Jaký je rozdíl v Církvi předkoncilní a pokoncilní? Mezi rozdíly patří rozdíl v liturgii. Konkrétní odlišností v liturgii jsou suché a prosebné dny. O co jde? Odpověď Schallerova misálku: „Suché dni či kvatembry (quatuor tempora) se vracejí čtyřikrát do roka (po třetí neděli adventní, po první neděli postní, ve svatodušním týdnu a po svátku povýšení sv. Kříže 14.září). Jsou zasvěceny postu a modlitbě a mají nám připomínat naši hříšnost a potřebu očištění. Současně jsou také určeny k tomu, aby se o nich svolávalo požehnání na satbu a plody čtyř ročních období, děkovalo za úrodu a chudým z toho rozdávalo. Jsou dny radostného postu a vnitřního usebrání. Tento zvyk lze stopovat až do prvních dob křesťanských. V těchto dnech bývají také udílena svěcení. Proto se modleme a postěme s Církví sv., aby Pán ráčil poslati hojné pracovníky na svou vinici, aby nám daroval hodné kazatele Evangelia, ctnostné udělovatele Svátostí, svaté sluhy oltáře a pravé pastýře. Naše příprava na příchod Vykupitele má být sice především vnitřní, nesvědčilo by však o upřímné snaze, kdyby se to neprojevilo i navek kajícími skutky.“ Ve středu suchých dnů v postě: „Prosme úpěnlivě Pána, aby nedopustil, by nad námi panovali nepřátelé naší duše. Epištola (Ex 24.12-18): „Abychom vešli do přítomnosti Boží, musíme jako Mojžíš vystoupit na horu a nechat pod sebou ležet zaprášený svět.

Evangelium (Mt 12,38-50): „Nestačí abychom se jenom očistili. Musíme s pomocí Boží svou čistotu chránit, aby ďábel, jenž byl z naší duše vyhnán, nevrátil se tam a nezpůsobil novou a snad horší škodu.“ Čtvrtek postní doby: „Vstup (a také Stupňový zpěv) je vzat ze svátku sv. Vavřince (10.srpna), neboť shromáždění se dnes konalo v chrámě zasvěceném tomuto světci. Epištola (Ez 18,1-9): „Z hříchů, kterých jsme se dopustili, musíme obviňovat sebe a ne naříkat na své předky. Sami jsme za ně zodpovědní. Evangelium (Mt 15,21-28): „Bůh nás často zdánlivě odmítá, aby vyzkoušel naši víru. Setrvejme a neustaňme se modlit, a brzy uzříme nesmírnou dobrotu Boží.“ Pátek: „Bůh nás zkouší, ale neopouští. Neuloží více nežli s Jeho milostí sneseme. Epištola (Ez 18,18-28): Dnešní čtení je pokračování z posledního čtvrtku. Evangelium (Jan 5,1-15): Vody rybníka Bethesdy jsou předobrazením vod křestních. Evangelium bylo vybráno asi na místo Shromáždění dnešního dne. Chrám sv. Dvanácti Apoštolů byl totiž dříve obklopen několika rybníky, které byly spojeny sloupořadím.“ Středa Suchých dnů Svatodušních: „Ač v jiných dobách o Suchých dnech se bere fialová barva, v oktávu Svatodušním se užívá barvy červené a říká se Gloria a Credo. Věřící podobají se vyvolenému národu, jemuž ukazuje Bůh bezpečně cestu do zaslíbené země.

Evangelium: Milost Víry si nemůže nikdo dáti. Tu dává Otec nebeský. Každý z nás však může a má odstraňovat překážky, jež brání Bohu, aby nám tuto milost daroval, neboť jenom ten, kdo věří a podle své víry žije, dosáhne života věčného.“ Pátek: „Do chrámu přicházíme, abychom s radostným srdcem děkovali za všechny milostné dary, které jsme obdrželi od Ducha Svatého. Epištola (Joel 2,23-24 a 26-27): V jižních zemích chodili do kostela v tyto dny lidé děkovat Bohu za sklizenou úrodu. Evangelium (Luk 5,17-26): Síla a moc Páně ukázala se nejen na novokřtěncích, ale neustále se ukazuje i na nás.“ Sobota Suchých dní Svatodušních: „Láska Boží, která při křtu sv. byla rozlita v našich duších, spojuje nás v Duchu Svatém. Čtení Joel 2,28-32): Prorok Joel nás poučuje o vylití Ducha Svatého. III Moj 23,9-11,15-17 a 21): „I křesťané jsou v rozkazech daných Mojžíšovi nabádáni, aby Bohu obětovali všecko první, nejlepší a nejkrásnější.“ Dt 26,1-3, 7-11): „Také v tomto čtení jsme nabádáni obětovati to nejlepší. Epištola (Řím 5,1-5): „Ježíš Kristus nás usmířil se svým Otcem, vymohl nám milost a naplnil nás nadějí na život věčný.“ Středa Suchých dnů v září: „Podzimní Suché dni připadají na středu, pátek a sobotu po svátku povýšení sv. Kříže 14. září. Tyto dny bývaly děkovnými dny za sklizenou úrodu. Věřící odevzdávali z ní knězi desátky. Vstup projevuje radost a vděčnost k dárci všeho dobra. První čtení (Amos 9,13-15) připomíná sklizeň vína a zároveň duchovní úrodu Církve svaté. V druhém Čtení (Esdráš 8,1-10) se líčí, jak o slavnosti Novoluní (první den sedmého měsíce) byl lidu předčítán Zákon. Evangelium Mk 9,16-28 nám ukazuje, jakou sílu vykonává i nad pekelnými mocnostmi modlitba a půst, k nimž nás nabádají Suché dni.“

Zrušením Suchých dní bylo umenšeno nabádání k modlitbě, postu a pokání s tradicí od prvních dob křesťanských. Ovocem je duchovní úpadek. Duchovní obnova nepřijde jinak než návratem tradičních prostředků modlitby, postu a pokání jak je obsahují Suché dny. Liturgie, která modlitby, půst a pokání umenšila se tím neobnovila, ale vytvořila její iluzi zahalenou satanovým dýmem odporujícím pravdě. NOM liturgie zrušila i křížové (prosebné) dny o nichž čteme v Schallerově misálku: „Křížovými či prosebnými dny (Feriae Rogationum) se nazývají tři poslední dny před Nanebevstoupením Páně. Své jméno mají od toho, že věřící se ubírají v průvodě a za neustálých proseb a modliteb volají k Bohu o milosrdenství! Zavedl je v V. století biskup Mamertus z Vienne v jižní Francii, když byla tato krajina stíhána Božími tresty. Odtud se tento zvyk velice rychle rozšířil po celé Církvi. Na rozdíl od staršího průvodu 25. dubna nazývá se tento průvod Litaniae minores (menší – mladší).

Apolinaris Sidonins biskup Clermontský,přítel svatého Mamerta, mu napsal: „Také v Ouvergni už zavedenajest pobožnost křížová, která se byla ve Vienně tak spasitelnou být prokázala, a kterou jsi ty, Mamerte, zavedl za toho času, kdy městské zdi Vienneské zemětřesením se chvěly,kdy časté požáry domy v popel obrátily, a jeleni, jinak bojácní, z lesů do města přibíhali a uprostřed náměstí uhosťovali se. Tenkráte jsi vybízel napřed duchovenstvo, potom i lid ke kajicnosti, a odporoučel jim průvody prosebné.“