V roce 1929 se slavilo milenium, tisíc let, od smrti svatého Václava. Toto výročí dalo podnět k vydání „Svatováclavského sborníku.“ Jde o rozsáhlé dílo o více než 2300 stranách.
Záměr práce je vysvětlen takto: „Redakce se řídila přitom zásadou naprosté nestrannosti, obracejíc se ke všem vážným pracovníkům bez rozdílu přesvědčení vědeckého, náboženského nebo politického…Svatováclavské milenium nebylo oslavováno jen pro dny, v nichž se dovršovalo, jeho význam je trvalý, jako je trvalá národní myšlenka, svatováclavskou tradicí ztělesňovaná. A Sborník svatováclavský chce být památkou ceny rovněž trvalé, chce patřit ke knihám dokumentárním, jichž hodnota se časem nezmenšuje…“
Sborník má v úvodu slova prezidenta Masaryka: „Život a smrt sv. Václava nás učí, že zdravý život národa spočívá na vzdělanosti a mravnosti, na mravnosti posvěcené pravou zbožností. Státy se udržují jen duchovním a mravním zdravím národa. Naše republika bude nezdolná, budou-li její občané vždycky hájit práva a spravedlnosti uvnitř i navenek.“

Od historika Josefa Pekaře je ve sborníku „Slavíme letos tisící výročí smrti mladého knížete českého, výročí smrti, jež byla zároveň dnem zrození, rodným dnem světce, ku kterému jako hlavnímu prostředníku, zástupci a plnomocnému vyslanci kmene českého u trůnu božího, obracely se po deset století myšlenky předků našich, zejména ve chvílích, kdy přispění nebes a jejich mravní sankce dovolával se ohrožený zájem státní nebo národní. Jeho role posmrtná v našich dějinách je nepochybně důležitější než jeho krátká historie pozemská: jinak řečeno tisícileté panování světce Václava znamenalo v naší minulosti nepoměrně více než několikaletá vláda knížete. Obojí dějství, to na zemi i ono na nebi, spolu ovšem souvisí, bez onoho by nebylo tohoto, Václava svatého od Václava knížete bez násilí děliti nelze — oba v jedno nerozlučně spojila víra křesťanská, jež z člověka vytvořila světce a dala mu moc žíti i po časné smrti a panovati dále svému národu.“
Sv. Václavu je vyčítán poplatek, o němž píše Josef Pekař ve Svatováclavském sborníku toto: „Proto třeba dáti po mém přesvědčení přednost mínění, že v často dotčené zprávě Widukindově jde o omyl; podle skutečnosti by Widukind měl vyložiti, jak Jindřich, přitáhnuv k Praze, přijal v poddanství Boleslava. Nepochybuji, že by výklad tento byl dávno se ujal mezi historiky, kdyby jim bylo známo bývalo, že Václav byl zavražděn již r. 929 a nikoliv r. 935. Ale je možný i výklad, jejž jsem podal prve, můžeme-li totiž Widukindův záznam datovat k r. 921—2 nebo vůbec k prvým létům panování Václavova. Také Widukindova zmínka o poplatku zachycuje sotva úplně důsledky Boleslavovy porážky — poplatek sám nebyl tou dobou ve všech případech plným svědectvím státoprávní závislosti (srovnej, že Jindřich i Arnulf sami dávali poplatek řadu let Maďarům; zde šlo vlastně o výkup z nebezpečí vojenského nájezdu) — svaz Čechů s říší, naposled r. 895 podáním ruky založený, byl nepochybně pevnější povahy než jakou by vyjadřoval pouhý poplatek. Ale výklad těchto věcí vyžadoval by místa obšírnějšího. Rozhodně však třeba zavrhnouti versi, kterou ke zprávě Widukindově připojil z pouhého dohadu Palacký, že totiž sv. Václav zavázal se k poplatku 500 hř. stříbra a 120 volů. Žádný pramen, ani náš ani cizí, nepraví nic takového; Palacký prostě zkombinoval to z údaje kronikáře Kosmy, napsaného v době o dvě stě let pozdější, že prý Čechové již synu Karla Vel. k poplatku toho rozsahu se zavázali a co rok jej platili. Zpráva je ostatek celou svou povahou dosti pochybná; z dějin sv. Václava můžeme ji však cele vymýtiti, a to s tím větším důrazem, čím běžnější a známější je skutečnost té domnělé kapitulace Václavovy v populární představě o jeho historii.“

Je hanebné, že ti kdo pochybný poplatek svatého Václava užívali či užívají jako důkaz zrady na svrchovanosti státu přijimali či přijímají poplatky na Varšavskou smlouvu, NATO nebo EU a zříkají se více či méně suverenity země.
Sborník má tři díly. Věnuje se osobě svatého Václava podle několika legend. Legendy nejsou bajky. Legendy jsou ve sborníku vysvětleny: „Legendy jsou čtení o životě svatých, kterých bylo užíváno v křesťanských bohoslužbách“. Ve středověkých legendách o svatém Václavu máme světlo poučení o jeho životě. Svatováclavský sborník píše o tisíciletí od doby sv. Václava až po rok 1929. Má bohatou obrazovou dokumentaci a jeho studiem by se měl zabývat ten, kdo chce o sv. Václavovi více vědět.