Hledat nějaké vanutí Ducha Svatého mimo katolicismus je možné, ale čekat je více než v katolické víře je stejně bludné jako upřednostnit mimořádné cesty víry mimo řádnou cestu skrze katolickou Církev. Několik modliteb svědčících o tom, jak byl Duch Sv. vzýván po I. Vatikánském koncilu. Sv. Pius X. 1. června 1908 se modlí takto: „Ó Duchu Svatý, Božský Duchu světla a lásky, zasvěcuji ti své srdce a svou vůli, celou svou bytost pro čas i pro věčnost. Nechť můj rozum je stále otevřen tvým nebeským vnuknutím a učení svaté Církve, jejímž jsi neomylným vůdcem. Nechť je mé srdce neustále zapáleno láskou k Bohu a bližnímu; nechť je má vůle vždycky v souladu s Boží vůlí a nechť je celý můj život věrným napodobováním života a ctností našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, jemuž společně s Otcem a tebou budiž na věky vzdávána čest a sláva. Amen.

Sv. Marie od Ukřižovaného Ježíše + 1878: „Duchu Svatý, osvěť mě. Lásko Boží, stravuj mě. Veď mě na cestu pravdy. Maria, Matko, provázej mne a požehnej mi s Ježíšem. Ochraňuj mě před každým zlem, klamem a nebezpečím. Duchu Svatý, osvěť mě. Prameni míru a světla, přijď a osvěť mě. Jsem hladová, přijď a nasyť mě. Jsem žíznívá, přijď a osvěž mě. Jsem slepá, přijď a daruj mi zrak. Jsem chudá, přijď a obohať mě. Jsem nevědomá, přijď a pouč mě. Duchu Svatý, celá se ti odevzdávám. Duchu Svatý, je tvým úkolem seznámit mě s Ježíšem. Apoštolové žili dlouho s Ježíšem, aniž mu správně porozuměli. Ale když jsi k nim přišel ty, konečně ho pochopili. I mě můžeš darovat toto porozumění. Přijď, můj utěšiteli, přijď má radosti a můj pokoji, má sílo a mé světlo. Přijď, osvěť mě, abych našla pramen, u kterého mohu ukojit svou žízeň. Jedna tvá kapka stačí, aby mi ukázala Ježíše takového, jaký je. Ježíš říkal, že přijdeš k nevědomým, já jsem nejnevědomější ze všech. Neprosím tě za žádnou jinou vědomost než o tu, jak lze najít Ježíše. Neprosím tě o žádnou jinou moudrost, než o pochopení Ježíše.“

Sv. Edita Steninová, + 1942: „Kdo jsi, světlo, jež mne naplňuje a osvětluje temnotu mého srdce?
Vedeš mne jako matka za ruku a kdybys mne pustil, nesvedla bych udělat ani krok. Jsi prostor, který kolem dokola obklopuje mé bytí a ukrývá je v sobě a kdyby Tě opustilo, kleslo by do propasti nicoty, z níž je pozvedáš k bytí. Ty, který jsi mi bližší než já sama sobě a niternější než mé nejhlubší nitro a přece neuchopitelný a nepostižitelný a přesahující každé jméno: Duchu Svatý - Věčná lásko. Nejsi mana, jež ze srdce Synova přechází do srdce mého, pokrm andělů a blahoslavených? On, který se ze smrti pozdvihl k životu, probudil i mne k novému životu, ze spánku smrti, a dává mi den ode dne nový život. Jednou mne jeho plnost úplně zaplaví, život z tvého života, ano ty sám: Duchu Svatý - Věčný živote. Jsi paprsek, jenž dolů ze soudcova trůnu vyšlehne a pronikne do noci duše, která sama sebe nikdy nepoznala? Milosrdný, neúprosný vniká do skrytých záhybů. Vyděšena pohledem na sebe samu dělá duše místo svaté bázni, počátku oné moudrosti, jež přichází z výsosti a na výsosti nás pevně zakotvuje – tvému působení, které nás nově tvoří: Duchu Svatý - Pronikavý paprsku. Jsi plnost Ducha a síla, kterou Beránek rozlamuje pečetě od věčného Božího úradku? Vysláni Tebou, ženou se poslové soudu světem a oddělují ostrým mečem říši světla od říše tmy. Pak bude nové nebe a nová i země, a všechno se dostane na své pravé místo tvým dechem: Duchu Svatý - Vítězná sílo. Jsi píseň lásky a svaté bázně, co věčně zní okolo Božího trůnu. A co v sobě spojuje všech bytostí čistý zvuk? Souzvuk, jenž připojuje k hlavě údy, v níž každý oblažen nachází svého bytí tajemný smysl a jásavě se rozlévá, v tvém proudění: Duchu Svatý – Věčný jásote. „

