Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí! Kdo je autorem tohoto moudrého požadavku? Bylo jej slyšet při davových manifestacích v roce 1989. Proč toto vítězství pravdy a lásky nenastalo? Protože se lidé nastali svatými, u nichž opravdu pravda a láska nad lží a nenávistí zvítězila. Sv. Augustin, + 430, se Bohu a lidem v knize Vyznání vyznává z manka v lásce a pravdivém životě takto:

„Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak pradávná a tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Byls uvnitř ve mně, já však venku. Tam jsem tě hledal; sám znetvořený na krásné tvory číhal jsem, na dílo tvých rukou. Ty jsi byl se mnou, já však s tebou ne. Tví tvorové mě vzdalovali od tebe, ač ani oni bez tebe by nebyli. Hlasitě jsi na mě zavolal a prolomil mou hluchotu. Zářil jsi, ze slepoty jsi mě v mžiku uzdravil. Svou vůni jsi kolem rozprostřel, ucítil jsem tě a z hloubi vydechl. Poznal jsem tě a hladovím teď a žízním po tobě. Dotkl ses mne. Touha po tvém pokoji mě stravuje.“

Svatý Kolumbán, opat, + 615, v knize Pokyny: „Hospodine, ve jménu Ježíše Krista, tvého Syna a mého Boha, tě prosím: Dej mi takovou lásku, která nikdy nehasne. Ať se moje svítilna dá zapálit, a nedá zhasit. Ať mě hřeje a druhým svítí. A ty, Kriste, náš nejmilejší Spasiteli, rač naše svítilny zapálit. Ať trvale svítí v tvém chrámě a od tebe, věčné Světlo, ať dostávají světlo nehasnoucí, aby se naše temnoty rozjasnily a my abychom zaplašovali temnoty světa. Prosím tě, můj Ježíši, dávej mé svítilně hojnost svého světla, ať se mi v jeho záři objeví svatyně svatých tvého velikého chrámu, do níž vstupuješ jako věčný Velekněz. Abych ustavičně jen tebe viděl, na tebe hleděl a po tobě toužil. Aby se moje láska obracela jen k tobě a moje svítilna stále svítila a hořela před tebou.
Ukaž se nám, prosím, nejmilejší Spasiteli, když klepeme na dveře, abychom tě mohli poznat a jen tebe milovat, tebe jediného, a jen po tobě toužit, jen o tobě rozjímat dnem i nocí, o tobě stále přemýšlet. Vdechni nám, prosím, takovou lásku, jakou se sluší mít rád a milovat tebe, Bože. Ať láska k tobě naplní celé naše nitro, naprosto si nás podmaní a zmocní se všech našich smyslů, abychom kromě tebe, který jsi věčný, nemohli milovat nic jiného. A ať tuto velikou lásku nedokáže uhasit ani záplava, která je ve vzduchu, na zemi i v moři, jak se praví v Písmu: Zátopy vod nemohou uhasit lásku. Aby se to všechno i v nás vyplnilo, nebo aspoň plnit začalo, kéž nám dá tvoje milost, náš Pane Ježíši Kriste. Budiž ti sláva na věky věků. Amen.“

Sv. Tomáš Akvinský, + 1274: „Přeblažená a přesladká Panno Maria, Matko Boží, plná veškeré dobroty, dcero nejvyššího Krále, Paní andělů, Matko všech věřících. Doporučuji tvé milosrdné dobrotě, nyní i po všechny dny svého života, své tělo i duši svoji a všechno čím žiji: svoje myšlenky, rozhodnutí, přání, slova a skutky; celý svůj život i jeho závěr, aby se na Tvoji přímluvu všechno obracelo k dobrému v souladu s vůli milovaného Tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista; abys mi byla, Přesvatá moje Panno Maria, Utěšitelkou a Pomocnicí proti útokům a léčkám starého nepřítele a všech mých nepřátel.
Odhodlej se od svého milovaného Syna, našeho Pána Ježíše Krista, vyprosit mi milost, abych se s ní dokázal vzepřít pokušením světa, těla a ďábla, a povždy vytrvat v pevném rozhodnutí v budoucnosti již nehřešit, ale vytrvat ve službě tobě a tvému milovanému Synu. Prosím tě také, přesvatá moje Paní, abys mi vyprosila pravou poslušnost a pravou pokoru srdce, abych skutečně uznal, že jsem ubohý, křehký hříšník, neschopný ne jen vykonat dobrý skutek, ale i vzepřít se neustálým útokům bez milosti a pomoci svého Stvořitele a tvých svatých přímluv. Také mi vypros, přesladká moje Paní, trvalou čistotu mysli i těla, abych čistým srdcem a čistým tělem mohl sloužit milovanému Synu tvému a tobě a tvému Řádu. Vypros mi od Něj dobrovolnou chudobu v trpělivosti a pokoj ducha, abych dokázal vydržet nápor v Řádu a abych mohl pracovat pro spásu svoji a svých bližních.

