Při návštěvě papeže Benedikta XVI. v ČR roku 2009 se uskutečnilo setkání kněží a řeholních osob v pražské katedrále. Jeden kněz salesián před ním dostal dotaz: „Takto jako civilista jdeš na setkání s papežem? Jan Bosko hrál v klerice i fotbal.“ Odpověď zněla: „Jan Bosko nebyl salesián.“ Když jsem toto vyprávěl panu Josefu Vlčkovi v Matici cyrilometodějské v Olomouci, tak odpověděl:

„To už nejsou salesiáni, ale SDB. Rozdíl není jen vnějškový. Když jsem byl v mládí u salesiánů, tak jsme běžně z hřiště odběhli do kaple před svatostánek, to dnes není.“

Mezi řadou dokladů toho, že jde o konflikt hlubší a širší uvedl, že týdeník Světlo snažící se prezentovat autentickou katolickou víru s úctou mariánskou, demonstrativně roztrhal jeden generální vikář při kázání v katedrále. Probíhá spor o podobu víry a ducha! J. Vlček se přičinil, aby MCM vydala knihu P. Alberti Světec Don Bosko a mohl se poznávat jeho duch. Tam se dočteme, jak sv. Jan Bosko zůstal věrný Bohu i když byl ohrožován na životě. Pro tuto věrnost Bohu s možností mučednictví se rozhodl pan Josef Vlček v padesátých letech 20. století. Vyprávěl mi:

„Zavolali mě z vedení věznice a ukázali mi fotku narozeného dítěte a ženy. Řekli: „Máte pěknou ženu a dítě, nechtěl byste je vidět? Mohli bychom vás pustit. Znáte biskupy a tak by jste nám o nich něco sděloval. Přemýšlejte nad tím.“ Odcházel jsem po chodbě jak přikrytý dekou. Tu jak dítě jsem vyslovil: „Maminko.“ Po této střelné modlitbě k Panně Marii se situace okamžitě změnila. Řekl jsem: „Odveďte mne zpátky.“ Tam jsem řekl: „Jestli chcete, tak mě pověste, ale to, co jste mi navrhli dělat nebudu.“

To jakého má kdo ducha se projevuje v mimořádných zkouškách i běžném životě. Pokud jsou současní salesiáni na čele v odchodech z kněžské služby, tak to není pro následování sv. Jana Boska. Možností k orientaci je např. tlustý životopis od Marie Štechové z roku 1936. Tam se dočteme: První duchovní četba, která ho uchvátila, bylo Následování Krista Tomáše Kempenského…Tato kniha mu otevřela cestu k četbě církevních Otců.

Matka: Jsi knězem. Říkáš mši. Tím jsi blízký Ježíši Kristu! Pamatuj ale, že začít sloužit mši znamená začít trpět. Hned to nepochopíš, ale pomalu a pomalu se přesvědčíš, že tvoje matka mluvila pravdu. Jsem si jista, že po všechny dny se budeš modlit za mne, ať budu živa nebo mrtva. Jinak se o mne nestarej. Měj na mysli jen spásu duší!

Spoléhám jen na Boží Prozřetelnost. Kdyby nyní Prozřetelnost vnukla vaší milosti myšlenku, poskytnout mi jakoukoli podporu, pak bych za ni poděkoval ze srdce (markýzu Cavourovi).

Da mihi animas, cetera tolle. Dej mi duše, ostatní si vezmi (životní heslo F. Saleského, převzal Jan Bosko)

Chce-li kněz udělat mnoho dobrého, je třeba, aby s láskou spojil velkou smělost.

Oblíbená témata promluv: důležitost spásy duše, o konci člověka, o krátkosti života a nejistotě smrti, o nesmírnosti hříchu, o stavu nekajícného před smrtí, o odpouštění urážek, o falešném studu ve zpovědnici, o nestřídmosti, klení, o dobrém užívání chudoby a utrpení, o svěcení neděle a svátků, o nutnosti a způsobech modlitby, o častém příjímání svátostí, o účasti na mši sv., o následování Ježíše Krista, o zbožnosti k Panně Marii.

