Tisíc let národ na vezdejší pouti chorály Tobě zpívá jásavě, nedej nám v svárech, hříších zahynouti, /: oroduj za nás, svatý Václave! :/
Položil v oběť květ útlého mládí, za víru svoji v Krista Ježíše, On ztrátu světa bohatě ti hradí, přijav tvou duši nebes do říše; na srdci vlasti spočívá tvé tělo: na stráži při nás přímluvou svou stůj, by naše srdce ctností mohutnělo; /: Ó svatý Víte za nás oroduj! :/
Nadšením svatým ve své duši plana, očistit toužils vlast svou z neřestí, milostí Boží aby omývána, národa duše mohla rozkvésti; zvěstovat Krista šel jsi do ciziny, pro něj jsi umřel, v něm měl útěchu: abychom žili prosti hříchu viny, /: oroduj za nás, svatý Vojtěchu! :/
Spanilé květy rodu bratrského, Vojtěchu s láskou druži oddaná, účastná věrně díla, trudu jeho, korunou slávy ctěná od Pána: nechať nad všemi kmeny slovanskými jednotné víry duha spočine, v nebesích vroucně s čtyřmi bratry svými /: oroduj za nás, svatý Kristýne! :/
V zátiší lesů vzdělával jsi půdu, zázraky mnohé v Pánu působil, uchránil národ od hříchu a bludů, mnohými ctnostmi duši ozdobil: nechať lid všechen ctností tvou se skvěje, bídného hrobu sobě nekope, za tebou v slávu nadehvězdnou spěje, /: oroduj za nás, svatý Prokope! :/
Hráz pevnou proti záštiplné zlobě k domova prahu postavil tě Pán, Hroznato věrný; zůstaň v každé době bdělou nám stráží proti nástrahám. Záštito vězňů, v hříchu žalář temný pomoci tvé nám svitne naděje, k přímluvě tvé že zbavena pout viny /: svobody věčné duše dospěje: :/
Lid svůj jak rodná matka svoje děti v lásce jsi vedla, napomínala, ochotná dávat vždy i odpouštěti, pokornou láskou hněv jsi zmáhala. Nemocné léčit spěcháš bez umdlení, osoušet slzy, lehčit bídu zlou. Zdislavo naše, v čase utrpení /: rodinám našim budiž záštitou! :/
Líbezný kvítku rodu královského, v zahradě Františkově štípený, pro lásku k chudým zřekla jsi se všeho, korunu vzdáváš za plášť chudoby. Nejmenší chtíc být mezi nejmenšími pomáháš, hojíš srdce ubohá, pro lásku k bědným skloň se nad hříšnými, /: Anežko svatá, pros za nás Boha. :/
Tajemství svaté věrně ostříhaje, muky a smrt jsi hroznou podstoupil. Za to jsi došel věčné slávy ráje, který nám Kristus smrtí vykoupil: v příboji doby bychom pevně stáli, dovedli mlčet jako jazyk tvůj, k národu svému láskou vroucí pláli, /: náš svatý Jene, za nás oroduj! :/
Když světlo víry pravé haslo v bludu, národ když hynul v zmatku rozepře, pro pravdu otců abys hájil půdu, Bůh tě nám vzbudil Jane Sarkandře. Nezlekán hrozbou překonávals muku mlčením zvítězil jsi statečně, ó hvězdo z hvězdy Jana z Nepomuku /: v mrákotách bludu sviť nám bezpečně! :/
Nevěry bouře burácela světem, upuštěn, ubit, národ když se třás, k posile sirým přispěchal jsi dětem, v kruh našich světců vešels bránit nás. Rytíři Páně roucha bělostného, poskvrny hříchu chraň nás každý čas: obránce víry v Krista Svátostného, /: Norberte svatý, oroduj za nás! :/
Otčina naše život tobě dala, v srdce tvé kladla símě zbožnosti, po mnohých poutích v Římě tě přivítala velebnost Boží hojnou milostí: bez počtu duší přivedl jsi k spáse, zvednuv je z hříchu temné hlubiny: Klimente svatý, jenž dlíš v nebes jase /: za blaho nyní pros své otčiny! :/
Panenství své jsi, víru ostříhala; nežli bys hříchem sebe znectila, radějis tělo v živou oběť dala, pod katův meč jsi hlavu sklonila: doráží na nás steré pokušení, bez škody věčné by nás minulo, duše a tělo ušly poskvrnění, /: oroduj za nás svatá Kordulo! :/
Ochránci naši, jejichž těla svatá v oltářích našich klidně dřímají, jejichžto srdce slastí nebe vzňatá, blažené díky Pánu vzdávají: patříce na tvář jeho na nebesích, kde máte věčné slávy korunu, abychom s vámi spojili se v plesích, /: Božího za nás proste u trůnu! :/