1. února 2016 přijal Evropský parlament rezoluci „o systematickém masovém vyvražďování náboženských menšin tzv. Islámským státem (Daišem).“ Tato rezoluce je výsledkem současných zkušeností. Islám jako celek se k podobné zkušenosti a protestu dosud nedobral. Dějiny šíření islámu jsou spojeny s mečem a válkou. Po obsazení severní Afriky, poničené předtím již Vandaly, pronikl islám do Evropy. Křesťané si zopakovali zkušenost nejen severní Afriky. Píše o tom Izidor Vondruška v Životopisech svatých, díl druhý, kap. 39, Církev ve Španělsku za mohamedánské vlády:
    Maurové dobyli Španělska vítězstvím u Xeres de la Frontera roku 711. Zprvu byli mírní ke kvetoucí církvi španělské. Aby křesťané odpadávali k islámu, o to všemožně pečoval kalif Abderrahman II. (822-852).

Pronásledování křesťanů počalo roku 850 a trvalo i za nástupce Mahomeda (852-887). První pronásledovaný křesťan byl sv. Perfekt, kněz, znalec arabských věd, mučedník kordovský, zemřel r. 850. Slaví se 18. 4. Blahosl. Isaak byl úředníkem kordovským; předstoupil před mohamedánského soudce žádaje, aby mu byla víra Mohamedova objasněna. Byl sťat, jsa 27 letý, roku 851. Svátek 3. 6. Sv. Alodia a sv. Nunilona, sestry ve Vervetě v Kastilii, měly otce mohamedána. Ten po smrti své manželky si vzal za manželku mohamedánku. Alodia a Nunilona odešly z domu. Byly roku 851 pro víru sťaty. Svátek jejich 22. 10.
Sv. Sancius (nebo Sanctius), jinoch křesťanský, upadl do zajetí saracenského. Kalif Abderrahman jej dal vyučovati v umění válečném. Sancius byl však horlivým křesťanem, proto jej Saraceni zabili roku 851. Svátek 5. 6. Sv. Flora, panna kordovská, pocházela ze smíšeného manželství. Otec byl mohamedán, matka křesťanka. Dle tehdejšího zákona Flora měla býti mohamedánkou, avšak poznavši víru křesťanskou, přilnula k ní. Bratr její byl zarputilý mohamedán a činil Floře mnohá příkoří. Flora zprvu se skryla před ním v klášteře, ale pak vrátivše se řekla: „Tu jsem a nebojím se! Čiň se mnou, co se ti líbí, ale věz, že utrpení mne ještě více posílí v lásce ke Kristu.“ Bratr ji surově zbil a obžaloval ji u soudce, že prý odpadla od islámu ke křesťanství. Flora však dokázala, že mohamedánkou nikdy nebyla, a prohlásila, že zůstane navždy křesťankou. Poté uprchla do města Ossarie, ale brzy se vrátila, ač si byla vědoma, že jí hrozí smrt mučednická. K ní se přidružila Maria, sestra jáhna Valabonsa. Obě byly vyzvány, aby zapřely Krista. V tutéž dobu byl uvězněn kněz Eulogius, který uslyšev o Floře a Marii, napsal spis: „Povzbuzení k mučedniství.“ Když Flora a Maria statečně vyznaly víru, byly r. 851 sťaty. Svátek sv. Flory a Marie 24. (nebo 29.) 11.