Vypros mi také, Přesladká Panno Maria, pravou lásku, abych jí celým srdcem miloval našeho Pána Ježíše Krista a po Něm tebe, nade všechno, a svého bližního v Bohu a kvůli Bohu. Abych se tak z dobra bližního radoval a jeho zlo, aby mne bolelo. A abych nikoho nepřehlížel a neusuzoval nepromyšleně. A abych se ve svém srdci nad nikoho nevyvyšoval. Také, tě prosím, Královno nebe učiň, abych ve svém srdci stále nosil uctivou bázeň a současně i lásku ke tvému přesladkému Synu; abych mu vždy děkoval za tolik dobrodiní, která mi ve své dobrotě bez mých zásluh udělil a abych jasně a upřímně vyznal své hříchy, abych se za ně opravdově kál a abych si zasloužil dosáhnout jeho milosrdenství a milost.
Prosím také, ó Bráno nebeská a Obhájkyně hříšníků, nedopusť, abych na konci svého života, já tvůj nehodný služebník, odpadl od svaté katolické víry, ale abys mi ve své veliké dobrotivosti a milosrdenství pomohla a uchránila mě od zlých duchů a abys mi skrze požehnaná slavná muka svého Syna, a na svoji vlastní přímluvu, od Něho vyprosila odpuštění hříchů, a abys mne až zemřu ve své a jeho lásce, vedla na cestu spásy. Amen.”

Sv. František Saleský, + 1622, věnovací modlitba knihy O lásce k Bohu: „Nejsvětější Matko Boží, nádobo jedinečného vyvolení a Královno nejvznešenější lásky! Žádný tvor není hoden lásky jako ty, žádný tak nemiluje a není tak milován jako ty! V tobě nalezl nebeský Otec od věčnosti své zalíbení, neboť on určil tvé Neposkvrněné Srdce k dokonalosti svaté lásky, abys ty jednou mohla mateřsky milovat jeho jednorozeného Syna stejnou láskou, jakou on sám jej od věčnosti otcovsky miloval.
Ježíši, Vykupiteli můj, komu bych mohl lépe věnovat slova tvé lásky než nejlaskavějšímu Srdci té nejmilovanější tvé duše? Avšak Matko vítězná, kdo tě může spatřit ve tvém majestátu, aniž by po tvé pravici neviděl toho, jehož tvůj Syna tak často z lásky k tobě nazýval otcem; který ti byl zasnouben nebeským svazkem panenského manželství jako zástupce a pomocník při vedení a výchově tvého božského Dítěte!

Veliký svatý Josefe, milovaný ženichu Matky Syna nejmilovanějšího, jak často jsi toho, jehož milují nebesa i země, nosil na svých ramenou, zatímco tvoji duši naplňovala rozkoš ze sladkých něžností božského Dítěte! Jaká radost, když tě nazývalo svým milým otcem a svým věrným přítelem!
Lampy deseti zlatých svícnů ve svatyni chrámu v Jeruzalémě spočívaly na zlatých liliových květech. Maria a Josefe, vy svaté lilie nesmírné krásy, „jimiž se můj nejmilejší kochá ve své zahradě“ (Pís 6,1), vy jej milujete! Smím-li mít naději, že tento spis lásky osvítí a zapálí „syny světla“ (Lk 16,8), ke komu bych mohl tuto svou práci dříve přinést než k vám, vy lilie, z nichž se slunce spravedlnosti, jež je odleskem světla věčného (Mdr 7,26), tak velice zaradovalo, že na nich zjevilo všechnu líbeznost své nevýslovné lásky k nám, lidem!

