K tradičnímu a biblickému učení patří učení o hříchu. K učení o hříchu patří učení o ďáblu, který k hříchu podněcuje. K učení o hříchu a ďáblu patří učení o pekle, do něhož ďábel a hřích vede. K učení o hříchu, ďáblu a pekle patří učení o obrácení, pokání a modlitbě, jimiž se hřích a cesta k ďáblu do pekla napravuje. Nepopularita těchto „negativních“ témat u lidí nemění jejich aktuálnost u Boha. V roce 1917 je výročí 100 let od zjevení Panny Marie ve Fatimě, které zvěstuje co Bůh žádá. Děti Lucie, František a Hyacinta ve věku 11,10 a 8 roků tlumočí odmítaná a pohrdaná témata. Fatima oznamuje peklo po smrti: „Naše Paní nám ukázala obrovské ohnivé moře, jakoby pod zemí. Do ohně byli ponořeni démoni a duše v lidské podobě, jako průsvitné žhavé uhlí, černé nebo lesklé jako bronz, tonoucí v ohni. Byli vyzdvihované do vzduchu plameny vyvrhovanými z vnitřku ohně spolu s velkými mračny kouře a vzápětí padali ze všech stran nazpět jako lehoučké jiskry v obrovském požáru, uprostřed křiku a zoufalého bolestného úpění, které nás naplňovalo hrůzou, až jsme se třásli strachem. Démony bylo možno rozeznat podle jejich hrozného vzezření, podobného odporným neznámým zvířatům, černým a průhledným. Toto vidění trvalo pouze okamžik. Jak jsme byli v té chvíli vděčni naší laskavé nebeské Matce, která nás na to připravila svým slibem v prvním zjevení, že nás vezme do nebe. Jinak myslím, že bychom strachem a hrůzou museli zemřít.“ V růženci je podle Fatimy: „Pane Ježíši, uchraň nás pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.“

Fatima učí jak nepřijít do pekla po smrti a nedělat peklo na zemi: „Viděli jste peklo, kam jdou duše ubohých hříšníků. K jejich záchraně si Bůh přeje uvést do světa úctu k mému Neposkvrněnému Srdci. Když lidé udělají, co vám říkám, mnoho duší bude zachráněno a nastane mír. Válka se chýlí ke konci, jestliže ale lidé nepřestanou urážet Boha, vypukne ještě horší válka během příštího pontifikátu. Až spatříte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že je to velké znamení od Boha, který se chystá ztrestat svět za jeho zločiny skrze válku, hladomor a pronásledování Církve a Svatého otce. Aby se to nestalo, přeji si zasvětit Rusko svému Neposkvrněnému Srdci a konat kající svaté přijímání každou první sobotu v měsíci. Jestliže má přání lidé vyplní, Rusko se obrátí a nastane mír, pokud ale ne, rozšíří se jeho bludy po celém světě a zapříčiní války a pronásledování Církve. Mnoho dobrých lidí bude umučeno, Svatý otec bude velmi trpět, mnohé národy budou vyhubeny. Nakonec ale mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko a ono se obrátí, a po celém světě zavládne mír.“

Třetí část tajemství byla v roce 2000 zveřejněna ve Vatikánu takto: „Po dvou částech, které jsem již vyložila, jsme uviděli po levici Naší Paní, trochu výše, anděla s ohnivým mečem v levé ruce; jiskřil a vyšlehovaly z něho plameny, které jako by měly zapálit svět; avšak vyhasínaly, jakmile se dotkly záře, která vycházela z pravé ruky Naší Paní směrem k němu: anděl ukázal pravou rukou na zem a silným hlasem řekl: Pokání! Pokání! Pokání! V oslnivém světle, kterým je Bůh, jsme viděli „podobně, jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí“, bíle oblečeného biskupa, „vytušili jsme, že je to Svatý otec“. Další různí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž vrcholku byl velký kříž z hrubých kmenů, jako korkového dubu s kůrou. Dříve než sem Svatý otec dospěl, procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, kolísavým krokem, zkroušený bolestí a trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával. Když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů. Stejně tak zemřeli jeden za druhým ostatní biskupové i kněží, řeholníci, řeholnice a různé světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení. Pod dvěma rameny kříže stáli dva andělé, každý s křišťálovou nádobou v ruce, zachycovali krev mučedníků a zalévali jí duše, které se přibližovaly k Bohu.“

Kolem třetí části fatimského tajemství byli a jsou různé dohady. Podstatné je, že vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie je vítězství svatosti nad hříchem a Boha nad ďáblem. Jsou-li víra a mravy těžce hříšné a státně organizované, tak možnost přijít do pekla jako trestu věčného a skrze hříchy i vytváření pekla pozemského se zvyšuje. Fatima předchází vzniku hříšného ateistického komunismu po VŘSR 1917 v Rusku. Kromě smutného ateistického výročí je další smutné výročí 300 let svobodných zednářů. Před sto lety v roce 1917 vyšel církevní zákoník a v něm Kánon 2335: „Všichni ti, kdo vstoupí do zednářské sekty nebo jiného sdružení téhož druhu, kují pikle proti Církvi nebo zákonné státní moci, na sebe přivolávají prostou exkomunikaci, která je vyhrazena Svatému stolci.“ Další smutné výročí je 500 let od Lutherova vystoupení v roce 1517.

Protestantskou deformaci odsoudil Tridentský koncil. Ve svém 2. zasedání 7.1.1546 učí: „…počátkem moudrosti je bázeň před Bohem. Proto stanovila (synoda) a rozhodla povzbudit všechny a jednotlivé křesťany shromážděné v Tridentu, aby se polepšili od zla a hříchů doposud páchaných, a následně kráčeli v bázni Boží, nepoddávali se žádostem těla, prodlévali na modlitbách, častěji se zpovídali, přijímali svátost Eucharistie, navštěvovali kostely a, nakolik kdo bude moci, naplňovali přikázání Páně.“ Panna Maria je přemožitelka všech bludů a tím i programu ateismu, zednářství a protestantismu. Zjevení Panny Marie ve Fatimě je církevně uznáno jako pravé zjevení a s ním prostředky nápravy zkaženého lidstva k nimž patří: obrácení, pokání, modlitba a půst.