Sv. Eulogius, kněz kordovský, vynikal svatostí, horlivostí a spisovatelskou činností. Napsal spis: „Památník svatých čili 3. knihy o mučednících kordovských.“ Jsa ve vězení a uslyšev o statečnosti sv. Flory a Marie, napsal spis: „Povzbuzení k mučednictví.“ Po jejich mučednické smrti Eulogius byl sice z vězení propuštěn, byl i zvolen biskupem toledských, ale v tehdejších trudných dobách nemohl být vysvěcen. Asi r. 858 mohamedánská dívka, jménem Leokricia, od něho pokřtěná a křesťansky vychovaná, utekla se k němu a jeho sestře Nuniloně, aby se vyhnula trýznění od rodičů. Eulogius ji svěřil spolehlivým přátelům. Oba však byli uvězněni. Eulogius před soudcem prohlásil, že nemohl odepříti Leokricii vyučování ve víře katolické. Byl sťat 11. 3. 859. Čtyři dny po něm byla popravena i Leokricie. Svátek sv. Eulogia 11. 3 a sv. Leokricie 15. 3. Sv. Valabonsus, jáhen a mučedník kordovský, bratr sv. Marie shora jmenované, s nimi usmrcen jistý Petr. Rok smrti 851. Svátek 7. 6. Sv. Theodemir pocházel z Karmony (u Sevilly); vstoupil do kláštera kordovského; byl usmrcen po mučednické smrti jáhna Pavla r. 851. svátek 25. 7. Sv. Pavel, jáhen kordovský, ujímal se uvězněných křesťanů; byl usmrcen; jak zpráva nesděluje. Rok smrti 851, svátek 20 7. Sv. Aurel a sv. Natalie (či Sabigotha) manželé kordovští, byli tajní křesťané, ale když byli prozrazeni, vyznali svou víru a byli pro ni popraveni. S nimi byli usmrceni též sv. Felix a sv. Liliosa, taktéž manželé a sv. Jiří, mnich. Rok smrti 852. Svátek 27. 7. Jiří (Georgius), jáhen, mučedník španělský, 27. 7. Eulogius, o němž shora řeč, znal manžely Aurela a Natalii osobně. Po jejich mučednické smrti se setkal kdysi s jejich pětiletou dceruškou.Ta jej prosila vážným hlasem, aby popsal život a mučednictví jejich rodičů. „A co mi dáš, tázal se žertem, učiním-li tak?“ – „Vyprosím ti nebe u Boha!“

Sv. Adulf a sv. Jan, synové Maura a Artemie, bratři sv. Aurey, byli pro víru roku 851 v Kordobě sťati. Svátek 27. 9. Sv. Aurea, dcera Maura a Artemie, sestra sv. Adulfa a sv. Jana, přestěhovala se z venkova do Kordovy; zprvu sice odpadla od víry, ale pak konala pokání a pro víru Kristovu byla roku 856 sťata. Svátek 19. 7. Sv. Anastasius, kněz, sv. Felix, mnich, sv. Digna, panna byli umučeni v Kordobě. Digna ve své pokoře říkala svým družkám: „Nenazývejte mne Digna (tj. hodná), nýbrž Idigna (tj. nehodná).“ Byli sťati roku 853. Svátek 14. 6. Sv. Benilda byla již letitá, když po Anastasiovi, Felixovi a po Digně pro víru podstoupila mučednickou smrt roku 853. Svátek 15.6. Sv. Abundius, kněz, farář blíže Kordovy, byl roku 854 sťat. Svátek 11.7. Sv. Emilas a sv. Jeremias, mučedníci kordovští, sťati roku 852. Svátek 15. 9. Sv. Fandilas, mnich, bezúhonný kněz kordovský, kázal horlivě slovo Boží a pro své kázání byl od mohamedánů jat a roku 853 mečem popraven. Svátek 13. 6. Sv. Eliáš, kněz, sv. Izidor, mnich a sv. Pavel, mnich, byli r. 856 v Kordově umučeni. Svátek 17.4. Sv. Kolumba (česky Holubice), panna, odmítla sňatek, k němuž ji matka nutila a vstoupila do kláštera tabánského u Kordovy; byla roku 853 pro víru sťata. Svátek 17.9. Sv. Pomposa, panna, odešla i se svou matkou do kláštera Pinna Mellara, 4 míle od Kordovy. Jakmile se rozhlásila pověst, že sv. Kolumba byla pro víru sťata, Pomposa odešla z kláštera do Kordovy a vyznala statečně před soudem, že je křesťanka a nazvala Mohameda lichým prorokem. Byla sťata roku 853. Svátek 19. 9. Sv. Leovigild a sv. Kristofor, mnichové a mučedníci kordovští. Rok smrti 852. Svátek 20. 8. Sv. Ludvík, syn měšťana kordovského byl i s knězem Amatorem a s mnichem Petrem roku 855 pro víru zabit. Svátek 30. 4.