Milovaná Matko Syna nejmilovanějšího! Milovaný ženichu Matky nejmilovanější! Vrhám se k vašim nohám, k oněm nohám, které nosily mého Spasitele, a zasvěcuji tento maličký spis nezměřitelné velikosti vaší lásky! Skrze srdce vašeho nejdobrotivějšího Ježíše, Krále všech věcí, jemuž se spolu s vámi klaním, snažně vás prosím o vaši mocnou přímluvu, chtěje toho dosáhnout, aby Duch Svatý oživil mou duši i duše čtenářů tohoto spisu, abychom od nynějška všechnu svou náklonnost přinášeli jako zápalnou oběť jeho božské dobrotě, a tak žili, umírali a znovu byli na věky oživeni žárem onoho nebeského ohně, který náš Pán a váš Syn tak velice si přál zapálit v našich srdcích (Lk 12,49), a pro splnění tohoto přání působil na této zemi a trpěl až k smrti, „a to k smrti na kříži“ (Flp 2,8).”

Modlitba sv. Jana M. Vianney, + 1859:
“Miluji Tě, můj Bože, a toužím Tě milovat až do posledního dechu svého života.
Miluji Tě, Bože nekonečně vlídný. Raději chci zemřít láskou k Tobě než žít jen okamžik bez lásky k Tobě.
Miluji Tě, Pane, a prosím Tě o jedinou milost, abych Tě směl milovat věčně.
Miluji Tě, můj Bože, toužím po nebi, jen mít to štěstí milovat Tě dokonale.
Můj Bože, když nemůže můj jazyk nepřetržitě říkat „miluji Tě“, chci, aby Ti to opakovalo moje srdce při každém svém tepu.
Miluji Tě, můj božský Spasiteli, protože jsi byl pro mě ukřižován a držíš mě zde dole ukřižovaného spolu s Tebou.
Můj Bože, uděl mi milost zemřít láskou k Tobě a s vědomím, že Tě miluji.”

J.J.: “Pane Ježíši Kriste jsem v nebezpečí jako ostatní lidé v tomto pozemském životě, že nebudu mít opravdovou lásku. Obracím se k tobě s prosbou o lásku, protože bych nerad slyšel, co jsi řekl lidem v době svého života (Jan 5,42): „vás znám: nemáte v sobě Boží lásku.“ Varoval jsi nás, (Mt 24,11-12): „Vystoupí také mnoho falešných proroků a ti svedou mnoho lidí. A protože se značně rozmůže nepravost, ochladne u mnoha lidí láska.“ Přikázání milovat Boha celým srdcem a bližního jako sebe jsi prohlásil souhrnem požadavků Starého zákona (Mk 12,28-34). Jak snadné je se od tohoto odchýlit!

Ty sám jsi se za nás modlil k Otci: „posvěť je pravdě, tvé slovo je pravda“ (Jan 17,17). Prosil jsi, aby poznání vedlo k lásce, Jan (17,26): „Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.“
Skrze apoštola Jana v Apokalypse 2,3-5 se nespokojuješ s jakoukoli láskou: „Máš trpělivost a vydržel jsi mnoho pro mé jméno a neochabl jsi. Ale mám proti tobě, že jsi upustil od své první lásky. Upamatuj se tedy, z jaké výše jsi spadl, obrať se a jednej zase jako dříve.“
Na přímluvu apoštola Jana tě prosím, abych pevně věřil, že Bůh je láska (I Jan 4,8), a tak lásku poznal, protože platí (I Jan 4,16): „My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.“

Na přímluvu apoštola Pavla tě prosím o lásku, jak o ní píše v I Kor 13,4-8: „Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává.“ Ať tento všeobecný požadavek je spojen jako u apoštola Pavla I Kor 16,22 s praktickými důsledky při odmítání lásky: „Kdo nemiluje Pána, buď proklet! Maran atha!“ Ať mi pro lásku k Bohu všechno napomáhá k dobrému (Řím 8,28). Ať se nedivím tomu, že sám ze sebe nejsem schopen pravé lásky, protože: “Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán (Řím 5,5).“
Na přímluvu apoštola Petra dej, abych využíval prostředky, které dospějí k lásce: „A proto se věnujte s celou horlivostí tomu, abyste dospěli vírou k řádnému životu, řádným životem k poznání, poznáním k sebeovládání, sebeovládáním k trpělivosti, trpělivostí ke zbožnosti, zbožností k bratrské lásce a láskou bratrskou k lásce vůbec (II Petr 1,5-7).“
Bože, dej ať uspějeme na tvém soudu, na němž uspěli všichni mučedníci: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí život Jan 15,13.“