Sv. František z Assisi chtěl vidět živě scénu o Narození Páně z evangelia, a tak se živý Betlém stal vzorem pro betlémy přítomné v kostelích. Betlému s prostou přítomností dítěte Ježíše je podobná přítomnosti v Eucharistii. Eucharistie, svátost oltářní je ústřední láskou sv. Františka. Podobně jako napomenul Kristus Pán papeže Petra „nemáš na mysli věci božské, ale lidské“ napomíná svatý František v listu všem bratřím: „Pán řekl svým učedníkům: ‚Já jsem cesta, pravda a život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste mne znali, zajisté byste poznali i mého Otce: a od této chvíle jej poznáte a viděli jste jej.‘ Říká mu Filip: ‚Pane, ukaž nám Otce a stačí nám to.‘ Říká mu Ježíš: ‚Tak dlouhý čas jsem s vámi a nepoznali jste mne? Filipe, kdo vidí mne, vidí i Otce.‘ ‚Otec přebývá v nepřístupném světle‘ a ‚Bůh je duch‘ a ‚Boha nikdo neviděl.‘ - Poněvadž Bůh je duch, může být viděn také jenom duchem; ‚Duch je ten, který oživuje, tělo nic neprospívá.‘ Také Syn je roven Otci, nikdo nemůže spatřit ani Otce, ani Ducha Svatého. Proto jsou zavrženi všichni, kteří sice viděli Syna Božího v těle, avšak nehleděli na něho podle ducha a Božství a nevěřili, že On je pravý Syn Boží.

Podobně i nyní jsou zavrženi všichni ti, kteří vidí Svátost Těla Kristova, jak bývá na oltáři skrze kněze všemohoucím slovem Páně zpřítomněno pod způsobou chleba a vína, a přece podle ducha a Božství nevidí a nevěří, že to je vpravdě Nejsvětější Tělo a Krev našeho Pána Ježíše Krista, ačkoli Bůh sám to dosvědčil slovy: ‚Toto je mé Tělo, toto je má Krev Nového Zákona.‘ A jinde praví: ‚Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má život věčný.‘ Kdo tedy přijímá Tělo a Krev Páně, musí též mít Ducha Páně, jenž přebývá ve věřících; kdo však nemá tohoto Ducha a přece se osměluje jít ke svatému přijímání, ‚jí a pije sobě odsouzení.‘
Proto, ‚lidští synové, dokdy se budete zatvrzovat ve svých srdcích?‘ Proč nepoznáváte pravdu a ‚nevěříte v Syna Božího?‘ Hleďte, jak se každý den ponižuje, jako tenkrát, kdy sestoupil z královského trůnu‘ do lůna Panny; každý den k nám přichází v pokorné způsobě, každý den sestupuje z trůnu nebeského Otce na oltář do rukou kněze. A jako se apoštolům ukázal v pravém Těle, tak se nám ještě nyní ukazuje v proměněném chlebě; a jako apoštolové viděli tělesnýma očima jenom jeho Tělo, avšak zrakem ducha věřili v Něho jako v Boha a jako na Boha na Něho patřili, tak máme přece i my, ačkoli tělesnýma očima vidíme jen chléb a víno, uznávat a pevně věřit, že jeho Nejsvětější Tělo a Nejsvětější Krev jsou přítomny životně a skutečně. A tak je Pán ustavičně se svými věřícími, jak sám praví: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.‘

Dopis generální kapitule: „Zapřísahám vás všechny, bratři, políbením vašich nohou a všemožnými důkazy lásky, abyste všechnu úctu a vážnost, jaké jste schopni, prokazovali Nejsvětějšímu Tělu a Krvi našeho Pána Ježíše Krista, skrze Něhož vše, co je na nebi a na zemi, došlo usmíření s všemohoucím Bohem. Prosím jménem Páně také všechny své bratry kněze, ty, kteří už jsou kněžími Nejvyššího, nebo jimi budou, nebo mají touhu se jimi stát, chtějí-li sloužit mši svatou, ať jsou čistí a ať s uctivostí, se svatým a čistým úmyslem obětují pravou oběť Nejsvětějšího Těla a Nejsvětější Krve našeho Pána Ježíše Krista; pro žádný pozemský zisk, ani ne z bázně nebo z lásky k některému člověku, ‚jako pro zalíbení se lidem,‘ nýbrž všechno snažení směřuj, pokud s milostí Boží lze, k Pánu Bohu! Jemu, samotnému Nejvyššímu Pánu, a pouze Jemu se snažte zalíbit, poněvadž On samojediný přitom jedná podle svého vlastního zalíbení. Neboť On sám praví: ‚To čiňte na mou památku‘ , proto každý, kdo si počíná jinak, stává se zrádcem Jidášem, a ‚bude vinen Tělem a Krví Páně.‘ Rozpomeňte se, milí bratři kněží, co je psáno v Mojžíšově Zákoně, že ti, ‚kdo jej přestoupili, umírají bez jakékoliv lítosti.‘ Oč horšího trestání zasluhuje ‚ten, kdo by pošlapával Syna Božího a krev Nové smlouvy, kterou je posvěcen, kdo by ji měl za poskvrněnou a činil by potupu Duchu milosti.‘ Neboť člověk tupí, poskvrňuje a trýzní Beránka Božího, jestliže, podle slov apoštolových, nerozlišuje Tělo Páně od obyčejného jídla a díla a tak jako přijímá člověk nehodný, nebo i kdyby byl hoden, přesto přijímá marným a nehodným způsobem, poněvadž Pán praví skrze proroka: ‚Zlořečený, kdo koná dílo Hospodinovo lstivě.‘ A kněze, kteří by si to nebrali k srdci, skutečně zavrhuje slovy: ‚Vašim požehnáním budu zlořečit.‘

