Co je a jak se projevuje stres je předmětem vědy. Hans Selye, badatel v oblasti stresu, v knize Život a stres napsal: „Kdo si uvědomí, že vše co dělá jej do jisté míry namáhá a opotřebovává, začíná mít mlhavou představu o stresu.“ Mezi jeho výroky patří: „Stres patří k životu stejně jako vzduch a dýchání. Existuje jediný způsob, jak se stresu vyhnout: zemřít.“ „Schopnost uvažovat o souladu a eleganci v přírodních jevech je jedním z nejuspokojivějších prožitků, kterých je člověk schopen; když hledíme na něco většího, než je naše vědomé já, naše denní starosti se ve srovnání s tím zmenšují. Nastupuje vyrovnanost a pokoj mysli, kterých lze dosáhnout jedině stykem s něčím vznešeným.“ Vznešené otázky jsou o smyslu a cíli. Proč je stres? Otázka po příčinách se stává otázkou filosofickou a teologickou. První stránky bible nám v knize Geneze popisují harmonický stav prvních lidí, který se skrze jejich hřích změnil i pro jejich potomky neboli celé lidstvo.

Tridentský koncil na svém 5. zasedání 12. června 1546 předložil tuto závaznou nauku o prvotním a dědičném hříchu:
Aby naše katolická víra, bez níž je nemožné se líbit Bohu, zůstala po očištění od bludů ve své čistotě neporušená a nedotčená, a aby křesťanský lid nebyl zmítán větrem kdejakého učení, když onen starý had, věčný nepřítel lidského pokolení, vedle četných dalších zel, jimiž je Církev Boží v těchto našich časech matena, podnítil nejen nové, nýbrž znovu i staré různice také stran dědičného hříchu a léku na něj. Proto posvátný ekumenický a všeobecný Tridentský koncil, právoplatně shromážděný v Duchu Svatém za předsednictví tří legátů Apoštolského stolce, který chce znovu povolat bloudící a utvrdit kolísající, v následování svědectví svatých Písem a svatých Otců a nejvýznamnějších koncilů ustanovuje, vyznává a vyhlašuje o prvotním hříchu samotném následující:
1. Jestliže někdo nevyznává, že první člověk Adam, poté, co přestoupil v ráji Boží přikázání, ztratil ihned svatost a spravedlnost, v nichž byl ustaven, a že vinou tohoto přestoupení upadl do Božího hněvu a nemilosti, a tím i do smrti, kterou mu předtím Bůh hrozil, a se smrtí spoutání pod mocí toho, který od té doby vládl smrti, to znamená ďábla, a že byl celý Adam pro onu urážku spočívající v tomto provinění změněn k horšímu co do těla i duše, anathema sit.
2. Jestliže někdo tvrdí, že Adamovo provinění škodilo jen jemu samotnému, ale jeho potomstvu nikoli, a že ztratil od Boha přijatou svatost a spravedlnost pouze pro sebe, a nikoli také pro nás všechny, nebo že on poskvrněn hříchem neposlušnosti, přenesl na celý lidský rod pouze smrt a tělesné tresty, ale hřích, který je smrtí duše, nikoli, anathema sit, protože odporuje totiž apoštolu Pavlovi, který říká: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrz hřích smrt; a tak smrt přešla na všechny lidi od toho, v němž všichni zhřešili.“
3. Jestliže někdo tvrdí, že tento Adamův hřích, který je co do původu jeden a přenáší se na všechny a každého plozením, nikoli napodobováním, může být odstraněn buď silami lidské přirozenosti nebo pomocí jiného prostředku, než je zásluha jediného prostředníka, našeho Pána Ježíše Krista, který nás ve své krvi smířil s Bohem a „stal se nám spravedlností, posvěcením a vykoupením“, anebo kdo popírá, že samotná zásluha Ježíše Krista je dávána svátostí křtu, který je dospělým i dětem udělován podle řádného církevního obřadu, anathema sit. Neboť „není pod nebem žádného jiného jména daného lidem, ve kterém bychom mohli být spaseni“. Proto ona slova: „Hle, Beránek Boží, ten, který snímá hříchy světa“ (Jan 1, 29). A dále: „Vy všichni, kteří jste byli pokřtěni, oblékli jste Krista“ .

Tridentský koncil dává s odpovědí i řešení, které znali již naši předkové i bez užívání termínu stres (stress): život z křesťanské víry.