Cyrilometodějský kancionál má v překladu Františka Sušila píseň sicilských námořníků „Matko přesvatá“ pod číslem 206. Pokoncilní NOM zpěvník má píseň se stejným názvem pod číslem 808 bez uvedení překladatele.

CM kancionál má těchto 6 slok (o jednu více než NOM):

  1. Matko přesvatá, láskou bohatá, zdrávas, Panno Maria.[:Panno přečistá, ochrano jistá, oroduj za nás, ó Maria.:]
  2. V každém povzdechu božskou útěchu vypros nám, ó Maria! [:Léky na rány v Tobě schovány, oroduj za nás Maria!:]
  3. Viz nás v mrákotách, slyš nás v trampotách, nakloň se k nám, Maria! [:Vrah zle dorývá, nám sil ubývá, oroduj za nás, ó Maria!:]
  4. Jistý přístave v plavbě klamavé, zdrávas, Panno Maria. [:Pro svoje slasti, pro svoje strasti.oroduj za nás, ó Maria.:]
  5. Ó přímluvkyně, nám v těžké vině nachyl Krista, Maria, [:ať naše zlosti sejme v milosti, oroduj za nás Maria!:]
  6. V každém toužení, v každém soužení k nám se nakloň, Maria! [:V době poslední k nám mile shlédni, oroduj za nás, ó Maria!:]

Druhá a třetí sloka je v NOM variantě sloučena v jednu. K vypuštěným slovům patří „božskou útěchu vypros nám“ a „vrah zle dorývá“. Vypuštěným slovům jsou v hymnu Akafist podobná: „A nyní, přesvatá starostlivá Bohorodičko, nepřestaň za nás ustavičně orodovat i když jsme jen tvými nehodnými služebníky, abychom byli zbaveni zla a soužení a ochraňuj nás slabé od všech jedovatých mámení démonů.“ Označení pro ďábla vrah je společné s poslední slokou písně Bože, cos ráčil „7. I když se pyšná nevěra kol vzmáhá / a peklo seje koukol nových zmatků, / nebudem dbáti odvěkého vraha, / nedáme sobě bráti věčných statků. [: Víře vždy věrní budou Moravané: / Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]“ Tato sloka chybí ve vydáních z doby socialismu.

Pátá sloka je předělaná a v tradičním znění připomíná „těžké viny“ a „naše zlosti.“ Toto předělání NOM souzní se stavem, kdy se místo o těžké lidské vině a zlosti mluví o slabostech, nedostatcích a nedokonalostech atd. Víra ve zlo hříchu se oslabila a rovněž náprava ve svaté zpovědi. Málo slyšíme slova z katechismus r. 1992 Řím: „Tam, kde hřích převrací společenské ovzduší, je třeba uplatňovat obrácení srdcí a přijetí Boží milosti. Láska vede ke správným reformám. Otázky společenského života se nedají řešit bez evangelia.“

Místo o pokání za hřích mluvit o důvěře učil Luther slovy: „Věř a hřeš.“ Tridentský koncil má v dekretu o ospravedlnění hlavu 9 o prázdné důvěře kacířů: „Ačkoli je nezbytné věřit, že hříchy se odpouští nebo byly odpuštěny pouze zdarma z Božího milosrdenství kvůli Kristu, tím ještě nikomu nelze říci, že mu jsou nebo byly odpuštěny hříchy, když se spoléhá na svou důvěrou a na jistotou hříchů odpuštění a tou jedině se uklidňuje. To se snad děje u heretiků či schismatiků, a to právě v našich bouřlivých časech, a tato marná důvěra, vzdálená všemu pravému náboženskému smýšlení, se káže s velkou úporností proti katolické církvi. Avšak není možné ani tvrdit, že ti, kdo jsou skutečně ospravedlněni, musí být bez špetky pochybnosti vnitřně přesvědčeni, že jsou ospravedlněni. Není možné mít ani za to, že hříchů byl zproštěn a že byl ospravedlněn pouze ten, kdo pevně věří, že byl zproštěn hříchů a došel ospravedlnění a že odpuštění a ospravedlnění je dílem pouze této víry jako kdyby ten, kdo toto nevěří pochyboval ohledně Božích příslibů a účinnosti Kristova vzkříšení. Vždyť tak jako žádný zbožný člověk nesmí pochybovat o Božím milosrdenství, zásluhách Kristových a o síle a účinku svátostí, tak každý, kdo hledí na sebe a vlastní slabost a nepokoj, má důvod obávat se a strachovat o svou milost. Neboť nikdo nemůže vědět s jistotou víry a bez možnosti se mýlit, že obdržel Boží milost.“

Tak jako do přístavu může dojet loď s lidmi, kteří o tom pochybovali, tak může dojít spásy člověk, který si o sobě nevěří, že má spásu jistou. Tak jako do přístavu nemusí dojet loď s lidmi, co věřili, že dojede, tak člověk plný víry o své spáse může zjistit jak spásy nedosáhl a ztroskotal. Byli svatí, co se považovali za velké hříšníky a spásy dosáhli. Opak jsou objektivní hříšníci, co subjektivně a sugestivně tvrdí: „Hříchy nemám.“ Je jisté, že Panna Maria došla trvalého ospravedlnění a spásy u Boha. Měnit slova mariánské písně pokud nepřinesou zlepšení mariánské úcty s odložením hříchů a láskou k Bohu, sobě a bližnímu. je zbytečné anebo škodlivé.