Slyšte, moji bratři: Jestliže je blahoslavená Panna Maria tak velebena, a jistě právem, že ve svém lůně nosila Spasitele; jestliže se svatý Jan Křtitel chvěl a neodvažoval se vodou dotknout svaté Boží hlavy; jestliže se uctívá hrob, v němž Kristus nějaký čas odpočíval: jak svatý, spravedlivý, jak důstojný musí být ten, kdo Toho, který už nemůže umřít, nýbrž věčně žije a je oslaven, ‚na Něhož andělé žádají patřit,‘ se dotýká rukama, přijímá Ho srdcem a ústy a jiným Ho k přijímání podává? Pamatujte na svou důstojnost, bratři kněží, a ‚buďte svatí, neboť On sám je svatý!‘ A že vás Pán Bůh pro tato Tajemství přede všemi lidmi poctil, proto také Ho milujte a ctěte a oslavujte více než všichni ostatní! Je to veliký zlořád a žalostná slabost, když Ho máte tak přítomného a přitom se ve světě staráte o něco jiného. Člověče, celý se chvěj, světe, celý se třes, nebesa, plesejte, když Kristus, Syn Boha živého, spočívá na oltáři v rukou kněze! Ó obdivuhodná vznešenosti a úžasná důstojnosti! Ó vznešená pokoro! Ó pokorná vznešenosti: Pán všehomíra, Bůh a Syn Boží se tak ponižuje, že se pro naši spásu ukrývá v prostinké způsobě chleba! Vizte, bratři, pokoru Boží a ‚vylévejte před ním svá srdce!‘ - ‚Pokořte se také vy, aby vás povýšil!‘ Neponechávejte si nic ze sebe pro sebe, aby vás zcela svým majetkem mohl učinit Ten, jenž se vám úplně odevzdává.”

V listu všem kustodům píše: V každém kázání napomínejte lid k pokání a připomínejte mu to, že nemůže být spasen nikdo, kdo nepřijímá Nejsvětější Tělo a Krev Páně. A když kněz obětuje Nejsvětější na oltáři nebo ji někam přenáší, ať všichni na kolenou vzdávají chválu, slávu a čest Pánu, živému a pravému Bohu! Tak účinně zvěstujte a kažte jeho chválu všem národům, aby vždycky a každou hodinu, když se zvoní, všichni lidé na celém světě vzdávali chválu a dík všemohoucímu Bohu! A všichni moji bratři kustodové, kteří toto psaní dostanou a opíší a uchovají a pro bratry kazatele dají rozšířit a vše, co tam je napsáno, budou až do konce kázat - vězte, že se vám dostane Božího i mého požehnání. A to vám poroučím pod pravou a svatou poslušností. Amen.“
P. Sabatier v Speculum perfectionis uvádí slova sv. Františka: „Ve jménu Pána Ježíše a nejblahoslavenější Panny a jeho Matky a všech svatých jsem se rozhodl pro francouzskou Provenci. Tam je katolický lid, jenž má velikou úctu k Tělu Páně. To se mně velice líbí, a proto bych si tam přál žít.”

Pro milovníka přírody sv. Františka byla nejdůležitější pod sluncem mše svatá. Žil to, co učí Tridentský koncil: „Musíme nutně vyznávat, že křesťané nemohou vykonat žádného jiného tak svatého a Božského díla, jako je právě toto hrůzné tajemství mše svaté.“ Žil též slova II. Vatikánského koncilu z dekretu o kněžské službě čl. 5: „Vždyť nejsvětější Eucharistie obsahuje celé duchovní dobro Církve, Krista samého, našeho velikonočního Beránka a živý chléb.“
Tomáš z Celana v životopise sv. Františka píše: „František hořel každou žilkou svého srdce žárem lásky ke Svátosti Těla Kristova a s největším úžasem se podivoval, jak se Kristus Pán z lásky snižuje a jak poníženě miluje.“ Čteme též: „Tělo Páně přijímal často a tak zbožně, že jiné strhával ke zbožnosti. Vroucí úctu k Velebné svátosti projevoval tím, že jí zasvěcoval všechny své údy, a když přijal sladkého a neposkvrněného Beránka, věnoval Mu darem i svého ducha s veškerou plamennou horlivostí, která ustavičně plápolala na oltáři jeho srdce.“

Kde není láska k Eucharistii chybí autentický katolický duch a místo něj je falešný František vlků v rouše beránčím, kterému dělá láska podle sv. Františka opozici a protiváhu.