Přece nebudeme lpět na slovíčku. Buďme velkorysí! Určitě to neplatí vždy. Jsou činnosti spojené s heslem jako užívání peněz, kde nejen slovíčko, ale písmenko způsobí neúspěch. Tak to stanovil člověk. Z otevřenosti vůči světu, žádajícího nezměnit ani písmenko, se poučme pro věci víry. Jediné špatné písmenko znemožňuje správné fungování u svátostí. Tak to Bůh sám ustanovil. Jsou podmínky, za nichž fungují svátosti. Svátost pokání je svátost Božího milosrdenství. Boží milosrdenství má svá pravidla. Jsou-li splněna nastane smíření s Bohem a lze mluvit o svátosti smíření.

Tridentský katechismus část II., hlava V., otázka XIV. o svátosti pokání: „Poněvadž svátosti naznačují, co působí, slova pak ta: „Já tě rozhřešuji“ skutečně naznačují, že se udělením této svátosti koná odpuštění hříchů. Je zjevné, že to je pravá forma této svátosti. Jsou hříchy jako pouta, jimiž duše jsou drženy svázané a kterých svátostí pokání bývají zproštěni.“ Píše sv. Tomáš Akvinský, Summa teologická III,84: „Nejvhodnější tvar této svátosti je toto: „Ego te absolvo” - “Já tě rozhřešuji.“

Katechismus vydaný v roce 1995 v nakladatelství Zvon s imprimatur od pana kardinála M. Vlka má v části Svátost pokání a smíření formuli, kde slova o udělení rozhřešení chybí. Jde o závažný nedostatek působící neplatnosti svátosti. Domnívám se, že toto by nemohlo vzniknout, kdyby místo konfliktu byla spolupráce se zkušeným dogmatikem neboli znalcem pravd víry děkanem teologické fakulty V. Wolfem. V následném vydání Karmelitánského vydavatelství je opravený text č. 1449: „Slova rozhřešení užívaná v latinské církvi vyjadřují podstatné prvky této svátosti: Otec milosrdenství je pramenem každého odpuštění. On uskutečňuje smíření hříšníků skrze velikonoční oběť svého Syna a dar Ducha svatého, prostřednictvím modlitby a služby církve: „Bůh, Otec veškerého milosrdenství, smrtí a vzkříšením svého Syna smířil se sebou celý svět a na odpuštění hříchů dal svého svatého Ducha; ať ti skrze tuto službu církve odpustí hříchy a naplní tě pokojem. Udělují ti rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“

Bdělost nad naukou víry a mravů nemá zastínit kupř. potřeba pozitivně dovysvětlit bludy Jana Husa a tím jej rehabilitovat anebo protlačování podávání Eucharistie na ruku.

Kromě formule rozhřešení má Tridentský katechismus v II, V, XVI.: „S jakým užitkem k formě svátosti se přidávají jiné modlitby?“ – „Připojují se ještě jiné modlitby, ne sice k formě nutně patřící, nýbrž proto, aby se odstranilo to, co by moci a působení této svátosti, následkem vin člověka, jemuž se svátost udílí, na překážku být mohlo.“

Tento požadavek do úprav po II. Vatikánském koncilu plnila formule rozhřešení s dalšími modlitbami takto: „Misereátur tui omnipotens Deus, et dimissis peccatis tuis, perdúcat te at vitam aeternam. Amen. – Smiluj se nad tebou všemohoucí Bůh, odpusť ti hříchy a doved tě do života věčného. Amen.

Indulgentiam, absolutiónem, et remissiónem peccatórum tuórum tribuat tibi omnipotenst, et misericors Dominus. Amen. - Prominutí, rozhřešení a odpuštění tvých hříchů uděl ti všemohoucí a milosrdný Bůh. Amen.

Dominus noster Jesus Christus te absolvat et ego auctoritáte ipsius te absolvo ab omni vinculo excommunicatiónis, (suspensiónis), et interdicti, in quantum possum, et tu indiges. Deinde ego te absolvo a peccatis tuis, in nómine Patris, et Filii, + et Spiritus Sancti. Amen. - Pán náš Ježíš Kristus tě rozhřešuje a já jeho autoritou tě rozhřešuji od všech pout, exkomunikací (suspensí – u kněze), a interdiktů nakolik mohu a ty potřebuješ. Následně tě já rozhřešuji od tvých hříchů ve jménu Otce, i Syna + a Ducha Svatého. Amen.

Passio Domini nostri Jesu Christi, merita beate Mariae Virginis et ómnium Sanctórum, quidquid boni féceris et mali sustinúeris, sint tibi in remisiónem pecatórum, augmentum gratiae, et premium vitae aetérne. Amen. - Utrpení našeho Pána Ježíše Krista, zásluhy blahoslavené Panny Marie a všech svatých, všechno dobré co vykonáš a zlé co přetrpíš, ať ti přináší odpuštění hříchů, rozmnožení milosti a odměnu života věčného. Amen.“

Nová formule rozhřešení další modlitby nemá. Jsou kněží, co kromě formule rozhřešení konají místo těchto modliteb tzv. „rozvazovací modlitby.“ Návrat k tradiční formuli toto řeší bez této samovýroby (ne nutně špatné) a podobně pamatuje i na další věci jako exkomunikaci. Nejde jen o formuli rozhřešení a další modlitby.

Nedostatky působící různě velkou překážku odpuštění jsou v částech svátosti: zpytování svědomí, lítosti, předsevzetí, vyznání a dostiučinění. Název svatá zpověď má důraz na vyznání, o němž sv. Tomáš A., Summa teologická, Doplněk 10: „Buď prosté, pokorné vyznání, čisté a věrné, též i časté, holé, rozvážné, chtěné, plné studu, úplné, tajné, slzavé, urychlené, statečné, žalující a poslechnout ochotné.“ Je možné i přes slova rozhřešení přijímat svátost svatokrádežně.

V konstituci II. Vatikánského koncilu o liturgii SC 72: „Obřad a formule svátosti pokání ať se upraví tak, aby zřetelněji vyjadřovaly povahu a účinek této svátosti.“ Dnešní Západ má často zpovědnice osiřelé a tato mentalita se šíří i na Východ. Tak jako nebyla na II. Vatikánském koncilu zakázána dřívější mše svatá, tak ani dřívější způsob udílení svátostí. Praxe, kdy se více dbalo na to, aby svatému přijímání předcházela dobrá svatá zpověď snižuje svatokrádeže u přijetí Eucharistie. Méně je někdy více. Je skutečností, že ti, kdo dříve přijímali méně často, měli lepší rodinný život, lépe světili neděli a celkově více ladili s katolickou vírou a morálkou, protože více dbali na pokání svátostné i obecné.