Na počátku postní doby Církev připomíná: „Pamatuj člověče, že prach si a v prach se obrátíš.“ Správně pamatuje smrt ten, kdo plní křestní slib. Společná obnova křestního slibu je součástí vigilie na Bílou sobotu na konci postní doby. Je to podle evangelia, Mk 16,16: „Kdo uvěří a dá se pokřtít bude spasen, kdo neuvěří bude zavržen.“ První část je nejvíce citovanou části bible v dokumentech II. Vatikánského koncilu. Najdeme ji celkem 13x a druhá část o neuvěření a zavržení je citována 6x. Teolog doporučovaný II. Vatikánským koncilem sv. Tomáš Akvinský v Summě teologické II,II,2.8 píše o víře a křtu: „Musí se říci, že tajemství Kristovo výslovně věřit nelze bez víry v Trojici, protože v tajemství Kristově je obsaženo to, že Syn Boží přijal tělo, že obnovil svět milostí Ducha Svatého, a za druhé, že z Ducha Svatého byl počat. A tudíž, tím způsobem, jak tajemství Kristovo před Kristem výslovně věřili větší, zahaleně pak a jaksi zastíněně menší, tak také i tajemství Trojice. A proto i po době rozšíření milosti jsou všichni vázáni k výslovnému věření tajemství Trojice. A všichni, kdo se znovu narodí v Kristu, dosahují toho vzýváním Trojice, podle Mat. 28,19: „Jděte, učte všechny národy a křtěte je jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ Povinnosti věřit v Nejsvětější Trojici a přijmout křest neplní islám, židovství a jiné nekřesťanské náboženství. Chovat se k Bohu jako k samotáři, když tvoří společenství tří osob je závažný blud.

K vzornému plnění křestního slibu vede dekret II. VK o kněžské výchově OT 8: „Duchovní výchova má být těsně spojena v výchovou naukovou a pastorační. Především spirituál má bohoslovcům pomáhat, aby se naučili trvale žít v důvěrném společenství s Otcem skrze jeho Syna Ježíše Krista v Duchu Svatém.“ Jestliže největší diecéze USA Los Angeles za kardinála Mahonyho vyplácí odškodné obětem sexuálních přečinů 660 milionů dolarů, tak je to pro neplnění křestního slibu duchovními. Církev tak ztrácí nejen peníze, ale především důvěru. K nápravě vedou slova sv. Řehoře Velikého v homilii na evangeliu: „Ale jak bychom mohli napravovat životy druhých, když zanedbáváme svůj vlastní? Upnuli jsme se k světským starostem a ztrácíme vnitřní citlivost tím víc, čím horlivějšími se jevíme ve vnějších věcech.“ Osoby, co uzavírají svátostné manželství se ve větší míře než v minulosti rozvádějí. Náprava je v plnění křestního slibu. K plnění křestního slibu máme využít Boží milosrdenství. Ponechat lidi v překračování křestního slibu a slibovat jim Boží milosrdenství je jeho zneužití. II. VK v konstituci Lumen Gentium 14 varuje ty, kdo neplní křestní slib: „Ať si však jsou všichni členové Církve vědomi, že své vynikající postavení nemají připisovat svým zásluhám, nýbrž zvláštní milosti Kristově; jestliže jí nebude odpovídat jejich myšlení, slova a jednání, nejenže nebudou spaseni, ale budou souzeni přísněji.“ Bohoslužbu s plněním křestního slibu najdeme v dekretu o kněžské službě čl. 5 II. VK: „Ať kněží pěstují správným způsobem liturgickou vědu a liturgické umění, aby působením jejich liturgické služby křesťanské obce, které jsou jim svěřeny, den ode dne dokonaleji chválily Boha Otce i Syna i Ducha Svatého.“

Je s knězem čelem k lidu a výhradním užívání mateřského jazyka dokonaleji chválena Nejsvětější Trojice a lépe plněn křestní slib? To, že tomu tak nebude vyjádřili Alfredo kardinál Ottaviani a Antonio kardinál Bacci 5. června 1969 v Stručném kritickém rozboru Nového mešního řádu zaslaném Pavlu VI. V bodu III píší: Účel mše: 1. Nejvyšším a vlastním účelem je oběť chvály Nejsvětější Trojici podle výslovného Kristova vyjádření o jeho prapůvodním záměru vlastního Vtělení: „Ingrediens mundum dicit: Hostiam et oblationem noluisti: corpus autem aptasti mihi. – Při vstupu na svět praví: Krvavé oběti a jiné dary jsi nechtěl, ale utvořils mi tělo“ (Žalm 40, 7-9; Žid 10, 5). Toto účelové zaměření zmizelo z ofertoria s modlitbou „Suscipe, Sancta Trinitas – Přijmi, svatá Trojice“, ze závěru mše s modlitbou „Placeat Tibi, Sancta Trinitas – Svatá Trojice, nechť se ti líbí“, jakož i z preface, jíž už nebude v nedělním cyklu preface o Nejsvětější Trojici, která zůstane omezena na svátek Nejsvětější Trojice, bude se tedy říkat jen jednou do roka.“ Je 100 roků od výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě. K dědictví Fatimy patří modlitba: „Nejsvětější Trojice, Otče, Synu, Duchu Svatý, v hluboké úctě se ti klaním a obětuji Ti drahocenné Tělo a Krev, duši a božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho ve všech svatostáncích přítomného Pána Ježíše Krista na smír za potupy, svatokrádeže a lhostejnosti, jimiž je urážen a prosím Tě pro nekonečné zásluhy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Neposkvrněného Srdce Mariina za obrácení ubohých hříšníků.“ S touto modlitbou měl problém K. Rahner, který zavedl vícevýznamový pojem „anonymní křesťané“, jehož aplikací se značně umenšila horlivost v přijímání křtu a plnění křestního slibu.

Tradice cyrilometodějská nás učí následovat osvědčené učitele Církve. Sv. Cyril věrozvěst se učil od sv. Řehoře Naziánského, od něhož v PG 36 máme: „Především mi uchovejte tento vzácný poklad, pro který žiji a bojuji, s nímž chci umřít, který mi dává schopnost snášet všechna zla a pohrdat všemi rozkošemi: tím pokladem myslím vyznání víry v Otce i Syna i Ducha Svatého. Dnes vám je svěřuji. V síle tohoto vyznání vás nyní ponořím do vody a z ní vás vyzvednu. Dávám vám je za společníka a ochránce pro celý život.“ Osvojení dobré teologie u sv. Řehoře vedlo sv. Cyrila, že císaři na výzvu jít hájit Nejsvětější Trojici k vyznavačům islámu řekl: „Pro mne není v tomto světě nic důležitějšího, než pro Nejsvětější Trojici žít a umřít.“ K cyrilometodějské tradici patří úcta mariánská. Panna Maria je vzor plnění křestního slibu s odmítáním hříchu a ďábla. Žila trvale v důvěrném společenství s Otcem skrze jeho Syna Ježíše Krista v Duchu Svatém jak to je v dekretu II. VK o výchově ke kněžství. Trvale žít v důvěrném společenství s Otcem skrze jeho Syna Ježíše Krista v Duchu Svatém je vhodné nejen pro bohoslovce a je podstatou života mystického. Kdo dosáhne dobrého mystického života dobře pamatuje na svou smrt a dobře plní křestní slib.