V knize Ester je reakce na snahu o genocidu: modlitba, půst a statečné konání. Modlitba Ester čerpá ze zkušenosti předků, z tradice. Uplynulá staletí od doby Ester umožňují rozšíření modlitby o další zkušenosti z historie. Modlitba Ester:

„Celý Izrael ze všech sil volal k Hospodinu, protože jim nastávala jistá smrt. Královna Ester se utekla k Pánu, neboť se bála smrtelného nebezpečí, které hrozilo. Odložila slavnostní roucho a oblékla šat sklíčenosti a žalu, místo vzácných voňavek si nasypala na hlavu popel a své tělo velmi zkrušila postem. Se svými služebnicemi ležela od rána do večera na zemi, a tak se modlila: „Bože Abrahámův, Bože Izákův a Bože Jakubův, jsi požehnaný! Pomoz mně opuštěné, nemám mimo tebe jiného pomocníka, Pane, neboť mi hrozí nebezpečí. Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane, že jsi zachránil Noema ve vodách potopy. Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane, že jsi Abrahámovi a jeho třem stům osmnácti mužům dal zvítězit nad devíti králi. Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane, že jsi vysvobodil Jonáše z útrob veliké ryby. Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane, že jsi vysvobodil Ananiáše, Azariáše a Misaela z ohnivé pece. Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane, že jsi zachránil Daniela ze lví jámy. Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane, že ses slitoval nad králem Ezechiášem, když měl zemřít a prosil o život, a přidal jsi mu patnáct let života. Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane, že jsi vyslyšel toužebnou modlitbu Anny, když prosila o narození syna. Z knih svých předků jsem slyšela číst, Pane, že až do konce vysvobozuješ všechny, kdo se ti líbí. Pomoz nyní mně opuštěné, nemám nikoho jen tebe, Pane, můj Bože! Ty víš, že si tvá služebnice oškliví lože neobřezaných. Bože, ty víš, že jsem nejedla z prokletého stolu ani nepila víno z jejich obětí. Ty víš, že ode dne, kdy jsem byla přenesena sem, neradovala jsem se, Pane, z ničeho než z tebe. Bože, ty víš, že od chvíle, kdy je na mé hlavě tento úbor, štítím se ho jako hadru při měsíčním krvácení a nenosím ho v den, kdy nemusím. Pomoz nyní mně osiřelé a vlož do mých úst vhodnou řeč před tváří lva krále a učiň, abych se mu zalíbila! Proměň jeho srdce, aby nenávidělo našeho nepřítele, ať zahyne i s těmi, kteří stejně smýšlejí! Nás však vysvoboď z rukou našich nepřátel, proměň náš zármutek v radost a naše bolesti v záchranu! Ty pak, kdo se pozvedají nad tvůj vyvolený lid, Bože, potrestej pro výstrahu! Ukaž se, Pane, projev se, Pane!“

Podobně jako Ester odvolávající se na Abraháma, Izáka a Jakuba se mají křesťané dovolávat přímluvy svatých. V tradiční liturgii se modlí takto: „Ode všech nebezpečí duše a těla nás, prosíme, Pane ochraňuj a na přímluvu blahoslavené a přeslavné vždy Panny Rodičky Boží Marie se svatým Josefem, sv. Apoštoly svými Petrem a Pavlem, jakož i N. (jméno sv. patrona chrámu) a všemi Svatými nám dobrotivě spásu a mír uděl, aby tobě Církev tvá po zničení všech bludů a protivenství s bezpečnou svobodou mohla sloužit. Skrze…“

Dějinami osvědčeným prostředkem k záchraně je svatý růženec. Sv. Dominiku se růženec osvědčil jako prostředek proti bludům a šíření pravé víry. Papež Pius V. vyzval k modlitbě svatého růžence a bylo dosaženo velkého vítězství nad útočícími mohamedány u Lepanta 7. října 1571. Na poděkování vznikla již v roce 1572 liturgická připomínka Panny Marie růžencové. Naléhavěji než Ester se modlila Panna Maria.

Při svatém růženci, mši svaté a jiných modlitbách se snaž toto naléhavé modlení napodobit!