Vyznáváš víru v Církev apoštolů, abys je následoval. A to mám následovat Jidáše v zradě za peníze? A to mám následovat Petra v zapření Krista? A to mám následovat Pavla v pronásledování Církve? To jistě ne. Máš následovat apoštoly protože: „K vedení a neustálému vzrůstu Božího lidu ustanovil Kristus Pán ve své Církvi různé služby, které jsou určeny pro dobro celého těla. Služebníci, kteří jsou vybaveni posvátnou mocí, slouží totiž svým bratřím, aby se všichni, kteří patří do Božího lidu a tím mají pravou křesťanskou důstojnost, snažili svobodně a spořádaně o stejný cíl, a tak dosáhli spásy.“ Takto máme odpověď v konstituci Lumen gentium II. Vatikánského koncilu v čl. 18, kde následuje: „Tento posvátný sněm následuje První vatikánský koncil a spolu s ním učí a prohlašuje, že věčný pastýř Ježíš Kristus vybudoval svatou Církev tím, že poslal apoštoly, jako on sám byl poslán Otcem (srov. Jan 20,21), a chtěl, aby jejich nástupci, biskupové, byli pastýři v jeho Církvi až do konce světa. Aby však episkopát byl jeden a nerozdělený, postavil svatého Petra v čelo ostatním apoštolům a v něm položil trvalý a viditelný princip a základ jednoty víry a společenství. Tuto nauku o ustanovení, trvalosti, moci a smyslu posvátného prvenství římského biskupa i o jeho neomylném učitelském úřadu předkládá posvátný sněm znovu všem věřícím, aby jí pevně věřili. Chce však v započatém díle postoupit dále, a proto se rozhodl veřejně vyhlásit a jasně vyslovit nauku o biskupech, nástupcích apoštolů, kteří s Petrovým nástupcem, Kristovým náměstkem a viditelnou hlavou celé Církve, řídí dům živého Boha.“

Kromě odkazu na Tridentský koncil je zmíněn koncil Florentský. V následujícím článku 19 je: „Pán Ježíš, když se nejprve pomodlil k Otci, povolal k sobě ty, které on sám chtěl, a určil z nich dvanáct, aby byli s ním a aby je poslal hlásat Boží království (srov. Mk 3,13-19; Mt 10,1-42). Tyto apoštoly (srov. Lk 6,13) ustavil jako sbor nebo stálou skupinu, které dal do čela Petra, vyvoleného z nich samých (srov. Jan 21,15-17). Poslal je nejdříve k synům Izraele a potom ke všem národům (srov. Řím 1,16), aby měli účast na jeho moci a ze všech národů činili jeho učedníky, posvěcovali je a vedli (srov. Mt 28,16-20; Mk 16,15; Lk 24,45-48; Jan 20,21-23). Tak měli Církev šířit a svou službou pást pod vedením Pána po všechny dny až do konce světa (srov. Mt 28,20). V tomto poslání byli úplně utvrzeni v den letnic (srov. Sk 2,1-36) podle Pánova příslibu: „Ale až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a v Samařsku, ano až na konec země“ (Sk 1,8). Apoštolové tedy hlásali všude evangelium (srov. Mt 16,20), přijímané posluchači působením Ducha Svatého, a tak shromáždili všeobecnou Církev, kterou Pán založil na apoštolech a vybudoval na Petrovi, jejich představeném; avšak svorníkem stavby je sám Ježíš Kristus (srov. Zj 21,14; Mt 16,18; Ef 2,20).“

