Vztah k Božímu milosrdenství může být velice různý. Je možné jej mít špatný a hřešit na milosrdenství Boží. Nejde o maličkost. Hřešení na Boží milosrdenství patří mezi hříchy proti Duchu Svatému. Katechismus kardinála Tomáška uvádí k hřešení na Boží milosrdenství jako příklad lidi před potopou.

Pán Ježíš v Matouš 24,36-39 hlásá, jak chování lidí před koncem světa bude podobné lidem před potopou: „O tom dni však a o té hodině neví nikdo, ani nebeští andělé, toliko Otec sám. Ale jak bylo za dnů Noemových, tak i bude, až přijde Syn člověka. Jako totiž za oněch dnů před potopou jedli a pili, ženili a vdávali se až do dne, kdy Noe vešel do korábu, a nepřišli k rozumu, až přišla potopa a všechny zachvátila, tak tomu i bude, až přijde Syn člověka.“

Pokud někdo jí tak, že hřeší obžerstvím, pije tak, že je opilec, žení se a vdává a je to se smilstvem a proti 6. a 9. přikázání Desatera, tak obvykle zapomíná vstoupit do korábu Církve a tam se zachránit.

Dobu Noemovu a jiné příklady těch, co špatně dopadli uvádí II Petr 2,4-6: „Vždyť Bůh neušetřil padlých andělů, nýbrž svrhl je do pekla a vydal [k mučení] temným propastem, aby byli drženi k soudu. Také světa na počátku neušetřil, nýbrž (jen) Noema, hlasatele spravedlnosti, zachoval se sedmi, když uvedl potopu na svět bezbožníků. Též města Sodomu a Gomoru obrátil v popel a odsoudil ke zkáze a postavil je jako (výstražný) příklad bezbožníkům v budoucnu.“

Kniha Sirachovec 5,4-9: „Nemluv: „Zhřešil jsem a co nepříjemné se mi stalo?“ Nejvyšší totiž nespěchá s odplatou. I když jsi usmířil hřích, nebuď proto bez obavy, aby jsi znovu hromadil hřích na hřích. Nemluv: „Pánovo slitování je veliké, smiluje se nad množstvím mých hříchů.“ Neboť jako milosrdenství, i hněv náhle přichází od něho, ale na bezbožnících spočine jeho hněv. Neodkládej své obrácení k Pánu, ani to neodsouvej ze dne na den. Neboť náhle přijde hněv jeho a v čas trestu zahladí tě.“

O Jidáši čteme, že zradil za peníze Krista (Mk 14,10-11). Na co tyto peníze potřeboval? Aby kupoval a prodával, užíval si bez ohledu na Mistra, který jej povolal za apoštola? Pak lze Jidáše považovat za patrona sekularismu a následovníka lidí před potopou a rovněž lidí před dnem Soudu.

Jidáš je uváděn jako příklad zoufalství nad Božím milosrdenstvím (Mt 27,5). Je o něm řečeno, že by bylo lépe kdyby se vůbec nenarodil (Mk 14,21). Zoufalství nad Božím milosrdenstvím a neschopnosti se k němu obrátit se může dočkat ten, kdo žije sekularisticky.

Z listu papeže Petra výše uvedeného jsou i chvályhodné opaky lidí nepraktikujících homosexualitu jako Sodoma a Gomora, nežijících jako lidé před potopou a andělů v čele se svatým Michaelem, který uznal řád daný Bohem a jehož jméno znamená: “Kdo jako Bůh.”

Na Boží milosrdenství nehřešila Panna Maria, Matka milosrdenství. Ve chvalozpěvu „Velebí má duše Pána“ Lk 1,50 uvádí bázeň Boží jako důležitou podmínku Božího milosrdenství: „…a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho boji.“