Sedesvakantismus, z latinského sedes vacans, „prázdný stolec“ je názor o uprázdnění stolce (papežského), a to nejen pro umrtí papeže.
Ukázka debaty o sedesvakantismu: J. F: „Je velký rozdíl mít výhrady k papeži (koncilu) a papeže (koncil II.VK) zcela odmítat“. A přesně tato vaše věta (a slova na vašem webu) není ničím jiným, než odporným farizejstvím. Sedisvakantismus už je dávno prokázaný fakt, který byl dokázán mnoha katolickými teology a duchovními po celém světě. A jen naprostý ignorant může po padesáti letech od koncilu o této skutečnosti pochybovat! Strkáním hlavy do písku ničemu nepomůžete. Ba naopak, obelháváte sám sebe, a pokud jste duchovní i ostatní. Člověk buď katolíkem je, nebo není. A pokud uznáváte současnou hereticko-apostatickou vatikánskou sektu s jejími zednářskými pseudopapeži za katolickou, pak není o čem diskutovat.“
J. J: „Mt 23,1-3: “Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové.Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají.“ Tento citát o farizeích posílám, protože farizejství mi často vyčítáte. Jan Hus viděl farizejství ve své době a neorientoval lidi k tomu, aby i od pastýřů špatného příkladu života bylo přijímáno správné učení a svátosti. Z jeho postoje a následně husitství nepřišla obnova, ale rozklad v jediné Církvi na niž navázal Luther. Sedesvakantisté jsou jim v něčem podobní: třeba tím, že jsou již nyní mezi sebou rozděleni a za desítky let nebo staletí mají předpoklad rozdělení prohloubit. Nemám potřebu vidět černé jako bíle a obhajovat cokoli špatného, byť by šlo o papeže. Např. uznání výzvy Jana Pavla II. k modlitbě svatého růžence, zvláště Rokem růžence, považuji za lepší než mluvit o tom, jaký byl heretik - to odpovídá Mt 23,1-3 a dokonce tam chybí opak špatného příkladu.“

J. F.: „Vážený, věřte, že toto vaše ubohé plácání známe nazpaměť od vám podobných nekatolických, zednářskou (modernistickou) propagandou oblouzněných jedinců. Znovu opakuji, člověk buď katolíkem je, nebo není. – A pokud uznáváte současnou hereticko-apostatickou pokoncilní sektu s jejími zednářskými pseudopapeži, není absolutně o čem diskutovat..! Pikantní na tom je, že zde předhazujete arciheretika Luthera, ke kterému se několikrát v minulosti kladně veřejně vyjadřoval hereziarcha a zednář Ratzinger! Stejně tak jako Husa, za jehož upálení se omluvil hereziarcha a zednář Wojtyla! Nechte už toho odporného farizejství!!“
J. J: „Člověk skutečně katolíkem je anebo není. Sedesvakantismus nemá oporu ani v Písmu svatém ani v posvátné Tradici a prohlášení papežů. Sedesvakantistické skupiny se sami mezi sebou nepovažují za pravé katolíky a tak se diskreditují. Stanoviska jsme si vyměnili a už mi nepište, protože to nikam nevede.“
J. F.: „Ve svém ubohém okecávání (úhybných manévrech), protože vám nic jiného nezbývá, jste ani jednou nekritizoval hereze a apostasii současné vatikánské sekty s jejich zednářskými pseudopapeži. Zato o sedisvakantismu (sedisvakance apoštolského Stolce je realita, kterou nemůžete okecat), se můžete uslintat! Opět to odporné farizejství..!“
Uvedené dohadování ukazuje, že tento stoupenec sedesvakantismu se považuje za jediného pravého katolíka. Sedesvakantismus spočívající v naprostém odmítání hierarchie zvláště po II. Vatikánském koncilu začíná, ale nekončí u papeže. Mezi výroky J. F patří: „Opakuji, zdaleka, ale opravdu zdaleka nejde pouze o odpadlého “kardinála” Tomáška.“ Jde tak o sedesvankantismus na pražském biskupském stolci a pochopitelně nejen tam. Varováním je Palmarská skupina, která přešla ze sedesvakantismu na papežský úřad s tiárou, jehož pokračovatel opustil papežský úřad a začal žít s jeptiškou. Mezi svaté počítá Hitlera.
Dekret o reformě Tridentského koncilu, hlava 7 o vlastnostech, jež musí mít svědkové svědčící proti biskupům: „Svědkové v trestní záležitosti, k podání informace nebo předložení indicií nebo čehokoli jiného proti biskupovi ať nejsou nikdy připuštěni, leda by měli ještě jiné osoby jako spolusvědky a byli dobrého chování, uznávaní a dobré pověsti: a pokud by svou výpověď učinili z nenávisti, opovážlivosti nebo vášně, ať podléhají přísným trestům.“

K situaci špatných pastýřů slova sv. Petra Kanisia z kázání 5.4. 1560 v Augsburku: „I kdyby pastýři byli zlí, dokonce kdyby to byl Jidáš nebo Kaifáš, nemůžeš ani tehdy je mít méně v úctě, neboť v nich máš poslouchat Krista a Jemu prokazovat úctu.“
Pro sedesvakantismus je charakteristické suplovat papežskou autoritu a svá tvrzení předkládat na úrovni papežské neomylnosti. Jsem pevně přesvědčen, že hlásání sedesvakantismu obrodu Církve nepřinese. Obrodu Církve přinese obrácení, modlitba, půst a pokání. K němu vybízí např. Matka Boží ve Fatimě. Sedesvakantismus tématem mariánských zjevení není. Výzvy mariánských zjevení k obrácení, modlitbě, postu a pokání nejsou novotou, ale tradiční a biblickou naukou. Při užívání těchto prostředků se nenaplňuje nebo napraví možnost odchýlit se od víry a mravů katolické Církve.