Ora et labora - modli se a pracuj. Heslo svatého Benedikta. Heslo řádu, který založil.

Svatý Benedikt se narodil v roce 480 v Nursii v Itálii. Studoval v Římě a mravní úpadek města pochopil jako ohrožení své duše. Nechtěl skončit v pekle pro hříchy, k nimž bude sveden. Nechtěl podlehnout lákavému heslu: „Bav se a nepracuj!“ Odešel do samoty, aby následoval sv. Antonína Poustevníka s jeho strohým životem.

Na prosby mnichů z Vikovaru se ujal jako opat vedení jejich klášter. Jeho úsilí o nápravu pokleslé kázně ztroskotalo. Mniši jej chtěli otrávit vínem a když Benenedit (latinsky Požehnaný) požehnal pohár s vínem, tak se roztříštil. Benedikt řekl: „Bratři! Odpusť vám Bůh, že jste mi chtěli učinit něco tak zlého! Zdali jsem vám neřekl již tehdy, že moje a vaše mravy se nesrovnávají?“ A vrátil se do své poustevnické samoty v Subiacu. Tam za ním přicházelo mnoho lidí.

Ti, kteří chtěli žít podle jeho slov a příkladu vytvořili v okolí Subiaca 12 klášterů, které Benedikt jako vrchní opat řídil. V roce 529 odešel ze Subiaca s dalšími mnichy a založil klášter na Monte Cassino. Řehole, kterou sv. Benedikt sepsal má vést k tomu, aby klášter byl vzorem dokonalé křesťanské obce.

Profesor ThDr. František Cinek v knize Mše svatá v bohoslužebném řádu církevního roku III-I, píše: „V době, kdy Církev stálými válkami, svéhlavým fanatismem kacířstva a vnitřním úpadkem duchovního života i povšechnou nekázní trpěla v žalostném stavu, vyvstává tento veliký Obroditel. Klade regulí svou základy k mohutné vnitřní obrodě. Zásluhou jeho řádu suroví národové přijímají víru a vzdělanost křesťanskou. Monastýry benediktinské stávají se duchovními školami víry i křesťanské kultury. Řádoví synové svatého Benedikta šíří světlo evangelia i novou osvětu. Stavějí chrámy a zřizují školy. V klášteřích zakládají knihovny, zachraňují díla spisovatelů řeckých i římských před zničením, pěstují vědu i umění. Učí národy evropské polnímu hospodářství i řemeslům, mýtí lesy a proměňují je v úrodné nivy, zavodňují vyprahlé planiny, zakládají zahrady a vinice, odvodňují močály, ujímají se chudých a trpících, zřizujíce nemocnice a chudobince. Nesmrtelných zásluh zjednávají si o Církev, obětujíce se duchovnímu a časnému blahu lidstva. Tisíce klášterů benediktinských vzniká na všech stranách. Do 18. století vychází z nich přes 50.000 světců, 42 slavných papežů, 200 kardinálů, 5600 arcibiskupů a biskupů a nepřehledné množství učenců, umělců i spisovatelů. Také v naší vlasti vydal řád svatého Benedikta požehnané ovoce. Dva velicí světcové a patronové naši, sv. Vojtěch a sv. Prokop byli řeholními syny svatého Benedikta. První arcipastýřové čeští od založení biskupského stolce v Praze roku 973 až do roku 1067 vyšli vesměs z řádu benediktinského.“

Ve francouzském Cluny v 10. století vznikla reforma návratem k původní přísnosti benediktinské řehole. Mniši tohoto reformního hnutí se začali nazývat cisterciáci podle kláštera Citeaux ve Francii. Kláštery cisterciáků se začaly šířit přes Německo i do naší země. Reformou cisterciáků podle vzniku ve francouzském klášteře La Trappe v 17. století vznikly trapisté. Ora et labora podle benediktinské řehole v současnosti uskutečňují muži a ženy v řádech benediktinů, cisterciáků a trapistů.

Heslo „Modli se a pracuj“ začíná výzvou k modlitbě, protože člověk spíš zapomene na modlitbu než na práci. Jsou bohužel lidé, co odmítají nejen modlitbu, ale i práci. Jsou lidé, co pracují více než mají a znesvěcují prací neděli. Jsou lidé, co pracují špatně a lajdácky. Jsou i lidé, co se špatně modlí. Tak jako je špatné oddělovat muže a ženu z manželství rozvodem, tak je špatné oddělovat, rozvádět a stavět proti sobě modlitbu a práci. Při jednoduché práci jako kopání motykou, umývaní nádobí a běžné ruční práci je možné konat modlitby. Alespoň krátké, střelné modlitby je možné konat i při složité práci např. chirurga při operaci.

Řehole sv. Benedikta má časté citace z Písma svaté. Heslo „ora et labora“ lze odvodit z četby Písma svatého. Což je nežádají svatopisci Starého a Nového zákona? Výmluvně o tom píše apoštol Pavel v závěru listu Kolosanům 4,10-12: „Pozdravuje vás Aristarchos, který je tady se mnou ve vězení, a Barnabášův bratranec Marek. O něm jsem vám už poslal vzkaz; přijde-li k vám, přijměte ho s láskou. Dále vás pozdravuje Ježíš, zvaný Justus. Z bývalých židů jen oni spolu se mnou pracují pro Boží království, a tak se mi stali útěchou. Vzkazuje vám pozdrav váš krajan Epafras. Tento služebník Krista Ježíše nepřestává o vás v modlitbách zápasit, abyste byli pevní a zralí a s přesvědčením plnili vždycky Boží vůli. Ano, mohu to o něm dosvědčit, že velmi pracuje pro vás, pro Laodicejské a Hierapolské.“

Perfectae caritatis (PC) – perfektní, dokonalá láska je název dekretu II. Vatikánského koncilu o řeholním životě. Tuto dokonalou lásku uskutečnil sv. Benedikt a cestu k ní vytyčil svojí Řeholí. V článku 9 PC je: „Úctyhodné zřízení mnišského života jak na Západě, tak na Východě ať se věrně zachovává a den ze dne ať se více skvěje ve svém ryzím duchu; během mnoha století si získalo v Církvi i v lidské společnosti vynikající zásluhy. Hlavní povinností mnichů je pokorná a zároveň vznešená služba božské Velebnosti v hranicích kláštera.“

Název dekretu „perfectae caritatis“ je předkládán překladem „O přizpůsobené obnově řeholního života.“ Tak se tlačí do popředí přizpůsobování, které nevede k dokonalé lásce a oběti. Ovocem je vymírání četných klášterů. Oprávněně se uvažuje, že nastalo větší přizpůsobení lidem než Bohu a některé klášterní komunity jsou podobné mnichům ve starověkém Vikovaru, kteří obnovu k dokonalé lásce pod vedením sv. Benedikta odmítli. Modlitba a práce není jen úkol řeholní, ale všeobecně křesťanský. Má být projevem dokonalé lásky a kde chybí má nastat náprava pokáním.