14. června 1804 se narodil František Sušil. Byl to katolický kněz, profesor, teolog, národní buditel a iniciátor katolického politického života. Přeložil a vyložil Nový zákon a překládal apoštolské otce a patristiku. Sbíral lidové písně. Jsou známa jeho slova: „Církev a vlast se spojují v mých prsou, každá má půl, každá má moje srdce celé.“
Za účelem šíření dobrých a pravověrných knih založil se svými pomocníky v roce 1850 v Brně „Dědictví sv. Cyrila a Metoděje.“ František Sušil zemřel v Bystřici pod Hostýnem v blízkosti poutního místa Panny Marie, kterou miloval a opěvoval ve svých básních. Bylo to 31. května 1868. Svým přátelům v Brně říkal: „Pohleďte, tam je svatý Hostýn. Smekněte a pozdravte Matku Boží, která tam divy tvoří.“ Umíral se slzou v oku, protože se dověděl o třech nových proticírkevních zákonech vydaných 25. května 1868. Šlo o zákon povolující rozvody, zákon stavějící všechna náboženská vyznání na stejnou úroveň a zákon školský, který náboženství prakticky ze školy odstraňoval. Bědoval: „I toho jsem se musel dočkat?“ „Bože, kam to povede?“ Oč více by plakal dnes nad ještě více zhoršeným stavem manželství, školy a náboženství.
V závěru úvodu k evangeliu svatého Marka napsal: „Větší váhu než oprava těchto maličkostí, má prohlédnutí k tomu, aby národ náš království, jak Sancho Pansa pronesl, za stádo husí neprodal. A tu je potřeba se modlit o přispění víry, abychom moruši nevěry mohli dle slov Páně Luk 17,6 říci: Vykořeň se z národa našeho a přesaď se do moře a ovšem utoň a vyhyň zcela. Nedávejme novotkadlecům mezi námi povstalými do osnovy blaha národa vetkávat útek nevěry od vrahů našich vypůjčené a prosme Pána, aby Církvi u nás vdunul neporušenost a víru národa omladil, tak dle slov Irenea haer. (bludy) 3,24 a poklad spolu i s pokladnicí obnovil.“
Připomínat Františka Sušila jen jako kulturního pracovníka, který vydal 2400 lidových písní je podobné jako dělat pouze kulturní pracovníky z věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje. Slova F. Sušila: „Buď můj život jedna Boží chvála, slastí Kristus, chotí Církev, tužbou ctnosti krása a mzdou lidu spása“ si často jako životní program připomínal Antonín Cyril Stojan. Jeho iniciativy k obnově díla Cyrila a Metoděje jsou navázáním na stejné úsilí Františka Sušila. Podobně je tomu s úctou mariánskou a činností ve prospěch prostých lidí. Apoštolský zápal Františka Sušila a jeho spolupracovníků je důvodem proč je Morava podstatně zbožnější než Čechy. Navázat na tuto tradici neměli asi zájem tvůrci pokoncilního kancionálu. Nenašlo se místo pro píseň Hvězdy dvě se z východu z Cyrilometodějského kancionálu:
- Hvězdy dvě se z východu berou v svatém průvodu, jdou to s blahou bratří snahou k slovanskému národu.
- Kde jdou mizí mrákota, světlo jasné bleskotá a kraj celý ze sna bdělý vstává k blahu života
- Vláda zla již umírá, ctnost své žezlo prostírá; nad Slovany, dávno ždaný Boží ráj se otvírá, nad Slovany dávno ždaný Boží ráj se otvírá
- Duha lásky Boží pní, mana rajské slasti mží, v kráse skvoucí, nevadnoucí s lilií se růže rdí
- Ó vy bratři přesvatí, v pláči jest nám volati, ať ráj čirý svaté víry nikdy se nám neztratí
- Orodujte u Boha, ať nás nejme mátoha, ať vždy v kráse zaskvívá se nad Slovany obloha, ať vždy v kráse zaskvívá se nad Slovany obloha
- Zdávna hříšná poroba a zlá sváru hanoba národ plíhá (oslabuje) a nás stíhá jako zhoubná choroba
- Rozlomte již osnovu těchto nectných okovů, tvořme pevnou v lásce zjevnou u Slovanů obnovu.