„Hle, jak je dobré a jak útěšné, bratři když pobývají pospolu!“ (žalm 132,1). Tuto myšlenku jistě dokonale uskutečňuje život svatých v nebi. Tomuto životu v nebi předcházel jejich život na zemi s lásku k Bohu, sobě a bližnímu. Bůh není překážka, ale umocnitel lidských vztahů. Upřednostnit Boha nad člověka je dáno Desaterem, jehož první tři příkazy jsou o Bohu a další slouží k budování své osoby a mezilidských vztahů. Pán Ježíš učí, Mk 3,31-35: „Přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem něho sedělo plno lidí. Řekli mu: »Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!« Odpověděl jim: »Kdo je má matka a moji příbuzní?« A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: »To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.« Plněním Boží vůle je možné být ve vztahu užším než dávají svazky příbuzenské s Pánem Ježíšem Kristem. Důsledkem je svornost a jednota, o níž čteme ve Skutcích apoštolů 4,32: „Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši.“ Jistě by tato jednota nemohla být, kdyby apoštolé byli rozhádaní.

Víra v apoštolskou Církev se má projevit studiem života apoštolů a jeho přenášením do života. Společná liturgická oslava apoštolů Petra a Pavla by při četbě Písma svatého mohla být zpochybněna. V listu Galaťanům 2,11 máme výtku apoštola Pavla vůči Petrovi a nikoli harmonii liturgie svátku apoštolů Petra a Pavla se vstupní modlitbou: „Bože, jenž jsi dnešní den mučednictvím Apoštolů svých Petra a Pavla posvětil, dej Církvi,aby ve všem následovala příkazů těch, skrze něž počátek náboženství vzala. Skrze…“ Tuto liturgickou harmonii vyčteme přes výtku Petrovi rovněž z listu Galaťanům 1,18-19: „Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně.“ V listu Galaťanům 2,1 též máme: „Potom jsem šel znovu po čtrnácti letech do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem sebou také Tita. Šel jsem tam, protože se mi o tom dostalo zjevení. Předložil jsem jim tam evangelium, jak ho kážu mezi pohany, a v soukromí (jsem to vyložil) těm, kteří něco znamenali, zdali snad neběžím nebo jsem neběžel nadarmo.“ V druhém listu Petrově 3,15-16: máme o listech apoštola Pavla: „Shovívavost našeho Pána považujte za svou spásu! Tak vám to psal i náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, a mluví o tom ve všech svých listech. Jsou v nich ovšem místa, kterým není snadno porozumět, a lidé nevědomí a neutvrzení ve víře to překrucují - dělají to tak s Písmem vůbec - ke své vlastní zkáze.“

Tak jako někteří překrucují Písmo svaté, tak překrucují i blíženskou lásku, byť pod líbivými hesly volnost, rovnost, bratrství jako svobodní zednáři. Nejsou sami. Líbivá hesla komunismu měla vybudovat bratrství soudruhů na základě ateismu. Křesťanské bratrství podle Boží vůle přináší i rozdělení pokud někdo Boží vůli překračuje a odmítá a to i v rodině Lk 12,53: „Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ Tato smutná realita vede ze strany těch, kdo odmítnou víru i k zabití těch, kdo ji přijmou. Apoštolé byli mučedníci. Bratrskou svornost mezi apoštoly hlásá konkrétně Písmo svaté mezi sv. Petrem a sv. Janem. Ve Skutcích apoštolů 3,.11: „protože se uzdravený chromý držel Petra a Jana“, Skt 4,13: „viděli Petrovu a Janovu odvahu“ Evangelium sv. Jana 20,3: „Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první.. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží (pruhy) plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží (pruhy) plátna.“ Výkladová poznámka, jak má u katolického překladu být, je u vydání schváleného kardinálem Tomáškem tato: „Ani v tomto velikém rozrušení Miláček Páně nezapomněl na Petrovu důstojnost a chtěl, aby přední apoštol všecko prozkoumal první. Můžeme v tom vidět i pěkný symbolismus: často se stává, že k tušení Božích tajemství pronikne nejdříve láska (Jan), ale aby se nenechala svést na zcestí, musí se dát kontroloval rozumem a autoritou (Petrem).“ Silně narušené mezilidské vztahy mezi křesťany jsou opak „pohleďte jak se milují.“ Byly i v době apoštolů. V listu Galaťanům 5,13-15: „Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: ‘Miluj svého bližního jako sebe’. Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili!“

Po těchto slovech je tento neblahý stav vysvětlen skutky těla, které dokonce vylučují z Božího království. Toto nebezpečí je stále a prozíravě je den před svátkem sv. Petra a Pavla při tradiční liturgii fialová barva pokání s prosbou na úvod: „Uděl, prosíme, všemohoucí Bože, abychom nebyli nějakými zmatky zastrašeni my, které jsi upevnil na skále apoštolského vyznání. Skrze…“ To je cesta k opaku skutků těla v plodech Ducha Svatého. Sv. Jan Zlatoústý v homilie na Matoušovo evangelium píše o proměně apoštolů, která nás zavazuje k následování: „Vidíš, jak byli všichni nedokonalí? Jedni se snažili ostatních deset předstihnout, druhých deset jim závidělo. Ale jak už jsem řekl: Ukaž mi je později a uvidíš, že se všech těchto slabostí zbavili. Naslouchej Skutkům apoštolů a zjistíš, jak týž Jan, který teď vystupuje v této záležitosti, vždycky přenechává první místo Petrovi, jak při kázání, tak při konání zázraků.“ Po odhlasovaném vystoupení Velké Británie z EU je možnost kousání evropských národů mezi sebou aktuálnější. Apoštolové dávají příklad dobrých lidských vztahů v plnění Boží vůle, který je vede k dobré rodině, mezilidským vztahům v Církvi a státě i mezi národy.