Myslíte, že Bůh stvořil ráj, aby ho měl prázdný? Ráj vyžaduje obětí. Buďte dobří a nebojte se.

Byl ctitelem gregoriánského chorálu. Nic není nad to.

Dal jsem domu jméno oratorium, abych ukázal jasně, že stavíme všechno jen na modlitbě. Recituje se svatý růženec, protože od prvých okamžiků dal jsem sebe i hochy pod ochranu Svaté Panny.

Když bylo 1847 v Turíně módou velebit Pia IX., chtěl Don Bosco vždy na chlapcích, aby volali ne „Ať žije Pius IX.“, ale „Ať žije papež“. Což není Pius IX. papež? divili se hoši. Máte pravdu, ale jsou tu lidé, kteří chtějí oddělit panovníka Říma od nejvyššího kněze – člověka od jeho božské hodnosti. Chceme-li to mít jisté, volejme: “Ať žije papež!“ Vyvěsil po různých místech oratoria nápisy: „Ty jsi Petr a na té skále vzdělám Církev svou. Kde Petr, tam Bůh. Kde Petr, tam Církev. Budu s vámi až do skonání světa.“

Mohu vám říci, že mé dílo je založeno na modlitbě, a že bych mohl z něho leccos vypustit, leč právě ne ji. Ba, že bych se dovedl zříci spíše vašeho vzácného přátelství, nikdy ale recitování růžence (členu vlády markýzu d´Azeglio.)

Podstatným zlem moderní výchovy je, že nechce mluvit o věcech věčnosti a především ne o smrti a pekle.

Liberální kněží navazující přátelství s ulicí, vycházeli bez kolárku…Jan Bosko vyzván, aby se přizpůsobil se tomu dlouho smál.

Světec prohlásil, že gymnastika a hry nemohou být hlavním programem oratoria. Programem jeho oratoria mohou být především slovo Boží, častá zpověď a sv. přijímání a zábavy jen jako prostředek.

První slova, která slyšeli chlapci při ranním probuzení byla: Benedicamus Domino! Poslední při ulehnutí: Tu autem Domine misere nobis. Odpovídalo se: Deo gratias

Ačkoli mu ve vydavatelské práci málokdo pomáhal mnohý ho kritizoval. Za spoluúčasti biskupa Morana se tiskárna velmi zadlužila a bylo zpochybněno vlastnictví Jana Boska, který dluh zaplatil a naučil se dělat všechno sám.

Ptáte se jaký je můj vychovávací systém? Systém preventivní: láska! Je k ní třeba svaté bázně Boží, vlité do srdce.

Učiňte, aby vás poslouchali rádi.

Časté přijímání a každodenní mše sv. jsou pilíře, jež drží výchovný ústav.

Mohu vám otevřeně říci, že nemám nikoho v domě, koho bych měl více rád než druhé.

Doporučuji vám jednu velkou věc: ústraní. Zůstávejte rádi doma s rodiči a nechtějte být všude, všechno vidět.

Jediný cíl oratoria je zachránit duše.

Každý naučený jazyk odstraňuje překážky mezi námi.

Nepřijímej z žádného důvodu chlapce vyhnaného z jiných kolejí, o němž se ví, že má špatné chování. Kdyby se tak bohužel stalo, dej mu spolehlivého druha, a ten ať ho nikdy neopouští. Prohřeší-li se, hned ať je napomenut, po druhé okamžitě propuštěn z ústavu.

My zde v domě strpíme každý rozmar, každé chlapectví, každou nelibost, ale nikdy urážku Boha.

Někteří myslí, že stačí vědět, co je dobré, k tomu, abychom byli dobrými. To je blud. Ne, moji drazí, tak tomu není. Je k tomu třeba něčeho více. Chceme-li být dobří, třeba znát a provádět dobré věci.