Sv. Roger (Rogellius), křesťan kordovský, vnikl do mešity, velebil Krista a prohlásil, že Mohamed je lichý prorok. Byl r. 852 pro víru sťat společně se sv. Servus Dei, mnichem. Svátek 16.9. Sv. Habencius, mnich, mučedník kordovský; rok smrti není znám. Svátek 19. 1. Sv. Sisenandus, jáhen a mučedník kordovský r. 851. Svátek 16. 7. Sv. Laura (jméno toto je zkrácené buď ze jména Laurentia nebo Eleonora), vdova kordovská, vstoupila po smrti manžela a dvou dcer do kláštera; byla pro víru r. 864 odsouzena na smrt. Svátek 19. 10. Sv. Laurentia, panna, mučednice; není o ní zpráv. Svátek 13. 3. Sv. Ruderik (či Rodriguez), kněz v Kabře. Měl dva bratry, z nichž jeden byl mohamedán. Ten udal Ruderika u soudu, že prý byl dříve mohamedánem. Ruderik byl uvězněn. Ve vězení se seznámil se sv. Šalamounem. Oba byli sťati r. 857. Svátek 13. 3. Sv. Servus Dei, mnich a mučedník kordovský r. 852. Svátek 13. ledna. Sv. Štěpán, opat burgosský, byl roku 872 od Saracenů zabit. Svátek 6. 8. Sv. Pelagius, pacholík třináctiletý, byl snad jako rukojmí odevzdán Maurům; slíbili mu svobodu, zřekne-li sv. víry Kristovy. Odepřel. Kalif chtěl jej pro islám získati lichocením; chtěl políbit krásného chlapce. Ale Pelagius s odporem ho odstrčil a řekl: „Nedotýkej se mne svými nečistými rty, nejsem tvůj kleštěnec.“ Kalif jej dal mučit, údy z těla odřezávat a konečně hlavu stít r. 926. Svátek 26. 6. Sv. Viktor byl r. 950 od Maurů v Ceresu v diecézi burgosské pro víru zabit. Svátek 26. 8.

Nejvíce mučedníků je uváděno z Kordoby. Likvidace křesťanství byla vyjádřena v přebudovávání katolické basiliky na mešitu. Nejen tam, ale např. v Konstantinopolu (Istanbulu). Katedrála v Cordobě vznikla zpětným přebudováním této mešity na křesťanský chrám v 13. stol. Napravila se tak křivda na křesťanech. Rok objevení Ameriky je i rokem konce islámu ve Španělsku, čehož bylo dosaženo vojenským bojem.
Člověk, který uchovává tyto zkušenosti křesťanských předků, je využije k rozumné argumentaci. Nepodporuje šíření islámu a místo toho přemýšlí jak pomoci křesťanům utiskovaným islámem. Státním představitelům, co církvi navrhují opečovávání muslimů zdůvodní důvod k odmítnutí a opatrnosti. Rovněž politikům a islámofilům navrhne, aby se místo na církev obrátili na muslimské země: „Proč si své souvěrce nevezmete? Třeba do Saudské Arábie, Iránu a jinde a nedáte tak příklad lidumilnosti svého islámu?” Proč V. Havel a další “demokraté” a islamofilové jako T. Halík dosud neřekli islámským politikům: “Umožněte ve svých zemích stavby katolických kostelů a jejich bezproblémovou návštěvu, tím můžete umenšovat nedůvěru, která vůči vám oprávněně vznikla.“ Ten, kdo potřebuje věci ověřit, ať tam osobně zajede a toto tam veřejně řekne a pak nám sdělí, pokud se vůbec vrátí, jak dopadl. Tím se jen špatné zkušenosti s islámem potvrdí.