Mohou se stát mouchy zdrojem důležitého poučení? Velmi srozumitelně na tuto otázku odpovídá starověký myslitel, biskup a světec svatý Augustin. V traktátu výkladu Janova evangelia poučuje:
„Nedejte se nachytat ani na mouchy, které jsou vám odporné. Někteří, které chce ďábel zesměšnit, dají se nachytat i na mouchy. Ptáčníci líčívají do sítí mouchy, aby tak oklamali hladové ptáky. Stejně tak se i tito dají ďáblem oklamat. Kdosi cítil odpor k mouchám. Setkal se s manichejcem, kterému si stěžoval, že nemůže snést mouchy a hrozně je nenávidí. A tu se jej on zeptal: „A kdo je učinil?“ Poněvadž mu byly mouchy odporné a nenáviděl je, neodvážil se říci, že je stvořil Bůh, i když byl pravověrný. Tu on hned: „Jestliže je nestvořil Bůh, kdo je učinil?“ „Ano“, povídá, „já věřím, že mouchy učinil ďábel.“
A hned dodal: „Jestliže, jak moudře přiznáváš, mouchy učinil ďábel, kdo učil včelu, která je o málo větší než mouchy?“ Ten člověk se neodvážil říci, že včelu stvořil Bůh a mouchu ne. Věc byla nadmíru jasná. Od včely se přešlo ke kobylce, od kobylky k ještěrce, od ještěrky k ptáku, od ptáka k dobytku, od dobytka ke slonu, nakonec až k člověku. I byl ten člověk přesvědčen, že člověk nebyl stvořen Bohem. Tak ten ubožák z odporu k mouchám se stal mouchou a ďábel se ho zmocnil.

Belzebub se překládá jako Kníže much, o kterých je psáno: „Mrtvá moucha zkazí vůni oleje.“ Proč jsem to, bratři řekl? Ucpěte uši svého srdce, aby se do něho nedostal lstivý nepřítel. Pochopte, že Bůh učinil vše a každému určil jeho místo. Proč trpíme četné nepříjemnosti do tvorů, které stvořil Bůh? Poněvadž sami urážíme Boha. Zkoušejí to andělé? Snad abychom se těch tvorů nebáli. Obviňuj z trestu svůj hřích, nikoli soudce. Kvůli naší pýše ustanovil Bůh tohoto maličkého tvora, aby nás trápil. Člověk je pyšný, povyšuje se nad Boha, smrtelník se děsí smrtelníka, člověk nezná v bližním člověka. A protože se vyvyšuje, štípou ho blechy. Proč jsi tak nafoukaný? Křikne na tebe člověk a vzkypíš a zlobíš se. Blechám se postav na odpor, aby jsi mohl usnout.
Pochop, kdo jsi. Ti tvorové, kteří jsou nám odporní, mají zkrotit naši pýchu. Bůh mohl zkrotit pyšný faraonův lid medvědy, lvy, hady. On však na něj poslal mouchy a žáby, aby nepatrnými živočichy zkrotil pýchu.“
Kromě negativního postoje k mouchám pokorné srdce je schopné při františkánské úctě k stvoření říci pozitivně: “Mouchy velebte Pána!” Odpovídá to žalmu 148,1, který vybízí k chvále obecně: “Chvalte Pána z nebeských výšin, chvalte ho, Pána na výsostech!”. Ve verši 148,10 je konkretizace chvály: “divoké šelmy a zvířata všechna, plazivá havěť i křídlatí ptáci.”