Musím vám říci věc velmi důležitou: abyste mi pomohli v jedné záležitosti, kterou mám tolik na srdci: zachránit duše. Je to nejen hlavní, ale jediný důvod, proč jsem zde.

První prostředek, chceme-li studovat dobře, je bázeň Boží.

Varujte se rekreace nezřízené a výstřední.

Nikdy nevnikneme do žádné vědy, budeme-li v tomtéž čase přeletovat od knihy ke knize. Když se ptali sv. Tomáše Akvinského, jak to udělal, že je tak učený, řekl: Četl jsem pouze jedinou knihu.

Ctnost poslušnosti je Bohu nejmilejší skutek. Mezi všemi dary, které nám Bůh dal, největším darem je svoboda, tj., že nás stvořil svobodné. Jestliže posloucháme, činíme obět své svobodné vůle. A protože je vůle tím nejcennějším, co má člověk, je naše oběť Bohu obětí nejcennější.

Vědění bez svědomí není než zkázou duše.

Vaše tělo je dosud něžné a trpělo by dlouhými posty a bičováním, jež činili mnozí svatí. Nechtěli byste, abych vám dal návod k pokání, které můžete činit všichni, protože je přizpůsobeno vašemu věku a vašim podmínkám? Povím vám o postu, který všichni můžete provést: chránit svoje srdce a svoje smysly. Nechte postit ďábla – tím, že se nedopustíte žádného hříchu. Pozor na vnější smysly. Nechte postit své oči. Oči jsou zvány okny, jimiž vchází ďábel do duše. Co uděláme, aby tam nevstoupil? Zavřete okna, když mají být zavřena. Nedovolte očím nikdy, aby pozorovaly věci, malby a fotografie, které jsou proti ctnosti čistoty. Odvraťte rychle pohledy, když se setkávají s nebezpečnými předměty. Jiné umrtvování očí je mít na uzdě zvědavost. Nikdy a opět nikdy nečíst knihy proti náboženství nebo nemravné a vašemu věku nebezpečné. Nechte postit sluch tím, že nebudete nikdy poslouchat rozmluvy, které by mohly urazit krásnou ctnost, ani proti komukoliv reptat. Nechte postit jazyk, zakazujíce mu každé slovo, které by mohlo dát pohoršení, zdržujíce se jakýchkoli pichlavých popudů proti kterémukoli bližnímu, prchajíce před špatným mluvením. Umrtvujte chuť, nevyhledávejte tolik, co lahodí patru, ale berte to, co se vám dává!“

Síla, kterou my kněží užíváme, je morální, na rozdíl od státu, který jen poroučí a trestá. Mluvíme především k srdci mládeže a mluvíme k ní slovy Boha.

Bůh nikdy nemluví uprostřed hlomozu. Pán mluví jen k těm, kteří se odtáhli od věcí světských.

Je třeba, aby se duše stala paní a proto musí být tělo otrokem. Ponechá-li se mu volnost, spouští se do nestřídmosti a neřestí a činí z člověka soumara, jenž v takovém stavu neslyší a neochutnává více božských věcí.

Spěch poškozuje všechna díla, říkával Don Bosko se svatým Františkem Saleským.

Odříkejme se v malých věcech, pak nám bude snadno odříkat se ve velkých.

O Bohu mluv s úctou, o bližním tak, jak chceš, aby se mluvilo o tobě, o sobě mluv skromně, nebo mlč.

Úpadek řádů zavinila zahálka, tj. málo práce, hojnost jídla a pití, egoismus neboli touha po opravách, nechť už si říká jakkoli.

Nepracujete-li vy, pracuje ďábel.

Ti, kteří krmí hříbě nebo mladého koně, čím je krmí a kolik mu dávají? Tažte se jich a uvidíte, co vám odpovědí. Řeknou: Dáváme jim málo sena, málo ovsa, jen co je nezbytné, ale ne víc. Protože jinak by zbujněli, přetrhli uzdu a neposlechli nikoho. Totéž můžeme říci o těle. Dáváme-li mu nadbytečný pokrm, ztvrdohlaví a stane se vzpurným.

