O příchodu Krista Pána k lidem se zpívá o vánocích „z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se.“ Čistota je ctnost celoroční a připomíná se na mnoha místech Písma svatého. K doložení několik míst. Od apoštola Pavla z listu Kolosanům 3,3-6: „Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě. Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou; pro tyto věci přichází Boží trest na neposlušné lidi.“

V listu Efesanům 4,17-19: „Říkám vám a zapřísahám vás vejménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné. Mají rozum zatemnělý a jsou vyloučeni z Božího života, protože je v nich nevědomost a protože mají zatvrzelé srdce. Jsou totiž otupělí, a tak se oddávají prostopášnosti a hovějí vší možné nečistotě a chamtivosti.“ V následující 5. kapitole je teologie manželství a v 5,3: „Pokud jde o smilství a nečistotu vůbec nebo chamtivost, ani jejich jména ať se u vás nevyslovují, jak se sluší na věřící.“

První papež sv. Petr v I Petr 3,1-2: „Podobně ženy ať poslouchají svého muže. Pak i takoví, kteří nechtějí víru přijmout, budou získáni beze slov chováním své ženy, když budou pozorovat, že s nimi jednáte s úctou a že žijete čistě.“

Evangelista Matouš 5,8: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.“ K tomuto je od sv. Řehoře z Nyssy Oratio 6 o blahoslavenstvích: „Tělesné zdraví je pro život člověka v lidských očích zajisté něco dobrého. Šťasten však není ten, kdo všechno o zdraví jen zná, ale ten, kdo zdravě opravdu žije. Jestliže by totiž někdo pěl ódy na zdraví, a přitom jedl škodlivý pokrm, ze kterého vznikají v těle špatné šťávy a nemoci, k čemu by mu bylo, že velebí zdraví, když ho sužují choroby? Podobně chápejme také to, o čem jsme mluvili: Pán neříká, že je blažené něco o Bohu vědět, ale Boha v sobě mít. Říká přece: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Nezdá se mi totiž, že by se zde slibovalo tomu, kdo má čisté oko duše, že uvidí Boha jako nějaký předmět, který má před sebou. Spíše se nám zde vznosným obratem předkládá totéž, co se na jiném místě vyjadřuje jasněji: Boží království je mezi vámi. Máme tak být poučeni, že kdo očistí své srdce od všeho stvoření a ode vší vášnivosti, uzří ve své vlastní kráse obraz Boží přirozenosti.“

Sv. Justin, mučedník z roku 165 v První apologii: „Dříve jsme si libovali ve smilstvu, nyní však nacházíme potěšení jen v mravní čistotě. Kdo jsme užívali kouzel, zasvětili jsme se dobrému nezrozenému Bohu.“ K mravně čistému životu patří, ale nestačí jen čistota po stránce sexuální.

Katechismus kardinála Tomáška má odpověď na otázku: „Kdo si zachová mravní čistotu?“ – „Mravní čistotu si zachová: 1. kdo se varuje všeho, co je pro mravní čistotu nebezpečné; 2. kdo rychle odpírá pokušení, důvěrně v něm vzývá Pána Ježíše, Pannu Marii, anděla strážného a co nejčastěji přijímá svátosti; 3, kdo pamatuje, že Bůh všechno vidí a že každou chvíli může umřít.“

Dále tento katechismus připomíná stud: „Bůh nám vložil do duše posvátný cit, který žádá, aby některé části našeho těla byly zakryty. Tomuto posvátnému citu říkáme stud. Slušný člověk se tam bez náležité příčiny neodkrývá, nedívá a nedotýká ani sebe ani druhých. Nepřipustí, aby se ho někdo nestydatě dotýkal. O těchto věcech zbytečně nemluví ani nepřemýšlí. Vzorem nám mohou být Noého synové Sem a Jafet.“

Geneze 9,20-23: „Oráč Noe počal vzdělávati půdu. Štípil též vinici. Když se napil vína, opil se a obnažil se pod stanem. Uviděv Cham, otec Kanaanův, že přirození otce jeho jest obnaženo, pověděl to svým dvěma bratřím venku. Ale Sem a Jafet vložili na svá ramena plášť a kráčejíce pozpátku, zakryli otcovo přirození; tváře jejich byly odvráceny, že neviděli otcova přirození.“ Sem a Jafet obdrželi za své jednání požehnání a Kannaan prokletí a toto bude platit až do konce světa.

K nečistotě vede hříšná zvědavost. Sexuální přečiny patří mezi nejzjevnější doklady mravního selhání. Šíření pornografie je výsledkem mravního úpadku a převahy zvířecích pudů nad rozumem a Božím zákonem. Sexuální skandály ukazují pronikání světského ducha do Církve. Ačkoli jsou jen nepatrným zlomkem pornografického zla dnešního lidstva jsou zneužívány v boji proti katolické víře, jejíž nauka tyto věci přece ani nežádá ani k nim nemlčí! Výše uvedená místa jsou dokladem a nejsou vyčerpávající.

Šíření pornografie souvisí s opuštěním tradiční morálky, kdy se toto téma ani nemuselo zmiňovat. Katechismus schválený Janem Pavlem II. na zhoršení duchovního klimatu reaguje v č. 2354: „Pornografie spočívá v tom, že se skutečné nebo předstírané pohlavní úkony odcizí intimitě partnerů, aby se záměrně ukazovaly třetím osobám. Pornografie uráží čistotu, protože znetvořuje manželský úkon, důvěrné darování jednoho manžela druhému. Těžce zraňuje důstojnost těch, kteří se k tomu propůjčí (herci, obchodníci, diváci), protože jeden se stává pro druhého předmětem nízké rozkoše a nedovoleného zisku. Jedny i druhé ponořuje do přeludu neskutečného světa. Je to těžký hřích. Občanské zákony mají výrobě a rozšiřování pornografického materiálu zabránit.“

Sv. Alfons z Logiuri, Návod na dobrý život: „Pokud někdo upadl hlouběji do neřesti nečistoty, tomu nebude stačit, když se vyhne pouze přímé příležitosti ke hříchu. Pokud se zároveň nebude snažit unikat dalším i vzdálenějším příležitostem k tomuto hříchu, snadno opět zhřeší.“

Panna Maria je vzor čistoty a je v loretánských litaniích vzývaná jako Panna nejcudnější a v hymnu Akafist jako koruna čisté zdrženlivosti a ta, která porodila rozsévače čistoty. K ní se obrací příkladně sv. Rabulas, + 435: „Kterak budeme oslavovat tebe, ó nejpokornější a v každém ohledu svatá a čistá? Zde na světě máme všichni v tobě naději spásy, jež všem věřícím skýtáš pomoc a sílu. Posilni nám víru, zjednej všemu světu pokoj, přimlouvej se, ó nejsvětější, u Syna svého za hříšníky, kteří se k tobě utíkají, a spas duše naše přede dnem hněvu a pomsty.“