Krásné svědectví o dopisech sv. Františka Saleského vyslovila sv. Františka Chantal: „Měla jsem ho v takové úctě, že když jsem přijímala jeho listy, otvírala a četla jsem je na kolenou, líbala je z úcty a zbožnosti a přijímala vše, co mi říkal, jako poselství Ducha Svatého.“ Co v těchto dopisech po Tridentském koncilu psal? Jde o věci nadčasové a aktuální i po II. Vatikánském koncilu:

„Nezapomínejte na zásadu svatých, že musíme myslet každodenně na to, abychom znovu začínali naše zdokonalování. A budeme-li na to dobře myslet, nepřekvapí nás, setkáme-li se s vlastní ubohostí. Nejsme nikdy hotovi. Třeba vždy začínat znovu a začínat s dobrým úmyslem. Když člověk skončil, tehdy začíná – říká Písmo Ecl 7,6.“

„Pokora musí rozdrtit všechno, co není nutné pro náš pokrok v milosti.“

„Nenamáhejte se zničit pýchu, ale upevnit pokoru tím, že ji pozitivně děláte.“

„Náš duch, zabývaje se často a důvěrně Bohem, celý se zadýchá jeho dokonalostmi.“

„Netřeba podléhat žádnému jinému nátlaku a zákonu než lásce.“

„Nevíme, co znamená milovat Boha. Láska není ve větších požitcích a citech, ale ve větším a pevnějším odhodlání uspokojit Boha ve všem.“

„Miluji duše neodvislé, silné a nezženštilé, protože přílišná jemnost znepokojuje srdce, zmítá jím, vytrhuje je z milostné rozmluvy s Bohem a zabraňuje jeho úplné odevzdání, dokonalou smrt sebelásky.“

„Naše srdce má nejvyšší zákon: nejvyšší slávu lásky k Bohu. K slávě této svaté lásky je třeba, aby bylo spáleno a spotřebováno všechno, aby všechno v ni mohlo být obráceno.“

„Přeji vám velkou, necitelnou odvahu. Odvahu, která může říci odhodlaně: Ať žije Ježíš! Nestará se ani o sladkost, ani o hořkost, ani o světlo ani o tmu. Jděme v této podstatné, silné a nezměnitelné lásce směle Bohu v ústrety.“

Řada dopisů má jako adresáta biskupa Camuse. Poznáváme z nich představu sv. Františka o úřadu a službě biskupa. Z dopisu k rozhodnutí odejít od ústraní: „Bůh nenávidí mír těch, které vyvolil k válce.“ Z dalších dopisů pro biskupa Camusa:

„Jako vy, tázalo se mne už více lidí, jak se dostat k tajemství dokonalosti, a odpovídal jsem jim, že celé umění je pouze v tom, abychom milovali Boha z celého svého srdce. Tajemství lásky je v tom, že člověk miluje. Tak jako se učíme studováním studování, mluvením řeči, běháním skoku, pracováním práci, tak se učíme milovat Boha a člověka milováním. Kdo volí jinou cestu, bloudí. Nejlepším prostředek milovat Boha je v tom, že ho den ze dne více milujeme. Jděte dopředu a neohlížejte se za sebe. Začátečníkům je jen třeba, aby vážně začali, chtějí-li to dotáhnout k mistrovství. Ti však, kteří jsou již hodně vpředu, musí postupovat ještě udatněji a neutěšovat se myšlenkou, že jsou již blízko cíle. Neboť láska v tomto životě roste až do posledního vydechnutí. A ti, kteří to v lásce nejdále přivedli, mohou si říci s králem Davidem: Nyní začínáme! anebo se svatým Františkem Assiským: Kdy konečně začneme milovat Boha z celé duše své a bližního jako sebe samého?“

„Kdo není v lásce je ve smrti. Všechna díla, která nebyla počata a zrozena láskou, jsou mrtvá díla a bezcenná pro věčnost, byť měla zdání dobra.“

„Láska určuje cenu našich děl.“

„Dokonalost lásky je dokonalostí života.“

“Vnitřní pokora je pokora poznávacích schopností a pokora vůle. První je všeobecná, neboť komu není známo, že je nic? Odtud tolik krásných řečí o nicotnosti tvorů a nicotnosti vlastní. Pokora vůle je řídká. Jen málokteří milují ponížení. Má stupně: první, že pokoření rádi přijímáme. Druhý, že po něm toužíme. Třetí, že se v něm cvičíme, a to tak, že vyhledáváme příležitost k pokoření, anebo s dobrou myslí přijímáme ta, jež přicházejí.“

„Pokora působí, že si myslíme málo o sobě i o svých pracích. Mírnost, že rádi každému ustupujeme. Trpělivost, že všechno snášíme.“

„Možno mít víru, jež hory přenáší a při tom nemít lásku. Možno být skutečným prorokem a přitom zlým člověkem – případ Saulův, Balaamův a Kaifášův. Možno dělat zázraky, jež patrně i Jidáš dělal, a přitom být tak zlým, jako on. Možno rozdat všech svůj majetek mezi chudé, ba i muka ohně vytrpět, a přitom nemít lásky.“

„Pobožnost bez lásky je pravá, ale mrtvá pobožnost, jako mrtvé tělo je pravým tělem. Možno být pobožným, a to velmi pobožným, a při tom být zlým a to velmi zlým.“

„Co znamená být zbožným ve svém povolání? Konat všechny povinností a vztahy, k nimž nás náš stav zavazuje činně, radostně, s chutí, a to ke cti Boha, pro lásku Boží, k jeho oslavení. Takové ctění Boha je náboženským činem.“

„Pravé znamení, že milujeme jen Boha ve všech věcech, je, že ho milujeme ve všech věcech rovnoměrně. Pak pro nás bude mít stejnou cenu život jako smrt, zdraví jako nemoc, chudoba jako bohatství. Všechny nerovnosti života nebudou s to převrátit naši lodičku.“

„Není žádného hříchu, velkého ani malého, bez sebelásky, tj. dobrovolného nachylování se k tvorům nebo k sobě proti vůli Boha.“

„V lásce je třeba více růst v kořeni než ve větvích. Ne množství pobožných cvičení, ale jejich dokonalost je důležitá. Nemáme tolik duchovní teploty strávit všechno, co ke své dokonalosti počínáme, a žene nás to dělat příliš mnoho.“

„Nechtějte být tím, čím nejste. Žádejte, být dobře tím, čím jste. Musíme mít především velkou trpělivost se samým sebou, protože sobě samým býváme obtížnější než druzí nám. Malomyslnost je nejzbabělejší ze všech pokušení. Mějte trpělivost se všemi, ale zvláště se samými sebou. Jděte prostě a půjdete jistě. Buďte ujištěn, že trpělivost je ona ctnost, která nám nejvíce zajišťuje naši dokonalost. A musíme ji cvičit nejen vůči druhým, ale i vůči sobě samým. Abychom dostihli dokonalost, musíme snášet vlastní nedokonalost. Snášet, ne ji milovat a lichotit jí. Tím živíme pokoru.“

„Chceme-li se násilím vůle zvednout k božským věcem, zapadneme do vlastních myšlenek, a místo abychom přišli k poznání pravdy, upadneme v bláznovství vlastní marnivosti.“