K zachování ctnosti královské (čistoty) třeba: pracovat a modlit se. Modlitba a umrtvování v pohledech, v odpočinku, v pokrmu a hlavně ve vínu. Nehledat pohodlí pro své tělo, ba odmítat je. Nemít k němu ohledů, vyjímaje z nutnosti, vyžaduje-li toho zdraví, jinak dávat tělu jen nejnutnější a nic více (exercicie 1876)

Dělat nápravu, když už se něco stalo, je věc nebezpečná. Člověk je rozpálen svou myšlenkou, nepřijímá nápravu v dobrém, a také my jsme náchylni dělat vše v jakési vášni.

Modlitby za zemřelé při úmrtí, při cvičení dobré smrti 1x měsíčně. Na svátek Všech svatých růženec za zemřelé. Ohlašování možnosti získat plnomocné odpustky pro duše v očistci.

V Evangeliu není psáno, zanechte při smrti, co vám přebývá, chudým. Ale dávejte, co vám přebývá, chudobným.

Někteří myslí, že dávat almužnu je rada a ne příkaz. Domnívají se, že dost učinili pro svou spásu, když nenakládají špatně se svým majetkem. To je zhoubný omyl, který znemožňuje tolik dobrých děl ve světě a stahuje mnoho duší do věčné záhuby. Nač Pán Ježíš Kristus řekl, že snadněji velbloud projde uchem jehly než bohatý ke spáse, jestliže jeho srdce ulpí na bohatství a o chudé se nestará? Je-li třeba to tak říci, takový nehřeší proti spravedlnosti, ale hřeší proti lásce. Jaký však je rozdíl v tom, jít do pekla pro nedostatek spravedlnosti, nebo pro nedostatek lásky?

Bída za našich dnů má velmi rozmanité formy, což se zvenku nevidí, a rodiny, které se zdají žít v pohodlí, jsou často hodny naší soustrasti. Jak často mne žádají o pomoc lidé dobře oblečení, na veřejných místech, a často jen o kousek chleba. A proto máme-li to málo, co můžeme jim dát, dejme, abychom setřeli svou útěchou slzy, nedobrovolně jim padající z očí.

Chceme-li něco podniknout, zkoušejme nejprve, je-li to k větší slávě Boží! Jestli ano, jděme vpřed a nezastavujme se! A zdaří se nám!

Don Rua zařiď, aby se zachovávalo ticho od modliteb večerních až do snídaně druhého dne ráno. Ani slovo, ani hlasitě, ani tiše (lístek pro Dona Ruu)

Nemohu nalézt ekonoma, jenž by mne naprosto následoval, jenž by věděl, co znamená důvěřovat neomezeně v Boží Prozřetelnost, jenž by nehleděl shromažďovat pro budoucnost. Bojím se, že jsme proto s financemi v takové tísni, protože se příliš mnoho kalkuluje. Bůh se vzdaluje, když se člověk o tyto věci příliš stará.

První co musel Don Caglieri (první salesiánský biskup) potírat v Buenos Aires byli zednáři v Bratrském sdružení Milosrdné Matky. Objevili se nápisy: Smrt Caglierovi!

Jan Bosko byl suspenzován od zpovědi jako představený Kongregace definitivně schválené papežem a bez udání důvodů.

Liberální kněz Mongini psal v Gazzetě del Popolo: „Don Bosko, jenž se zdá mít privilegium všudypřítomnosti, může být nazván cestujícím Syllabem.“

Jsme Salesiáni, a jako Salesiáni odpouštíme všechno, činíme, jak můžeme, dobře všem a zle nikomu (Paměti).

