Řecká předpona „meta“ má různý význam a jedním z nich je „za“ a „po“. Fyzika je věda o přírodě a dějích, které se v ní odehrávají. Poznání přírody je dnes podstatně bohatší než před staletími. Dnešní fyzik se stává pro množství poznatků znalcem pouze v části fyziky jako je atomová fyzika. Usilovat o poznání další oborů jako chemie, matematika a geometrie, medicína či psychologie je to, oč se fyzik ani nepokouší. Obecně chybí celkové poznání. Celkové přirozené poznání završuje metafyzika. Metafyzika promýšlí jaké povahy a podstaty je to, co fyzika zkoumá. Něco vidíme, slyšíme, hmatáme a poznáme svými smysly. Badatelé a vědci z tohoto smyslového poznání přechází k pokusům a bedlivějším pozorováním, z nichž dělají návrhy řešení (hypotézy), teorie a závěry. Jaký je poslední objev a závěr, který by měli učinit? Je to odpověď na podstatu jsoucna neboli bytí a co je jeho nejzákladnější vlastností. Metafyzické otázky řešil filosof Aristoteles a jiní tak, že z poznání konané fyzikou pokračovali ve filosofickém poznání přírody kosmologií. Vykročení za fyzický řád je završeno ontologií neboli naukou o bytí (jsoucnu) a theologií, naukou o nejvyšším bytí (Bohu).

Když sladíme a solíme odehrává se něco z metafyziky. Je to vykročení za naše smysly a co je smysly bezprostředně dáno. Vidíme bílý prášek a pokud naše paměť uchovává poznatek rozumu kam byl uložen - můžeme bez zkoumání sladit či solit. V některém případě musíme dělat malý vědecký experiment a zjistit pokusem, zda jde o cukr či sůl. Pokud by mělo platit jen to, co vidíme, tak by bylo jedno zda osolíme nebo osladíme. Oko vidí jen bílý prášek a je to bdělost rozumu, která odhalí zda jde o sůl či cukr možná i nadrcenou křídu nebo něco jiného. Když čteme na obalu nápis „cukr“ anebo „sůl“ je to nejprve naše důvěra (víra), že tím skutečně něco osolíme a osladíme. Neplatí jen to, co vidíme a poznáváme smysly. Svoji roli hraje i naše touha a víra. To, co vidíme a smysly poznáváme lépe pronikne zdravý selský rozum. O to se v nejvyšší míře snaží metafyzika. Materialismus chápe svět jako plně vysvětlitelný pouze z hmoty. Hmotná skutečnost je pro materialismus skutečností jedinou. Odkud se hmota bere? To je otázka o původu hmoty. Obtíže vysvětlit její původ přechází v obtíže jak vysvětlit její různé formy. Proč hmota vytváří život a proč z hmoty povstává člověk? Jestliže se hmota vyvíjí, proč některá hmota vývoj odmítla a zůstala na nižším stupni? Z obecné zkušenosti s hmotou pomíjivou vyvodit závěr o její absolutnosti je víra nerozumná. Vírou, a ne přísnými vědeckými pokusy, je absolutní hmotě přisouzena věčnost, nekonečnost a všemohoucnost.

Zvláště ateistický materialismus je víra chybná neboli blud. Původ hmoty a její vztah k životu a člověku je otázka filosofická a náboženská. Proč je tázání po příčinách. Klade je již malé dítě. Někdy jsou tato dětská proč známkou bystrosti a někdy jsou i velice nepříjemná. Při pokračování v těchto „proč?“ dítěte se objeví i další otázky. Proč je hmota? Proč z hmoty vzniká život? Proč z hmoty povstává člověk? Proč má být materialismus vysvětlením veškeré skutečnosti? Materialismus odpovídá protiotázkou - a proč ne. Můžeme odpovědět: „Je to v rozporu se závěry metafyziky.“ Závěry metafyziky jsou shodné s křesťanskou vírou nebo ji umožňují. V křesťanské víře se věří v osobní Bytost, Stvořitele nikoli v neosobní Hmotu, která plodí myslící bytost jako je člověk. Křesťanství z úcty k Pánu Bohu staví chrámy jako místo modlitby a nejvyšší úcta k Hmotě toto odmítá a kostely ničí. V křesťanské víře je hmotný svět cestou ke Stvořiteli. V materialismu si hmota vystačí sama a Stvořitele odmítá. Bible hlásá závazné duchovní a mravní zásady a řád podle spravedlnosti. Materialistická morálka končí v mravním chaosu pro honbu za penězi. Pro některý typ materialismu je pravda nadstavba a odmítáním celé pravdy o materialismu si tento směr zajišťuje své trvání. V křesťanství pravda není nadstavbou, ale základem stavby, do níž patří také pravda o hmotě. Z toho důvodu je uznávána příroda i lidské tělo v podřízenosti Bohu.

V listu Římanům 1,20 napsal apoštol Pavel o vině těch, kdo nedošli k uznání Boha: “Co je totiž u něho neviditelné - jeho věčná moc a jeho božské bytí - to je možné už od počátku světa poznat světlem rozumu z toho, co stvořil. Proto je nelze omluvit.“ Následuje popis mravního úpadku, který to přináší. K materialismu praktickému (konzumismu) je v listu Filipanům 3,19: “Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jen o věci pozemské.” Menšina světců byla filosofy jako sv. Cyril věrozvěst. Většina filosofů nebývá světci, co naplňují výzvu mše svaté: „Vzhůru srdce“ a evangelium s požadavkem: „Nejprve hledejte Boží království.“ Metafyzika na rozdíl od materialismu má pochopení pro slova sv. Hildegardy, + 1179: „Duchovní život musí být veden s velkým nadšením. Zpočátku se jeví námaha hořká, protože vyžaduje, abychom se zříkali rozmarů, tělesných zálib a podobných věcí. Ale když se necháme uchvátit svatostí, svatá duše najde v samotném zřeknutí se světa něžnou sladkost. Je třeba jen rozumně dávat pozor, aby duše nezvadla.“