Čemu by se měl věnovat Řád Nejsvětější Trojice? Vzhledem k tomu, že Nejsvětější Trojice je hluboké tajemství křesťanské víry o Bohu jedné podstaty společné třem božským osobám, by se usuzovalo, že půjde o řád věnující se výhradně modlitbě a rozjímání. Řád Nejsvětější Trojice, trinitářů, založil sv. Jan z Mathy a svatý Felix z Valois. Je to řád na pomoc křesťanům trpících od islámu.
Byla to pomoc hlavně v severní Africe, kam se mečem islám rozšířil. Řád vznikl na konci 12. století a do roku 1735 vykoupil 30 tisíc osob. NOM liturgie zrušila svátek sv. Jana z Mathy 8. února a tím i modlitbu mše sv.: „Bože, jenž jsi ráčil skrze svatého Jana založit z nebes řád nejsvětější Trojice k vykupování otroků z moci Saracénů, uděl, prosíme, abychom jeho přímluvnými zásluhami byli vysvobozeni z otroctví těla a duše.“ Při své první mši svaté měl sv. Jan z Mathy zjevení od Boha k svému životnímu úkolu, na nějž se po příkladu sv. Pavla připravoval tři roky poustevnickým životem. V této samotě se setkal se sv. Felixem z Valois, který měl tehdy 70 let. O svátku sv. Felixe 21. listopadu je tato vstupní modlitba: „Bože, jenž jsi z nebe svatého Felixe, Vyznavače svého, povolati ráčil z pouště pro úkol vykupování vězňů, uděl, prosíme, abychom milostí tvou na jeho přímluvu ze zajetí hříchů osvobozeni jsouce, dovedeni byli do nebeské vlasti. Skrze…“

Oba bývalí šlechtici sv. Jan a sv. Felix společně vykonali pouť do Říma v roce 1198. V Římě papež Innocenc III. radostně schválil jejich úmysl a zvolil název nové řehole trinitáři, Řád Nejsvětější Trojice. Sv. Felix formoval nové členy řádu k oddanosti Bohu Trojjedinému podle příkladu Panny Marie a tím i k oběti za bližní. Základ řehole je podle sv. Augustina. Sv. Jan z Mathy se v severní Africe několikrát ocitl v nebezpečí života. Byl těžce ztýrán až do bezvědomí a po probrání řekl: „Rád bych zemřel smrtí mučednickou anebo aspoň svůj život obětoval za ubohé naše vězně.“
Sousoší poustevníků sv. Jana z Mathy, sv. Felixe a sv. Ivana je na Karlově mostě. Bylo zhotoveno roku 1714 Ferdinandem Brokovem. Při pozorné pochůzce po Karlově mostě tak nalézáme tuto realisticky vyjádřenou staletou zkušenost s islámem. Dostáváme tím i podněty pro současné bezpráví a otroctví.

Řád trinitářů zanikl, ale duchovně pokračuje v různých podobných aktivitách. V 19. století alžírský kardinál Lavigeriem mocně pracoval na odstranění otroctví z Afriky. I dnes řada křesťanů strádá a trpí. Kromě modlitby jde o konkrétní pomoc. Jednu zmiňuje polské Radio Watykánskie. Jde o zprávu z 22.2. 2016 od předsedy Polské biskupské konference, arcibiskupa Stanislava Gądeckého po jeho pětidenní návštěvě Sýrie a Libanonu: „My jsme se snažili vyjádřit jednotu naší církve s církví v Sýrii. Společně jsme se na různých místech modlili, byli jsme přijati s uznáním vzhledem k tomu, že turistický ruch v této zemi prakticky ustal. Vydali jsme se tam, abychom přivezli pomoc konkrétním lidem, protože konkrétní pomoc je důležitější než cokoli jiného. Třeba podporovat setrvání na místě a zároveň pomoci rekonstrukci, dát naději na novou Sýrii a vést ke stavu umožňujícímu, aby se vybudovala podle pravidel, které zahrnují nejen lidská práva, ale také život podle Evangelia.“