Říká se o mně a také noviny to píší, že Don Bosko dělá zázraky. To je omyl. Don Bosko nikdy netvrdil a nikdy se nedomýšlel, že dělá zázraky. Modlí se a nechá své chlapce modlit se za lidi, kteří se do jeho modliteb poroučejí a žádají o tu neb onu milost. Bůh dopřává jim ve své nekonečné dobrotě vyžadovanou milost, někdy způsobem výjimečným a zázračným.

Trpělivost. Neštěstí mohlo by nám vzít odvahu, že bychom se zřekli děl nutných a cenných pro Církev a společnost. Napodobujeme vlaštovky: rozbité hnízdo staví znova

Budoucnost je naše, zůstanou-li všichni věrni našemu duchu: práci a modlitbě. V tom je vše. A papež! Papež! Nechť jsou Salesiáni kdekoli, ať dbají vždy autority papeže!

V semináři jsme neměli nikde nikdy kamna. A nikdo si nenaříkal a vše šlo nejlépe. Nyní je v domě přímo zběsilost po ohni a musím znetrpělivět. Vidím v tom marnění peněz. Nač třeba ohně v světnici dobře zavřené?

Myslím, že příčina nemalá, proč ubývá v našich dnech lidem zdraví, je, že nečiní tolik pohybu jako kdysi. Pohodlí omnibusu, vozu a železnice bere mnohým příležitost i k malým procházkám. Před padesáti lety se považovalo za procházku jít pěšky z Turina do Lanza.

Jíme z nutnosti.

Je třeba zvykat jen dobrému a ničemu jinému. Naše tělo je nenasytné: čím více mu dáváme, tím více žádá, čím méně mu dáváme, tím méně žádá…Lidé dovedou udělat všechno pro tělo, nic pro duši.

K výměně opotřebovaných varhan: Dejte je spravit, ale neberte je pryč! Tolik roků doprovázely zpěv našich chlapců!

V jeho domech se nesměl pohodit ani kousek papíru.

Abychom mohli dělat dobro, je třeba mít odvahu a dovést snášet trochu ponížení, nikoho neponižovat a být k lidem vždy laskav.

Co je platno oplakávat tolik zla! Lépe, napneme-li všechny své síly k jeho odstranění. A pak, lidé, kteří dnes vládnou, zasluhují naší soustrasti. Jsou příliš vážné účty, jež jim bude s Bohem konat.

Pánem mých prací je Bůh, Bůh je jejich inspirátorem a udržovatelem, a Don Bosko není než nástrojem. Maria je mou ochránkyní a pokladnicí.

Vidím-li, že Pán nám podává svou ruku, jdu směle vpřed. Kdybych však viděl, že ji odtahuje, zastavil bych se, abych nedělal ošklivou figuru.

V kostele vždy klečel a nikdy neusedl. Do kostelů oratorií nechtěl připustit světské hudebníky, protože nemají vztah k Bohu a proto jim chybí úcta ke skutečné přítomnosti Kristově.

Nevíš, že se lze dopustit nestřídmosti, i když pijeme vodu?

I to je zahálka, ponecháme-li obraznosti volnost. Myslí na věci, jež jsou zhoubné. Zahálkou je, vyrušujeme-li při práci druhé, mrháme-li volný čas frivolní četbou, nevšímáme si těch, na něž máme mít pozor, necháváme-li se přemáhat leností, a zvláště kdo v kostele se nemodlí a nudí se při pobožnostech.

Sv. Jan Bosko o sv. Františku Saleském: „Světec míry a trpělivosti.“

Návratem k zakladatelům se děje pravá reforma. Dobrým znamením je konání této modlitby sv. Jana Boska: “Maria, Panno mocná, ty veliká a slavná záštito svaté Církve, ty podivuhodná pomocnice křesťanů, ty hrozná jako vojsko seřazené k bitvě, ty, která samojediná jsi potřela všechny bludy po celém světě - ochraň nás před nepřítelem v našich úzkostech, v našich zápasech a v našich tísních, a v hodině smrti přijmi naši duši do ráje. Amen.”