Kniha Tobiáš píše o velkých životních zkoušká osobních, rodinných a národních. Nakonec všechno díky modlitbě k Bohu a pomoci archanděla Rafaela dobře dopadne.

Modlitba Tobita po oslepnutí Tob 3,1-6: „Tehdy zasténal Tobit a počal se modlit s pláčem: „Spravedlivý jsi, ó Hospodine, všecky tvoje soudy jsou spravedlivé, všecky tvoje cesty jsou milosrdenství, pravdivost jsou, jakož i spravedlivost. Pane, rozpomeň se nyní na mne, nerač trestati mne za mé hříchy; ani vzpomínati na proviny moje nebo rodičů mých. Že jsme nebyli poslušní příkazů tvých, vydáni jsme na pospas, v zajetí, na smrt, na potupu, pohanu národům všem, mezi které jsi nás rozptýlil. Pane, teď nastaly veliké tvé soudy, že jsme nečinili příkazů tvých, že jsme před tebou poctivě nechodili. Teď tedy, Pane, čiň se mnou podle své vůle, rozkaž, ať v pokoji můj život vzat je, je mi lépe umřít než být živ.“

Sára místo oběšení se modlí (Tob 3,10-23) takto: „…tři noci nejedla ani nepila, ale trvajíc na modlitbě prosila s pláčem Boha, by jí té pohany zbavil. Dne třetího pak, když dokonávala modlitbu, dobrořečila Hospodinu takto: Požehnáno buď jméno tvé, Bože našich otců, který pohněvav se, milosrdenství prokazuješ, a v čas soužení odpouštíš těm, kteří tě vzývají. K tobě, Hospodine, obracím své líce, k tobě oči svoje pozdvihuji. Prosím, Pane, pouta této potupy zbav mne, nebo aspoň vezmi si mne s (tohoto) světa. Víš, Pane, že jsem nikdy po muži netoužila, čistou jsem zachovala duši svou v každé zlé žádosti. Nikdy jsem nechodila mezi rozpustilé, aniž jsem se spolčovala s lehkými lidmi. Muže pojmouti jsem svolila z bázně před tebou, nikoli však z chlipné svojí vášně. Buďto já jsem nebyla jich hodna, nebo oni mne hodni nebyli, že jsi mne snad jinému muži zachovat chtěl, není úradek tvůj v moci člověkově. To však za jisté má každý, kdo ctí tebe, že jeho život, bude-li zkoušen, koruny dojde, bude-li v soužení, že bude vysvobozen, bude-li trestán, že může dojíti soustrasti tvé. Vždyť ty nekocháš se v našem umírání, ale po bouři činíš, že je ticho (zase), po pláči a kvílení vléváš radost. Jméno tvé, Bože Israelův, žehnáno buď věčně!”

Modlitba Tobiáše a Sáry před jejich tělesným spojením: 8,4-10: „Tobijáš pak napomenul pannu: „Sáro, vstaň a modleme se k Bohu dnes, zítra, a pozítřku, neboť tyto tři noci dlužno nám spojovati se s Bohem; až bude po třetí noci, bude nám lze svůj sňatek dokonat. Jsme děti svatých, proto nesmíme se spojovat jako pohané, kteří Boha neznají.” Oba tedy vstali a společně úpěnlivě se modlili, by se jim dostalo zdraví. Tobijáš se modlil: „Hospodine, Bože našich otců, chvalte tebe nebesa i země, moře, prameny, řeky i všichni tvoji tvorové, kteří v nich jsou. Tys učinil Adama z hlíny země a dals mu pomocnici Evu. A nyní, Hospodine, ty víš, že neberu si svou sestru za manželku z chlípnosti, nýbrž jedině z lásky k potomstvu, by jím bylo velebeno tvé jméno na věky věkův.” Sára pak se modlila: „Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi a dej, bychom oba spolu ve zdraví zestárli!”

Děkovný chvalozpěv Tob 13,1-23: „Tobit otevřev ústa dobrořečil Hospodinu řka: Veliký jsi, Hospodine, na věky, po všecku věčnost (trvá) tvoje vláda. Neboť mrskáš ty a (zase) hojíš, do podsvětí svádíš a vyvádíš zpět, a tvé ruce nikdo uniknout nemůže. Slavte Pána, synové Israelovi, před očima národů jej chvalte; neboť (právě) proto rozptýlil vás mezi národy, kteří neznají ho, abyste mluvíce o jeho divech je učili, že není Bůh jiný všemocný kromě něho. On nás trestal pro naše nepravosti a on spasí nás pro své milosrdenství. Hleďte, co nám prokázat ráčil, oslavujte ho se strachem a s hrůzou, svými činy velebte věčného krále. Já budu slavit ho v zemi zajetí svého, neboť ukázal svou velebnost na hříšném lidu. Obraťte se tedy, kteří hřešíte, vykonávejte před Bohem spravedlnost; věřte, že vám prokáže milosrdenství. Já, to jest duše má raduje se z něho. Slavte Pána všichni, které si vyvolil, slavte dny veselé, vzdávejte mu díky. Jerusaleme, (ty) město Boží, Pán tě potrestá pro skutky tvých rukou. Oslavuj Pána dobrými svými činy, vzdávej chválu Bohu (věčných) věků, aby zase vystavěl svůj stánek v tobě, povolal zpět do tebe všecky zajatce, abys plesal po všecky věky věků. Velejasným světlem skvíti se budeš, všecky končiny země se budou ti klanět. Národové z daleka k tobě přijdou, s dary budou se klanět v tobě Pánu, půdu tvou za svatou budou považovat, budou jméno velké v tobě vzývat. Zlořečeni budou, kdo tebou pohrdnou, zavrženi, kdož tě budou tupit;” požehnáni však tvoji stavitelé. Ty pak radost budeš mít ze svých synů, neboť všichni budou požehnáni, budou shromážděni u Hospodina. Blaze každému, kdo miluje tě, a kdo raduje se z pokoje tvého. Duše moje, dobrořeč Hospodinu, vysvobodí město své Jerusalem ze všech jeho soužení Hospodin, Bůh náš. Budu šťasten, žít-li bude můj dorost, aby viděl slávu Jerusalema. Jerusalemské brány zbudovány budou ze safíru a ze smaragdu; z drahokamů všecky zdi jeho vůkol. Všecky ulice jeho vydlážděny budou bělostným a čistým kamenem, a v jeho třídách bude zpěv: „Alleluja.” Požehnán Hospodin, který vyvýšil jej, vládni nad ním na věky věků. Amen.“