Kromě Písma sv. je odkaz na sv. Řehoře Velikého, sv. Jeronýma, sv. Hilaria, sv. Augustina, Primasia, Paschasia Radb. a Lva XIII. .
Čl. 20: „Božské poslání, které svěřil Kristus apoštolům, bude trvat až do konce světa (srov. Mt 28,20), neboť evangelium, které mají předávat, je pro Církev ve všech dobách zdrojem veškerého života. Proto se apoštolové v této hierarchicky uspořádané společnosti postarali o ustanovení svých nástupců. Apoštolové totiž měli při své službě nejen různé pomocníky, nýbrž – aby poslání, které jim bylo svěřeno, pokračovalo i po jejich smrti – odkázali jakoby ve formě závěti svým bezprostředním spolupracovníkům úkol dobudovat a upevnit dílo, které započali. Doporučili jim, aby dbali o celé stádo, v kterém je Duch Svatý ustanovil, aby pásli Boží církev (srov. Sk 20,28). Ustanovili tedy takové muže a navíc jim dali příkaz, aby po jejich smrti převzali jejich službu jiní osvědčení muži Mezi různými službami, které se vykonávají v Církvi už od prvních dob, má podle svědectví ústního podání nejvýznačnější místo úřad těch, kteří jsou ustanoveni jako biskupové a v nichž jsou prostřednictvím nepřetržité posloupnosti od počátku výhonky apoštolské setby.

Tak se podle svědectví svatého Ireneje zvěstuje a uchovává apoštolské podání v celém světě až po naše časy prostřednictvím těch, které apoštolové ustanovili za biskupy a své nástupce. Biskupové tedy na sebe vzali službu společenství spolu se svými pomocníky, kněžími a jáhny. Na místě Božím jsou v čele stáda, jehož jsou pastýři, a to jako učitelé nauky, jako kněží posvátné bohoslužby a jako služebníci ve správě. Jako trvá úřad, který svěřil Pán zvlášť Petrovi, prvnímu z apoštolů, a který má přecházet na jeho nástupce, tak trvá i úřad apoštolů pověřený pasením Církve, který má stále vykonávat posvátný biskupský stav. Proto posvátný sněm učí, že biskupové nastoupili z Božího ustanovení na místo apoštolů jako pastýři církve; kdo tedy poslouchá je, poslouchá Krista, kdo však pohrdá jimi, pohrdá Kristem a tím, kdo Krista poslal.“ Řada odkazů je z Písma svatého Sk 6,2-6; 11,30; 13,1; 14,23; 20,17; 1 Sol 5,12-13; Flp 1,1; Kol 4,11, Sk 20,25-27; 2 Tim 4,6n ve spoj. s 1 Tim 5,22; 2 Tim 2,2; Tit 1,5 a na jiných místech a z různých dob Církve: Kliment Římský, Ignác mučedník, sv. Cyprián, Tertulián, Tridentský a I. Vatikánský koncil, Lev XIII., Pius XII.

Víra a mravy apoštolů se nemění, a proto se nemění víra a mravy biskupů. V učení víry a mravů nemůže být např. rozdíl mezi biskupem 1. století, po Tridentském koncilu, před a po II. Vatikánském koncilu.Tradiční a konzervativní pojetí zaručující stálou shodu s apoštoly je v uvedených článcích LG 3x zmíněno koncem Matoušova evangelia 28,20: „učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ To, že řada věcí, co má II. Vatikánský koncil ve svých dokumentech napsáno nemá odezvu v pastoraci je důsledek biskupské služby málo napojené na apoštoly. Najít biskupa, který poučí své ovečky, že koncil nepřikázal oltář čelem k lidu a požaduje užívání latiny je těžké. Naopak není těžké najít biskupa, co alespoň svým mlčením prohlubuje znesvěcování neděle, manželství a rodiny. Zakončíme textem LG 24 převedené v modlitbu: „Dej, Bože, aby biskupové jako nástupci apoštolů přijali od Pána, jemuž patří veškerá moc na nebi i na zemi, poslání učit všechny národy a hlásat evangelium všemu tvorstvu, a tak všichni lidé dosáhli spásy vírou, křtem a plněním přikázání.“ Nauku apoštolů nejlépe žila Panna Maria.