Čí chleba jíš, toho píseň zpívej. To je možné chápat vícerozměrně. Jistě i politicky. Za socialismu se zpívali moderní budovatelské písně…Pravdu Zmrtvýchvstání vyjadřuje píseň NOM kancilonálu č. 401 „Aleluja! Živ buď nad smrtí slavný vítěz.“ Tato píseň má původně název „Aleluja! Živ buď nad smrtí Zvítězitel.“ Již tato změna názvu zavání modernismem s touhou po novotách. Jíš-li chléb novot, tak tradiční písně předěláš! Jíš-li pokrm tradice, tak zpívané písně neměníš. Zpíváš tak, jak to bylo složeno. Zpíváš tak, jak to zpívali naši předkové. Záměna obnovy za novoty je důvod ke smutku a úzkosti při tradičním pojetí.
Naopak důvod ke smutku a úzkosti je pro modernistu zůstávájí-li věci při starém. Slova o smutku a úzkosti v pokoncilním slovníku téměř zmizela, ačkoli následují hned po “Radosti a naději” tvořící název konstituce II. Vatikánského koncilu. Pokud u nových věcí nelze spolehlivě dokázat, že budou lépe v souladu s apoštolskou tradicí a jsou prosazovány jako “obnovená liturgie” je důvod ke smutku a úzkosti.
Kněz a národní buditel Tomáš Fryčaj je uváděn jako autor “Aleluja! Živ buď nad smrtí slavný vítěz” i „Aleluja! Živ buď nad smrtí Zvítězitel.“

Tradiční varianta z roku 1830 má o tři sloky více a u většiny slok jiná slova. Text cyrilometodějského kancionálu z roku 1968:
1. Aleluja! Živ buď nad smrtí Zvítězitel, jenž z hrobu svého slavně vstal, Pán Ježíš, ovcí bludných přítel, jenž za ně život v oběť dal! [: Zni jasně věky do věků / čest, chvála Bohu člověku! :] Aleluja, aleluja, aleluja!
2. Aleluja! Jen krátce odpočinuv sobě po těžkém, smrtelném boji, sil nových nabrav v tichém hrobě ve svatém, milém pokoji [: živ vyšel všechen spanilý Pán Ježíš, Král náš přemilý:] Aleluja, aleluja, aleluja!
3. Aleluja! Vstal z mrtvých Kristus oslavený, zdi skály volně proniká, jsou rány jeho zaceleny, z nich šlehá záře veliká [: a záhy, střesa země tíž, se vznese v nebes jasnou říš:] Aleluja, aleluja, aleluja!
4. Aleluja! Dnes pečeť vtiskl na svá slova, div divů všechněch dokonal. Kdo důvěru v něj v srdci chová a lásku svou mu věnoval, [: ten radostnou má jistotu, / že v pravdě s ním jde k životu. :] Aleluja, aleluja, aleluja!
5. Aleluja! Vstal Kristus! Na pevném základě tkví víry v Něho ústava, v ní jako v nerozborném hradě křesťan si jistým zůstává; [: že když zde tělo umírá, duch k nebesům se ubírá:] Aleluja, aleluja, aleluja!
6. Aleluja! Vstal Kristus! Blah, kdo Církve jeho vždy rád a věrně poslechne, neb najde Boha milostného, z běd, strastí v nebi oddechne, [: kde přání všech se ukojí a každá rána zahojí:] Aleluja, aleluja, aleluja!
7. Aleluja! Vstal Kristus Ježíš, naše spása, vstal živý, smrtí nezmožen; duch nad tou zvěstí blahem jásá, neb nám též vzejde spásy den, [: kdy živi jdouce ze hrobu, mít budem jeho podobu:] Aleluja, aleluja, aleluja!
8. Aleluja! Vstal Kristus! Zdrtiv pekla moci vlast nebeskou nám otevřel, kam po vezdejší tmavé noci, nám světlo věčné rozžít spěl, [: a chystá jasný příbytek a nový šťastný, svatý věk:] Aleluja, aleluja, aleluja!
9. Aleluja! Vstal Kristus! Přijde s nebe zase. Sbor andělů trub hlaholem, jenž zazní světem v hrozné kráse, by vstali z hrobů v těle svém, [: vše mrtvé vzbudí k životu, zlé k pláči, dobré k jásotu:] Aleluja, aleluja, aleluja!
10: Aleluja! Co zasel kdo, to bude žíti: Kdo ctnost a dobro miloval, se bude krásou věčnou skvíti neb Umučený z mrtvých vstal; [: v ráj, jehož dobyl, líbezný jej uvede Král vítězný. :] Aleluja, aleluja, aleluja!
11. Aleluja! Aleluja teď slavně pějme! Zněj v širý svět náš věčný ples; čest, dík Kristu, dík a chválu vzdejme, jenž předešel nás do nebes [: a tam u Otce na trůnu / nám chystá slávy korunu. :] Aleluja, aleluja, aleluja!