Je třeba podpořit poezii! Co říci, kdyby tato podpora skončila tím, že se básníkům z dřívější doby z básní vypustí nějaké sloky a některé se předělají? Budeme to chválit jako žádoucí odvahu anebo se tomu divit, zvláště když tyto přetvořené básně ponesou i nadále jméno autora, který je složil jinak? Toto je stav v písních užívaných v pokoncilním zpěvníku pro NOM při mši svaté.
Porovnávat lze všechny písně. Jako ukázka text písně vyvolil si apoštoly. Je uveden text Jakuba Pavelky z roku 1907 mající 10 slok. Pro NOM jsou 4 sloky vypuštěny a ostatních 6 je nějak změno:
- Vyvolil si apoštoly Kristus Ježíš, Boží Syn, srdce jejich za svou roli vybral si, je zbaviv vin. I nás ráčiž očistiti, milost v naše srdce vlíti, Pane vroucně toužíme, ať Ti hodně sloužíme.
- Gloria. Slávu Boží vy jste zřeli, již Syn Boží zjevoval; slávu zvěstovat jste spěli, Pán když v svět vás vysílal. Slávu Bohu na nebesích pějete teď v rajských plesích, slávu Boží v širý svět buď nám dáno hodně pět
- Evangelium. Pán vám svěřil slovo svoje, símě pravdy odvěké; s horlivostí seli jste je v světa kraje daleké. V jeho světle chodit chceme, bohaté kéž klasy žneme z lánů Boží ornice, dobro vždycky činíce.
- Kredo. Víru v Boha všemocného od Krista jste přijali, života se pro ni svého odhodlaně vzdávali. Tutéž víru vyznáváme, ať v ní věrně setrváme, kéž nás Kristus posílí apoštolé rozmilí
- Obětování. Co jste měli, co jste byli, rodiny i živnosti pro Krista jste opustili s vroucí láskou, s radostí; nahradil vám tisíckráte slávou, jížto požíváte, apoštolé, na nebi, kde jej duch váš velebí.
- Sanktus. Svatý, svatý, svatý Pane, jak Ti díky vzdávají, kdož z Tvé lásky svrchovaně věčně v nebi plesají! Svatý, svatý, svatý věčně, dovol, bychom i my vděčně s apoštoly, s anděly slávu Tobě zapěli!
- Po pozdvihování. Kristus jejžto věčně zříti, apoštolé, dáno vám, ve Svátost se ráčil skrýti, v ní se s láskou sklání k vám. Jako vy jej v nebi ctíte, kde ho bez závoje zříte, s úctou jej zde vítáme, na tvář před ním padáme.
- Agnus. Beránku náš, teď se koří apoštolů Tobě sbor, neskonalou úctou hoří k Tobě cherubínů chór; srdce naše zprosti viny, zapuď svárů, hříchů stíny, ať Tvou smíme zřít kdys tvář, jak patříme na oltář.
- Přijímání. Jak se tehdy srdce chvělo v apoštolech úžasem, když jím Pán dal svoje Tělo před smrtelným zápasem! I nás nyní ve Svátosti Tělem svým a Krví hostí, sytí a očišťuje; kéž v nás stále bytuje!
- Závěr. Vstoupils, Pane, v slávu nebe, apoštolům žehnaje; žehnej i nám, prosí Tebe lid Tvůj, v úctě klekaje. Kéž nás Tvoje požehnání blaží vždy a zlého chrání a nás vede v nebes říš, kde se slávou věčnou skvíš!
- Užíváním písně „Vyvolil si apoštoly“ v původní podobě se naplňuje lépe než NOM variantou výzva čl. 118 konstituce II. Vatikánského koncilu o liturgii: „Lidový náboženský zpěv je třeba promyšleně podporovat.“ Tvrzení, že dříve lidé byli na latinské mši svaté a ani nevěděli o co jde neplatí pokud někdo zpíval jak má. Správné zpívání při bohoslužbě rozjímá text a je modlitbou. Při latinské mši se tak lid zapojuje svým zpěv více než při NOM a také může dobře pronikat do tajemství mše svaté a rozumět jednotlivým částem mše svaté. Např. lid skrze sloku Kredo „Vyvolil si apoštoly“ může dobře vědět od koho je katolická víra, vidět dobrý příklad jejího prožívání a vzbudit úmysl podle ní vytrvale žít: „Víru v Boha všemocného od Krista jste přijali, života se pro ni svého odhodlaně vzdávali. Tutéž víru vyznáváme, ať v ní věrně setrváme, kéž nás Kristus posílí apoštolé rozmilí.“