Člověk může milovat různě a dokáže i své hříchy zdůvodnit láskou. Bůh lásky Amor též Cupido (latinsky) je pohanské božstvo, řecky Erós, Eρως. Střet křesťanů s pohanskými bohy máme např. v soudním procesu sv. Agáty. Tato slavná mučednice jmenovaná v římském kánonu mše sv. byla krutě mučena. Soudce Kvintinián zahořel amorem a mstil se za Agatino odmítnutí. Nechal jí mimo jiné uřezat naďra. Rozhovor sv. Agathy a Kvintiniána je o představě manželské lásky:

„Chceš snad, aby ženou tvou byla nějaká Venuše, chceš, abys byl podobný cizoložnému Joviši?“ A když ji za to soudce dá zpolíčkovat volá: “Jaké tedy máte bohy, jimž se stydíte být podobnými?”

Písmo svaté užívá pro lásku různé výrazy. Řecké αγαπη (agapé) a latinské caritas užívá Velepíseň lásky apoštola Pavla v prvním listu Korinťanům 13,1-13:

„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje.

Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když ji někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všechno naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné.

Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak Bůh poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.“

V listu Timoteovi 6,10 je, že kořen všeho zla je láska (cupiditas) k penězům.

Lásku (dilectio) má text Vulgaty ve starozákonní knize moudrosti 6,17-18: „Počátek moudrosti je upřímná touha poučit se, snaha o poučení, to je láska k ní. Láska k ní znamená zachovávat její zákony, zachovávaní jejích zákonů je zárukou nesmrtelnosti.“

Velekněžská modlitba Jan 17,26: „Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska (dilectio), kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.“

Jan 4,41-42: “Slávu od lidí nepřijímám, ale vás znám: nemáte v sobě Boží lásku (dilectio).“

List Římanům 5,5: „Boží láska (caritas) je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.“

V I Jan 4,16: „My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku (caritati), jakou má Bůh k nám. Bůh je láska (caritas); kdo zůstává v lásce (caritate), zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.“

V konstituci Gaudium et spes máme trojí latinské užívání slova pro lásku v článku 48: „Kristus Pán bohatě požehnal této mnohotvárné lásce (dilectio), která vytryskla z božského zdroje lásky (caritas) a byla utvořena po vzoru jednoty mezi ním a Církví.“ „Důvěrné společenství života a manželské lásky (amor), které Stvořitel založil a vybavil vlastními zákonitostmi, se uskutečňují manželskou smlouvou neboli neodvolatelným osobním souhlasem.“

Ne že by každý amor, láska často vášnivá, smyslná a sexuálně zaměřená, byl proti Bohu, ale bdělost, aby amor neodmítal Boží lásku je nanejvýš nutné. Radost křesťanská není v amoru překračujícím Boží přikázání, protože to není láska pravá. O amor Boží se prosí: “Veni Sancte Spiritus, reple tuorum corda fidelium et tui amoris igni in eis accende. Emitte Spiritum tuum et creabuntur. Et renovabis faciem terrae. Oremus: Deus, qui corda fidelium Sancti Spiritus illustratione docuisti, da nobis in eodem Spiritu recta sapere et de eius semper consolatione gaudere. Per Christum, Dominum nostrum. Amen.”

Přijď Duchu Svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich plamen své lásky. Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno. A obnovíš tvář země. Modleme se: Bože, jenž jsi srdce svých věřících Duchem Svatým osvítil a poučil, dej ať v tvém Duchu správně smýšlíme a vždy se radujeme z jeho útěchy. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Modlitba po svatém přijímání při křížových (prosebných) dnech před Nanebevstoupením Páně: “Prosby naše, prosíme, Pane, milostivou přízní provázej, abychom, co v soužení dary tvé přijímáme, z naší útěchy rostli v lásce (amor) k tobě. Skrze…”

Výraz pro lásku v řečtině kromě agapé je i filia (φιλια), výraz užitý v pojmu filosofie, φιλοσοφία. Nadčasové lásce k moudrosti je podobná láska k vlasti nebo Církvi.

Slova o lásce a svobodě – miluj a dělej co chceš - upřesňuje sv. Augustin v komentáři k Janovu listu: „Měj se však na pozoru, protože se může přihodit mnoho věcí, které navenek vypadají dobře, ale jejich kořenem není láska; vždyť i trní má svůj květ. Jiné věci zas vypadají, že jsou skutečně drsné a ostré, a přece je diktuje láska pro naši nápravu. Máš jedno krátké přikázání: „Miluj a pak si můžeš dělat, co chceš. I kdybys mlčel, máš mlčet z lásky; i kdybys křičel, máš křičet z lásky; i kdybys napravoval, máš napravovat z lásky; ať všechno má uvnitř kořen v lásce, a pak může z tohoto kořene vyrůst jedině dobro.“

Apokalypsa 2,4: „Ale mám proti tobě, že jsi upustil od své první lásky (caritas, agapé)“.

Křesťanská láska má vzor dokonalé a věčné lásky mezi osobami Nejsvětější Trojice. Liturgie sv. Jana Zlatoústého: „Milujme se navzájem, abychom mohli jednomyslně vyznávat – (lid): Otce i Syna i Svatého Ducha, Trojici jednopodstatnou a nerozdílnou.“

List sv. Judy v úvodu píše o milosrdenství: „Kéž se vám rozhojní milosrdenství, pokoj a láska (caritas, agapé)!“ Prosíme tě Bože o to na přímluvu Panny Marie, Matky krásného milování!