Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Tak začíná bible. Věřím v Boha otce všemohoucího stvořitele nebe i země. Tak začíná vyznání víry, Credo. Stejný vznik od Boha mají věci neživé, rostliny, zvířata a všichni lidé. Co do původu mají všichni a všechno původ od stejného Boha. Z tohoto stejného původu sv. František mluví o jednotlivých stvořených věcech: „bratr slunce“ atd. Stejný původ od Boha nevede ke stejnému chování, bratr slunce se chová jinak než sestra voda. I stejní lidé se mohou ve vztahu k Bohu měnit. První lidé mají jiný vztah k Bohu před hříchem a po hříchu. Na potomstvu Adama a Evy vidíme odlišný vztah k Bohu u Ábela a Kaina. Obětní dar Ábela je pochvalně vzpomínán v kánonu mše svaté. Špatná oběť Kaina je Bohem odmítnuta. Ten neuzná svou vinu a odmítá nápravu pokáním. Svého bratra s jeho dobrým vztahem k Bohu, který je mu výčitkou, proto zabije. Ábel a Kain stvořil stejný Bůh a zplodili stejní rodiče, Chovají se k Bohu i sobě různě. Ani Bohu ani rodičům nepůsobí stejné děti Ábel a Kain stejné potěšení. Pokud by se Adam a Eva vyjadřovali o chování Kaina a Ábela ve své slepotě stejně, tak bychom museli rozhořčeně volat: „To není spravedlivé.“ Mimo to a především: nad lidmi je Bůh, který Ábela požehnal a Kaina proklel. To má své pokračování v lidstvu. Celé lidstvo má původ od stejného Boha Stvořitele, ale lidé mají k Bohu nejrůznější vztah.

Ateisté Boha zavrhují. Agnostici jej nepotřebují. Různá náboženství v dějinách i současností mají odlišné pojetí Boha a odlišně se k Bohu chovají. Objektivně jedině správná víra je jen víra katolické Církve. Tato víra definovaná na zemi platí u Boha na nebi – Mt 16,19: „co svážeš na zemi, bude platit na nebi.“ Pravá víra byla definována často kvůli bludařům, kteří hlásali věroučné bludy. První nicejský koncil tak činil proti knězi Ariovi, který neuznával božství Ježíše Krista. Učitel Církve sv. Atanáš bludařům žádné naděje kromě požadavku na konverzi nedává. Obhajuje proti nim nicejské vyznání víry v dopise o usneseních nicejského koncilu takto: „My můžeme dokázat, že náš názor přechází z otců na otce. Vy, noví židé a Kaifášovi žáci, můžete dokázat, že naši otcové mluvili jako vy? Nemohli byste jmenovat ani jednoho z vážných a moudrých otců. Všichni, krom ďábla se od vás odvracejí. Jediný ďábel se stal otcem vašeho odpadu. Vždyť koncil písemně vyznal tuto víru, a je to víra obecné Církve. Tuto víru otcové obhajovali, takto to napsali a odsoudili ariánskou herezi.“

Sv. Atanáš složil vyznání Quicumque – kdokoli, které není věroučně jiné než nicejské: „Kdokoli chce být spasen, především se musí držet katolické víry. Jestliže ji někdo nezachová neporušenou a ucelenou, bezpochyby zahyne navěky. Katolická víra je pak tato: Abychom uctívali jednoho Boha v Trojici…Kdo konali dobro, půjdou do věčného života, kdo však zlo, půjdou do věčného ohně. Taková je katolická víra. Kdo ji pevně a věrně nezastává, nemůže být spasen. Amen.“ Podobně jako Arius, s popíráním božství Ježíše Krista, smýšlí o Ježíši Kristu islám. budhismus a dokonce i ti, kdo tvrdí, že jsou křesťané. I Lucifer a sv. Michael mají původ od stejného Boha, ale mají opačný program. Lucifer: „Nebudu Bohu sloužit.“ Michael: „Kdo jako Bůh. Budu sloužit Bohu.“ Špatné názory a chování jako u Kaina budují říši Lucifera. Církev se svými členy má sloužit Bohu hlásáním pravé víry a mravů podle svatých, zvláště Panny Marie přemožitelky všech bludů. II. Vatikánský koncil v úvodu a čl.1 konstituce Lumen gentium se vyjadřuje takto: „Kristus je světlo národů. Proto tento posvátný sněm, shromážděný v Duchu Svatém, má vřelou touhu hlásáním evangelia všemu stvoření (srov. Mk 16,15) osvítit všechny lidi jasem Kristova světla, které září na tváři Církve. Církev je totiž v Kristu jakoby svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva. Proto navazuje na jednání předešlých koncilů a má v úmyslu zřetelněji objasnit všem svým věřícím i celému světu svou podstatu a své všeobecné poslání. Současné poměry zvyšují naléhavost tohoto úkolu Církve, totiž působit k tomu, aby všichni lidé, když jsou dnes těsněji spojeni různými pouty společenskými, technickými a kulturními, dosáhli také plné jednoty v Kristu.“ Sv. Atanáš byl v době po nicejském koncilu jeden z mála biskupů co nepodlehli tlaku ariánského císaře a nepodporoval bludy a držel se učení Církve. Po II. Vatikánském koncilu je situace podobná, protože většina biskupů pod tlakem ariánských politiků nedokáže odmítat bludy o víře a mravech, jež do společnosti vnáší.. Malý počet pravověrných biskupů a s nimi kněží a věřících v praxi drží správnou a tradiční víru.

V konstituci Druhého vatikánského koncilu o církvi Lumen gentium (čl. 1) je, že navazuje na jednání předešlých koncilů. Je tudíž potřeba navázat na Tridentský koncil a jasně se vymezil k bludnému protestantismu. Je třeba navázat na IV. koncil Konstantinopolský (869-870) a učit: „Prohlašujeme, že budeme zachovávat a střežit pravidla, která byla katolické a apoštolské Církvi odkázána od svatých a slavných apoštolů, od pravověrných koncilů, jakož i od koncilů místních či od kteréhokoli z Otců, mluvčích to Boha a učitelů (Denz. 336).“ Od papeže Hadriána II. je schválení tohoto koncilu a tím je to i požadavek z doby cyrilometodějské. Sv. Cyril a Metoděj tento požadavek plnili. Nepřišli proto, aby hlásali, jak se naši předkové spasí skrze své pohanství a ani nepřišli míchat Krista s Mohamedem poučením o islámu, proti němuž šli obhajovat pravou křesťanskou víru před cestou na Moravu.