Bohoslužba v národním jazyce a s oltářem čelem k lidu patří k pokoncilnímu období. Koncilní texty oltář čelem k lidu a národní jazyk nepřikazují. Tak jako někdo předkládá jako koncil pokoncilní období nemající oporu k koncilních textech, tak naopak ve jménu koncilu odmítá to, co výslovně žádají koncilní texty jako užívání latiny dle SC 36 a SC 54. První citace misálu konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium (SC) je v čl. 2: „V liturgii, hlavně ve svaté eucharistické oběti, „koná se dílo našeho vykoupení.“ Jako pramen je uveden římský misál, modlitba nad dary 9. neděle po sv. Duchu. Neděle po Duchu Svatém misál Pavla VI. nemá a nahrazuje je termínem „liturgické mezidobí.“ Požadavek na přejmenování liturgických dnů SC ani jiný koncilní dokument nemá. V čl. 10 je tato citace podle římského misálu a modlitby po přijímání velikonoční vigilie a neděle zmrtvýchvstání: „Na druhé straně vybízí liturgie věřící, aby byli „jedno v lásce“, když „při velikonoční hostině jedli všichni z jednoho chleba“. Misál Pavla VI. má jinou modlitbou po sv. přijímání v neděli zmrtvýchvstání, v níž není koncilní text. V čl. 10 SC je citace z modlitby ze mše v úterý velikonoční oktávy: „Modlí se, aby „životem osvědčovali, co vírou přijali“. V Schallerově předkoncilním misálku tuto vstupní modlitbu najdeme přeloženou takto: „Bože, jenž Církev svou stále množíš novými dítkami, uděl služebníkům svým, aby životem zachovávali svátost, kterou přijali věrou. Skrze…“ Misál Pavla VI. má vstupní modlitbu bez citace čl. 10 SC (Český misál): „Bože, tvůj Syn nás svou smrtí a svým vzkříšením vysvobodil ze hříchu a otevřel nám cestu ke spáse; prosíme tě, provázej nás svou milostí, ať je naše svoboda v Kristu úplná, abychom spolu s ním vešli do věčné radosti. Neboť…“

Další citace v SC 12 misálu z modlitby nad dary svatodušního pondělí: „Proto Pána v mešní oběti prosíme, aby „přijal duchovní oběť, kterou přinášíme, a učinil si z nás dar trvalý.“ Název svatodušní pondělí misál Pavla VI. zrušil a po Slavnosti Ducha Svatého je v pondělí modlitba nad dary bez citace z SC 12. Citaci ze SC 12 máme v překladu Schallerova předkoncilního misálku s pondělím svatodušním: „Posvěť milostivě, Pane, prosíme, tyto dary a přijav podání duchovní oběti, nás samy uprav sobě za obětní dar věčný. Skrze…“ Na již výše zmíněnou modlitbu misálu nad dary 9. neděle po Duchu Svatém je odkaz v dekretu o kněžské službě čl.13: „V tajemství eucharistické oběti, jejímž přinášením plní kněží své přední poslání, se neustále koná dílo naší spásy.“ V Schallerově misálku je tento překlad: „Dej nám, prosíme, abychom hodně obcovali těmto tajemstvím, neboť kolikrátkoli se slaví památka této oběti, dílo našeho vykoupení se koná. Skrze…“ V misálu Pavla VI. je v 18. neděli v mezidobí nahrazující 9 neděli po Sv. Duchu modlitba bez citace SC. Misál, který používá v citacích II. Vatikánský koncil je vždy shodný s předkoncilním misálem, ale málo shodný s pokoncilním misálem Pavla VI.

SC 16 nežádá jen důraz na pastoraci: „Liturgika náleží v seminářích a řeholních učilištích mezi povinné a důležité studijní obory, na bohosloveckých fakultách mezi hlavní obory. Je třeba ji vykládat jak z hlediska teologického a historického, tak z hlediska duchovního, pastoračního a právního.“ K pokoncilní historii patří bludy o misálu. Není pravdou, že misál Pavla VI. vytvořili koncilní otcové, jejichž citace z misálu v SC misál Pavla VI. odmítl. Není pravda, že koncil zakázal užívání misálu citovaného v koncilních textech. Je pravdou, že odmítání citací misálu vzniklého po Tridentském koncilu i Tridentského koncilu jako celku přineslo pokoncilní období. Obhájení řady změn (oltář, latina, oltářní mřížka, kazatelna) zdůvodňovaná koncilem je jeho zneužitím, protože v koncilních textech není přikázána. Mezi poslední zneužití koncilu patří zdůvodňování podávání na ruku koncilem.