Místo z bible, které II. Vatikánský koncil nejvíce cituje a na něž nejvíce odkazuje je závěr evangelia sv. Matouše 28,18-20: „Ježíš k nim přistoupil a promluvil: Je mi dána veškerá moc na nebi a na zemi. Jděte tedy získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“

Na Mt 28,18n odkazuje konstituce o Církvi Lumen gentium (LG) č. 8. V LG čl. 17 je citace 28,18-20: „Jděte tedy získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ V čl. 19 LG je odkaz na Mt 28,16-20 a Mt 28,20. V článku 20 LG je odkaz na Mt 28,20. Článek LG 22 odkazuje na Mt 18,18 a 28,16-20. V LG 24 je odkaz na Mt 28,18-20. V konstituci Dei verbum (DV) o Božím zjevení je v článku 7 odkaz na Mt 28,19-20 a v DV čl. 20 je odkaz na Mt 28,20. V konstituci o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium je v čl. 9 odkaz na Mt 28,20. V konstituci Gaudium et spes (GS) Radost a naděje je v čl. 38 odkaz na Mt 28,18. V dekretu o kněžské službě (PO) Presbyterorum ordinis v čl. 4 je odkaz na Mt 28,19. V dekretu o ekumenismu (UR) Unitatis redintergratio je v čl. 2 odkaz na Mt 28,18-20. V deklaraci o náboženské svobodě (DH) Dignitatis humanis je v čl. 1 citace Mt 28,19-20. V článku 13 DH odkaz na Mt 28,18-20. V článku 14 DH je citace Mt 28,19. Dekret o misijní činnosti Ad gentes (AG) v čl. 5 uvádí Mt 28,19-20: „Jděte tedy získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ A kromě toho je v AG 5 ještě odkaz na Mt 28,18.

Biblické vítězství si odnáší z dokumentů II. Vatikánského koncilu slova Matoušova evangelia Mt 28,20 „a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ s 13 citacemi nebo odkazy. Stejný počet citací a odkazů, což je 13 je i na text Markova evangelia Mk 16,15: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“. Najdeme je v LG 1, 16, 19, 24; DV 7; SC 6; PO 4; UR 2; AG 1, 5, 13, 38 a DH 13.

Na druhém místě s 12 citacemi a odkazy je verš Matoušova evangelia Mt 28,19: „Jděte tedy získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“

Na třetím místě je 9x uváděný text z Matoušova evangelia Mt 28,18.

Tyto tři nejvíce uváděné citace jsou společně v článku 5 misijního dekretu Ad gentes: „Pán Ježíš hned na začátku „zavolal k sobě ty, které sám chtěl (…) ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, protože je chtěl posílat kázat“ (Mk 3,13-14). Tak byli apoštolové zárodky nového Izraele a zároveň počátkem posvátné hierarchie. Když potom Pán svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním dokonal na sobě tajemství naší spásy a obnovy všeho a když dostal všechnu moc na nebi i na zemi, než byl vzat do nebe, založil svou Církev jako svátost spásy. Apoštoly poslal do celého světa, jako byl sám poslán Otcem. Přikázal jim: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (Mk 28,19-20); „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu. Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen. Kdo však neuvěří, bude zavržen“ (Mk 16,15). Proto připadá Církvi povinnost šířit Kristovu víru a spásu, a to jednak na základě výslovného příkazu, který zdědil po apoštolech sbor biskupů, jenž má na pomoc kněze, spolu s Petrovým nástupcem a nejvyšším pastýřem Církve, jednak silou života, který vlévá Kristus svým údům. „Z něho celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť podle práce, kterou koná. Tak tedy ono tělo roste a dělá pokroky v lásce“ (Ef 4,16). Poslání Církve se tedy uskutečňuje, když v poslušnosti Kristova příkazu a vedena milostí a láskou Ducha Svatého začíná být naplno aktivně přítomná mezi všemi lidmi a národy a přivádí je příkladem života i kázáním, svátostmi a ostatními prostředky milosti k víře, k svobodě a ke Kristovu pokoji. Tak jim otvírá volnou a jistou cestu k plné účasti na Kristově tajemství. Toto poslání je pokračováním a dějinným rozvíjením poslání samého Krista, který byl poslán hlásat radostnou zvěst chudým. Proto Církev musí jít pod vedením Ducha Svatého stejnou cestou, jakou šel Kristus, totiž cestou chudoby, poslušnosti, služby a sebeobětování až k smrti, nad kterou Pán zvítězil svým zmrtvýchvstáním. Neboť takto kráčeli v naději všichni apoštolové a mnohým soužením i utrpením doplňovali to, co zbývá z Kristových utrpení pro jeho tělo, kterým je Církev. A často byla krev křesťanů semenem.“

V článku AG 5 je nesprávně text „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít bude spasen, kdo však neuvěří bude zavržen“ uváděn jako Mk 16,15 místo Mk 16,15-16 a to i v latinském textu. Podle latinského textu je text českého vydání upraven u psaní Církve s velkým „C“ místo s malým “c” a podobně Duch Svatý s velkým „S“ místo s malým „s“.

Zachování všeho podle evangelia Mt 28,20: „učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ je příkaz konzervatismu. To, že se po II. Vatikánském koncilu zachovává pouze něco a někdy i nic je zradou. S tímto opakem zachovávání je i znejistění v prožívání „Já jsem s vámi až do konce světa.“ Bible žádá konzervatismus v učení víry a mravů, a proto textům dvojsmyslným je třeba dát výraz konzervativní. Ukázkou opaku konzervatismu je v liturgii odstranění latiny a zavedení oltáře čelem k lidu. Tyto věci nemají oporu v žádném textu dokumentů II. Vatikánského koncilu, ale jsou projevem pokoncilního neomodernismu. Padesát let od zahájení II. Vatikánského koncilu je příležitostí uznat odchylky od jeho textů v praxi a příkladem může být AG 5.