Při návštěvě hřbitova dostávám dotaz: „Letos budou ty dušičky 28. října?“ Odpověděl jsem, že dušičky jsou i letos 2. listopadu a to, že lidé si zvykli chodit na hroby v den volna na státní svátek 28. října nemění den vzpomínání na zemřelé v katolické Církvi.
Po několika dnech čtu tuto žádost z ČR a na ni odpověď z Vatikánu: „Nejdůstojnější otče, Dominik kard. Duka, OP, arcibiskup pražský a předseda České biskupské konference, v synovské úctě a náležité poslušnosti pokorně se obrací na tvou Svatost rovněž ve jménu svých spolubratří českých a moravských biskupů, kteří se shromáždili na podzimním zasedání v r. 2011, jakož i jménem všeho kléru a všech věřících, kteří jsou svěřeni do jejich péče. V pokoře tedy prosí, aby se v hranicích jejich národní působnosti zbožná návštěva hřbitovů, spojená s plnomocnými odpustky pro duše v očistci, pro větší dobro věřících, mohla uskutečnit každý rok již od 25. října, přičemž zůstává v platnosti vše, co je uvedeno v Předpisech o povolování odpustků č. 29, § 1, 1.
Dne 8. října 2012 Apoštolská penitenciárie, z moci, která jí byla Nejvyšším veleknězem zvláště udělena, ochotně laskavě vyhověla předložené prosbě, pro větší dobro věřících, kteří ze závažného důvodu nebudou moci navštívit hřbitov ve dnech uvedených ve výše zmíněných Předpisech o povolování odpustků. Toto bude platit po dobu sedmi let. Tomuto rozhodnutí ať se nikdo nestaví na odpor. Z pověření jeho eminence Christophorus Nykiel Regent Ioannes Maria Gervais Ad. a Stud.“

V katechismu kardinála Tomáška z roku 1968 čteme o podmínkách pro získání odpustků: „Kromě vykonání dobrého skutku obdařeného plnomocnými odpustky, jsou k jejich získání ještě tři podmínky: 1. svatá zpověď. Jedna svatá zpověď postačí k získání několika plnomocných odpustků. – 2. svaté přijímání a to pro každé plnomocné odpustky zvlášť. 3. modlitba na úmysl svatého Otce. Postačí Otčenáš a Zdrávas. Je však dovoleno pomodlit se kteroukoli jinou modlitbu, a to vždy pro každé plnomocné odpustky zvlášť. Tyto tři podmínky je možno splnit několik dní před nebo po vykonání předepsaného skutku. Je však vhodné, aby sv. přijímání a modlitby na úmysl sv. Otce byly vykonány téhož dne jako skutek obdařený odpustky. Zároveň přitom nesmí být zalíbení v žádném ani lehkém hříchu. Kdo se úplně nezbavil záliby v hříchu nebo nesplnil tři uvedené podmínky (pokud nebyla provedena záměna), získává odpustky pouze částečné.“
Odpustky již od 25. října při nesplnění dalších podmínek přinesou pomoc našim zemřelým ve snížené nebo nulové míře. Při orientaci na datum 25. října snadno unikne, že možnost získat plnomocné odpustky je 1. a 2. listopadu v kostele i bez chození na hřbitov a podmínka jít na hřbitov a tam se modlit za zemřelé, je dána pro dny 2.-8. listopadu.

Vilém Hünermann v knize Mnich mezi vlky o životě sv. Jana Kapistrána uvádí jeho dopis kardinálu Kusánskému se slovy: „Polevovat v otázkách víry není mou záležitostí. Ve čtyřech mně adresovaných bulách nazývá papež Čechy kacíři. Jak je mám já potom nazývat katolíky? Když může národ rebelů dosáhnout vůči Církvi množství ústupků, co se potom může stát v ostatních katolických zemích? Ó pane, dejte si pozor, abyste kvůli získání Prahy neztratil ostatní křesťanstvo! Vy sám řežete svými ústupky do masa samotné Církve. V Římě jsem vás slyšel říci, že jste nepřijal kardinálský klobouk proto, aby se před vámi druzí skláněli na kolena, nýbrž proto, abyste pracoval na díle Církve. S dovolením - ale dělat ústupky kacířům, to se mi nezdá být velkým a záslužným činem, nýbrž skutkem titěrným.“
Sv. Jan Kapistrán za nevhodný ústupek považoval všeobecné podávání pod obojí způsobou v Čechách. Když mu Jiří z Poděbrad zakázal vstup do Prahy a přímou konfrontaci s Rokycanou rozhodl se vstoupit do Prahy otevřeným dopisem Rokycanovi: „Zemřeli snad vaši předkové jako rebelové proti římské Církvi? Naopak, ctili a milovali ji více než jiné národy. A kde jsou dnes ty nesčetné chrámy, které vystavěli? Kde jsou kláštery, kde řeholníci, kteří žili z darů vašich předků? Kde je zbožnost, jednota ve víře? Mnozí přímo popírají přítomnost Kristovu ve svaté hostii. Mnoho tisíc lidí je nesprávně pokřtěno, mnozí už nejsou křtěni a biřmováni vůbec. Jaké je to zneuctění Nejsvětější svátosti, když je podávána dětem při křtu a ony ji vyplivují! Sedláci přistupují k jejímu přijímání bez zpovědi, jako k dennímu obědu. Rokycana s těmito úkony souhlasí, jako kdyby byl druhý Pán Bůh. Zapřísahám vás, pánové, myslete na své předky, kteří žili jako nejlepší synové svaté Církve. Myslete na svou poslední chvíli, v níž vám nepomůže Rokycanova žvanivost.“

Výjimka z toho, co mají katolíci jinde, je pro české katolíky také v menším počtu zasvěcených svátků. Kodex církevního práva uvádí v kánonu 1246: § 1. „Neděli, den Páně, v němž se slaví velikonoční tajemství, je nutno v celé Církvi zachovávat z apoštolské tradice jako prvotní zasvěcený svátek. Rovněž se musí zachovávat den Narození našeho Pána Ježíše Krista, Zjevení Páně, Nanebevstoupení Páně, svátek Těla a Krve Kristovy, Svaté Bohorodičky Marie, jejího Neposkvrněného početí a Nanebevzetí, svatého Josefa, svatých Petra a Pavla apoštolů a Všech svatých.“ § 2. Biskupská konference může po předchozím schválení Apoštolským stolcem některé ze zasvěcených svátků zrušit nebo přeložit na neděli.“
Při užití možnosti § 2. je v současnosti v Čechách a na Moravě situace, že po zrušení a přenesení svátků na neděli jsou zasvěcené jen dva: Narození Páně a Matky Boží. Místo 10 svátků katolické Církve po celém světě mají čeští katolíci jen dva. Z dějin křesťanství je známo, že pravá reforma nikdy nepřicházela tam, kde se nároky redukovali, ale tam, kde lidé dobrovolně přijímali větší úkoly a nároky.