Co říci, když od jednoho autora jsou pod stejným názvem odlišné texty? B. Jablonský, autor písně „Pozdvihni se duše z prachu“ z r. 1852 má v Cyrilomedotějském kancionále z roku 1968 text, který byl podstatně změněn v kancionále pro NOM. Vypuštění slok a změny slov předpokládají vůli po změně. Věřit, že jde o změnu k lepšímu je pověra. Změna není totéž co náprava a obnova. II. Vatikánský koncil má v čl. 118 konstituce o liturgii: „Lidový zpěv je třeba promyšleně podporovat.“ Učit lid jinému textu má smysl pokud se tím něco špatného odstraňuje a něco lepšího buduje.

Za textem písně z roku 1968 jsou uvedeny vynechané a předělané sloky NOM.
1. Pozdvihni se duše, z prachu, zaleť k rajským končinám, s bázní, avšak beze strachu vstup tam v onen věčný chrám. Vzleť, kde Bůh tvůj věčný sídlí, blaží svaté, světice, a vše kryje lásky křídly jako plod svůj orlice.
2. Sláva Tobě, velký Bože, jenž jsi stvořil tento svět, jenžto voláš slunce z lože a rozsíváš jarní květ. Jitřní záře, duhy krása, světlý den i jasná noc, všecko slávu Tvoji hlásá, všecko zvěstuje Tvou moc.
3. Ty, jenž dáváš klasům zráti, jenžto šatíš lilie, dej se nám vždy lépe znáti, jak Tě Syn Tvůj zjevuje. Svaté světlo slova Tvého, voď nás ve tmách života a přiveď po konci jeho tam, kde věčná blahota!
4. Věřím v Tebe, Vševládnoucí, jenžto živly v moci máš, jenžto rukou všemohoucí hory v zlato odíváš. Věřím v Tebe, jenžto kvítí ranní rosou svlažuješ, jenžto víš, co srdce cítí, a je rád oblažuješ.
5. Přijmi dary sluhy svého, jež Tvá země zplodila, které moudrost Syna Tvého za oběť vyvolila. Budiž Tobě, Otče milá, jako oběť Abele, učiň, by se proměnila v oběť Vykupitele.
6. S obětí tou obětujem Tobě všecku práci ctnou – a Tvé službě zasvěcujem tělo své i duši svou. Ke Tvé cti a ke Tvé chvále i všech lidí k spasení směřuj Tvou milostí stále všecko naše snažení!
7. „Svatý, svatý!“ prozpěvují Tobě nebes kůrové, velebnost Tvou oslavují, všeho světa tvorové. Moudrost Tvá se v bázni chválí na zemi i na nebi, Hospodine, tvorstva Králi, Tebe lid Tvůj velebí.
8. Od propasti v země lůnu až na výsost oblaků, od prachu až k Tvému trůnu je svět pln Tvých zázraků. Jako krůpěj v širém moři zmizí naše chválení, protož se Ti lid Tvůj koří v mlčenlivém klanění.
9. Plesej, duše, Bůh je s námi, dotkni srdce, svých se strun, Ten jenž sídlí nad hvězdami, zvolil zde svůj svatý trůn. Klaňte se, ó zástupové všech věřících na zemi, třeste se, o hříšníkové, Soudce stojí před vámi.
10. Serafín se v prachu koří, cherub padá na svou tvář, neboť Ten, jenž světy tvoří, snížil se k nám na oltář, Bože svatý, Bože silný, jeden v světa oboru, nesmrtelný, nerozdílný, přijmi naši pokoru!
11.Pojďte, dítky, k stolu Otce, spějte sem, vykoupení, požívejte zde ovoce k duší svých nasycení! Ovoce to stromu kříže, mana rajská, nebes Chléb, jenž nás s Bohem samým víže, každý jazyk je veleb!
12. Budiž s námi, Bože skrytý v nejsvětější Svátosti, vzbuzuj v nás nebeské city, povzbuzuj nás ke ctnosti! Vyslyš mile naše vzdechy v úzkosti i starostech, uděluj nám své útěchy ve všech našich žalostech!
13. Dítky Tvé se Tobě klaní v té posvátné hodině, uděl, Otče požehnání, nám své věrné rodině! Žehnej naší drahé vlasti i jejímu národu, dej nám Dárce věčné slasti, ve všem dobrém úrodu!
U třetí sloky je text „Svaté světlo slova Tvého, voď nás ve tmách života a přiveď po konci jeho tam, kde věčná blahota!“ změněn pro NOM: „Kéž nám pravda světla tvého svítí ve tmách světlem svým, k sídlům blaha nebeského, buď nám vůdcem bezpečným.“ Vynechána je sloka čtvrtá.
Kratší a méně přesné modlitby k obětování mají v NOM jednu sloku písně k obětování: „Přijmi dary sluhy svého, jež tvá země zplodila a jež moudrost Syna tvého za oběť si zvolila; učiň, ať ta oběť čistá slovem tvým se promění v tělo a krev Jezu Krista a nám všem je k spasení.“ Vynechání příkladu oběti Abela a jak se zapojit do Kristovy oběti je ke škodě věci. Kdo zpěv rozjímá, ví, o co jde při mši svaté.

Z vypuštěných slok 7-9: „ Klaňte se, ó zástupové všech věřících na zemi, třeste se, o hříšníkové, Soudce stojí před vámi.“ Myšlenka klanění a bázně před Bohem Soudcem je pro liturgii zbytečná?
Místo dvou slok po svatém příjímání má NOM znění: „Vzdejme díky Pánu svému, který duši nasytil, aby tělu smrtelnému, chlebem spásy věčné byl. Zůstaň s námi, Jezu milý, ty jsi vzácný z nebe host, život náš a pramen síly, naše radost, blaženost.“ Otázka z těchto odlišných textů: Je snaha o ctnost v žalostech překonaná?
Závěr má NOM: „Lid tvůj se ti klaní v rozloučení hodině. Uděl svoje požehnání, Otče věrné rodině. Žehnej církvi, žehnej vlasti, žehnej všemu národu, dej nám, dárce věčné slasti, ve všem dobrém úrodu.“

Vypuštění slov o posvátné hodině bohoslužby pozdvihování z prachu nezlepšuje. Užívání tradičního textu písně „Pozdvihni se duše z prachu“, podobně jako celý tradiční kancionál a liturgie dává k pozdvihnutí z prachu lepší možnosti.
O pozdvihnutí duše je tato modlitba svátku sv. Scholastiky z úvodu mše sv.: “Bože, jenž jsi dal duši svaté Panny své Scholastiky k nebi vzlétnout v podobě holubice, abys ukázal cestu nevinnosti, dej nám pro její zásluhy a přímluvy tak nevinně žít, abychom si zasloužili dosáhnout radostí věčných. Skrze…”