Sv. Faustyna, + 1938: O Duchu Boží, Duchu Pravdy a Světla usídli se navždy v mé duši svojí Božskou milostí. Ať Tvůj dech zažene temnoty, Ať se ve Tvém světle množí dobré skutky. O Duchu Boží, Duchu Lásky a Milosrdenství, který vyléváš do mého srdce olej důvěry: Tvoje milost utvrzuje moji duši v dobrém a dává ji nepřekonatelnou sílu: Vytrvalost! O Duchu Boží, Duchu Míru a Radosti, který posiluješ moje slabé a hříšné srdce vlij do něj živý pramen Boží lásky, a učiň ho nebojácným v boji. O Duchu Boží, líbezný hoste mé duše, chci ti zůstat věrná ve dnech radosti jako i ve chvílích utrpení. Přeji si, Duchu Boží, vždy žít ve Tvé přítomnosti. O Duchu Boží, který naplňuješ moji bytost, který mi dáváš poznávat svůj Božský, Trojjičný život a který mne uvádíš do své Božské Bytosti: ve sjednocení s Tebou, je můj život již nyní věčný!

Zjevení Idě Peerdemanové v Amsterodamu v letech 1945-1958 jsou vydána knižně jako „Poselství paní všech národů“. Apokalyptický ráz poselství je spojen s požadavkem této modlitby a neměněním textu: „Pane Ježíši Kriste, Synu Otce, sešli nyní svého Ducha na zemi. Dej, ať Duch Svatý přebývá v srdcích všech národů, aby byly ochráněny před zkázou, neštěstím a válkou. Kéž Paní všech národů, která byla kdysi Marií, je naší Orodovnicí. Amen.“

Smutné rozdělení Církve r. 1054 by nenastalo, kdy se žilo podle této modlitby sv. Simeona, Nový teologa, + 1022: „Přijď, pravé světlo. Přijď, skryté tajemství. Přijď, bezejmenný poklade. Přijď, nikdy nekončící štěstí. Přijď, slunce, jež nezapadá. Přijď, očekávání všech těch, kdo mají být spaseni. Přijď, procitnutí těch, kdo usnuli. Přijď, mocný, jenž stále činíš a znovu činíš. Přijď a přetvoř svým pouhým chtěním. Přijď, neviditelný. Přijď, ty, který stále nehybný přebýváš a v každém okamžiku se celý hýbeš. Přijď k nám, ležícím v podsvětí, Ty, jenž jsi nade všechna nebesa. Přijď, milované a všude opakované jméno, nám však je plně zapovězeno vyjádřit jeho bytí a poznat jeho přirozenost. Přijď, věčná radosti. Přijď, purpure velkého krále, našeho Boha. Přijď ty, jenž jsi toužil a toužíš po mé ubohé duši. Přijď ty, Slunce,… neboť ty vidíš, že jsem sám. Přijď ty, jenž jsi mě oddělil od všeho a učinils mě osamoceným v tomto světě. Přijď ty, jenž jsi se sám stal ve mně touhou po tobě, naprosto neproniknutelný. Přijď, můj dechu a můj živote. Přijď, útěcho mé ubohé duše. Přijď, má radosti, má slávo bez konce.“

Tradiční liturgie má ve mši o Duchu Svatém postcommunio, které je možné se modlit i mimo mši svatou: „Vlití Ducha Svatého, Pane, nechť očistí naše srdce a nejniternějším skropením své rosy zúrodní. Skrze…“