Ekologické požadavky může mít ateista, panteista, naturalista a kdejaký bludař. Když dva dělají totéž není to totéž, protože se liší jejich úmysl a konečný cíl. Sv. František by jistě neodmítal čistý vzduch a vodu, ale při své prostotě měl jasné požadavky na ekologii ducha s odmítáním bludů a hříchů. Jeho ekologický dialog je o řádu stvoření daného Stvořitelem a obnovení padlé lidské přirozenosti Spasitelem Ježíšem Kristem. K orientaci dva požadavky o katolické víře a smilstvu z jeho Řehole:

„Všichni bratři ať jsou katolíci, ať žijí a mluví podle katolické víry. Kdyby však někdo slovem nebo skutkem zbloudil od katolické víry a života a nechtěl se polepšit, ať je z našeho společenství úplně vyloučen.“

„Všichni bratři, ať dlí kdekoli, nebo ať jdou kamkoli, ať se chrání před nečistými pohledy a před stykem se ženami; a nikdo ať se s nimi neradí, ani s nimi sám necestuje, ani s nimi nejí u stolu společně z jedné mísy. Kněží ať s nimi mluví zdrženlivě, když jim ukládají pokání nebo dávají duchovní radu. V žádném případě nesmí některý bratr přijmout nějakou ženu do poslušnosti, může jí jen dát duchovní radu a ona pak může konat pokání, kde bude sama chtít. A my všichni se chraňme a uchovejme všechny své údy čisté, neboť praví Pán: »Každý, kdo hledí na ženu s chtivostí, již s ní zcizoložil ve svém srdci« (Mt 5,28). Kdyby některý bratr byl sveden zlým nepřítelem a dopustil se hříchu smilstva, ať úplně odloží řeholní oděv, který pro svůj ohavný zločin už stejně pozbyl, a ať je z našeho řádu zcela vyloučen. Potom ať koná pokání za své hříchy (srov. 1 Kor 5,5).“

O dramatech pro vzdálení od autentického ideálu píše Angelo Clareno v Kronika sedmi soužení řádu menších bratří: „A poněvadž mnozí budou povoláni, ale málo bude vyvolených (srov.Mt 20,16), i v tomto řádu, zvláště v posledních dnech, kdy nastanou doby soužení, poslouchejte pozorně pravdu o budoucích událostech. Nyní, když řeholní život začínáme, když nás Nejvyšší předešel dary a milostí, naplní nás sladkostí svého požehnání a plody lásky. A jako pozvané ke svému stolu bude nás sytit chlebem života a vědění, napojí nás radostí a duchovním veselím a zahrne nás pokojem tím, že nám dá zakoušet svůj mír a svou moudrost. Ale nepřítel se pokusí rozsít mezi pšenici koukol (srov. Mt 13,28): do řádu vstoupí mnozí, kdo začnou žít sami pro sebe, a ne pro Krista (srov. Řím 14,7-8). Budou následovat spíš lidi tělesné než poslušnost víry a řehole tím, že budou dávat mnoho tělu a málo duchu.

Budou křehkostem svého těla vyhovovat, ucpou si uši ducha pro milost, nebudou si dělat násilí, aby uchvátili Boží království (srov. Mt 11,12). Tak se odloučí od dokonalosti, odchýlí se od řehole a ochladnou v horlivosti dokonalé lásky. Budou mezi námi však stále i lidé nevinní, kteří budou věrně kráčet po stezkách Páně, ale budou se rmoutit při vzpomínce na první horlivost – a jim podobní se budou rmoutit s nimi. Po tomto soužení přijdou údobí horší a hořká: zlí napadnou řád a mnozí povstanou proti němu. V řádu se rozmnoží ti, kdo budou žít tělesně a živočišně. Nechají se chytit do tenat zábavami a starostmi tohoto světa a péčí o tento život. Beze studu se vrhnou hrabat peníze, spekulačně nakupovat závěti a získávat odkazy. V důsledku toho se začnou soudit a opustí lásku ke svaté chudobě a pokoře, a budou nenávistně pronásledovat a sužovat ty, kdo se jim postaví na odpor. Proto budou jejich slova i činy uvnitř i zevně velmi hořké. Opravdu: vnitřně se vzdálí od chudoby, pokory a modlitby.

Budou se věnovat vědě, aby získali věhlas. Budou vyučovat a dají přednost slovům před ctnostmi, vědě před svatostí a okázalosti před pokorou. A budou obžalovávat ty, kdo jim budou protiřečit, budou mluvit lstivě, zbožnost zmatou, budou druhé utlačovat, nebudou k nim mít žádnou úctu a budou se vysmívat jejich pokoře. Mezi kleriky vnesou zmatek a budou jednat proti pokoře, kterou slíbili. Svými žádostmi budou pohoršovat světské lidi, budou jim příkladem lehkovážnosti a marnivosti a budou stavět honosné a pozoruhodné budovy. Budou se navzájem drásat a pojídat. Budou toužit po církevních hodnostech a budou mezi sebou závodit, jak se jevit vyššími. Mnozí bratři se budou starat, aby byli věrní pokoře a budou se snažit povznášet se k nebeským věcem čistým zachováváním slíbených věcí. Ostatní je přikryjí pohrdáním, jako by byli duševně nemocní, a budou je tupit jako lidi neužitečné a bezvýznamné. A naopak: budou obdivovat a vyvyšovat ty, co hledají a vědí velké věci, a budou zpívat chvály na jejich rozvážnost. Pro toto všechno se jejich přítomnost a život mezi bratřími stanou velmi hořkými a nesnesitelnými.

Budou se vzájemně pronásledovat a pomlouvat, a zápach jejich přítomnosti nebude lze ukrýt. A tehdy řád, tak kdysi milý Bohu, bude špatnými příklady pošpiněn, takže se dobří budou stydět objevit se na veřejnosti. Každý špatný člověk bude na bratry vylévat zápach své zlomyslnosti, své zlé skutky bude omlouvat, bude se považovat za dost dobrého ve své bezbožnosti a bude říkat: o mnoho horší věci dělají bratři. Těch, kteří se celým srdcem uprostřed mnoha soužení a rozporů obrátí ke Kristu a zachovají své povolání, bude málo. Novicové, kteří v těchto dobách vstoupí do řádu, budou i bez příkladu i bez vedení starších.

Budou se pohoršovat nad věcmi, které uvidí, ochladnou ve spasitelných tužbách a ve spolupráci s milostí a opustí tento život. Někteří z nich však budou v modlitbách volat ke Kristu a – bez vedení magistrů – dojdou k Pánu pro veliké dary milosti a požehnání a dojdou nejvyšší dokonalosti. Nakonec se jim přihodí to, co se stává rybářům, kteří zahrnuli velké množství špatných ryb: dobré ryby vyberou a dají do kádí a špatné odhodí za kořist ptákům.« A toto všechno se tomuto řádu v těchto dobách už stalo.“