Požadavek neurážet Boha má nadčasový charakter. Snadno jej nalezneme v bibli a tradici. Aktualizaci tohoto nadčasového biblického a tradičního učení přináší Fatima. Zjevení Panny Marie předchází zjevení anděla v roce 1916: „Ze všeho můžete udělat oběti. Nabízejte je Pánu k nápravě za mnoho hříchů, které ho urážejí, a jako prosbu za obrácení hříšníků. Snažte se také o to, aby se nad vlastí rozhostil mír. Jsem strážným andělem, Andělem Portugalska! A především přijměte s podrobením utrpení, které vám Pán chce poslat.“
Od anděla je tato modlitba: „Nejsvětější Trojice, Otče, Synu, Duchu Svatý, v hluboké úctě se ti klaním a obětuji Ti drahocenné Tělo a Krev, duši a božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho ve všech svatostáncích přítomného Pána Ježíše Krista na smír za potupy, svatokrádeže a lhostejnosti, jimiž je urážen a prosím Tě pro nekonečné zásluhy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Neposkvrněného Srdce Mariina za obrácení ubohých hříšníků.“ Náboženská lhostejnost a svatokrádežné přijímání svátostí je velkou urážkou dobrého Boha! Od anděla je též tato výzva: „Vezměte Tělo a Krev Ježíše Krista strašlivě uráženého nehodnými lidmi. Napravte jejich hříchy a těšte svého Boha.“ K těšení Boha vede Duch Svatý Utěšitel.

Od Panny Marie je ze šestého a závěrečného zjevení 13.října 1917: „Je třeba, aby se lidé napravili a činili pokání, nechť přestanou urážet našeho Pána, který je už tolik urážen! Napraví-li se, válka skončí.“ O urážení Boha se mnoho nemluví. Nemluví se o něm příliš často ani při iniciativách spojených s Fatimou.
Konec I. světové války je spojen s podmínkou neurážet Boha. Fatima předpověděla II. světovou válku, pokud lidé nebudou konat pokání a budou urážet Boha. K jakým koncům dospěje jednotlivý člověk je podmíněno tím, zda bude nebo nebude urážet Boha svými hříchy. Fatimské děti svým svatým životem nejenže Boha neuráželi, ale i za urážení druhých konali pokání. Portugalsko bylo uchráněno II. světové války a nedopadlo jako Sodoma, za niž smlouval Abraham s Bohem a v níž se nenašlo deset spravedlivých. Naděje Fatimy je nebe pro ty, kdo Boha vůbec neuráží, peklo pro ty, kdo Boha uráží a očistec za menší urážky Boha. Urážení Boha opouští pokoncilní úprava litanií ke všem svatým vypuštěním: „Kněz: Bože, jenž hříchem urážen, pokáním však usmířen býváš, shlédni milostivě na pokorné prosby svého lidu; Všichni: a odvrať od nás tresty, kterých jsme zasloužili za své hříchy.“ Sv. Jan Vianney, kázání: „Tolik je urážen Bůh, že bychom byli v pokušení žádat konec světa.“ Fatima napravuje nedostatek kázání o urážení Boha podle vzoru kněží sv. Jana Vianneye.

Fatima aktualizuje knihu Apokalypsu, která těm kdo Boha uráží a ctí slibuje pravý opak: „Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a branami vstoupí do města. Venku zůstanou psi, čarodějníci, smilníci, vrazi, modláři a každý kdo má zálibu v páchání lži.“ Soulad s fatimským neurážením Boha je v konstituci II. Vatikánského koncilu o liturgii, kde je v čl. 109: „ a) Ať se více uplatní křestní prvky obsažené v postní liturgii; ať se popřípadě obnoví i něco ze starší tradice. b) Totéž je třeba říci o kajících prvcích. V katechezi je třeba věřícím zároveň se společenskými následky hříchu zdůraznit vlastní povahu pokání: mít odpor proti hříchu, protože uráží Boha. Přitom ať se nepřechází mlčením úloha Církve při pokání a ať se vyzývá k modlitbě za hříšníky.“ Koncil zde nejen nežádá rušení tradice, ale naopak i obnovení starší tradice. K tématu urážení Boha je vhodná tato modlitba z pokoncilního kancionálu č. 46a: „Bože lituji všech svých hříchů. Zasloužil jsem za ně trest, ale ty mi nabízíš svou lásku. Je mi líto mých provinění, protože jsem jimi tebe urážel. Chci se bránit hříchu a vyhýbat se příležitosti k němu. Svěřuji ti lidi, kterým jsem ublížil. Bože buď milostiv mně hříšnému. Dej mi sílu a veď mě. Můj Ježíši, milosrdenství.“ Neurážení Boha nastává při naplnění prosby fatimské vložky sv. růžence: „Pane Ježíši, uchraň nás pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.“