Manifest komunistické strany z roku 1848 slibuje: „Komunismus odstraní věčné pravdy, odstraní náboženství, morálku, místo toho, aby je obnovil, protiřečí tedy jakémukoli dosavadnímu historickému vývoji.“ Naplňování tohoto programu zavinilo více věcí. Patří mezi ně i jeho podpora pokřtěnými katolíky.

Nedbali slov varování od Pia IX., který v encyklice Qui pluribus z roku 1846 učí, že mezi rozumem a vírou nemůže být rozpor, čl. 6: „víra osvobozuje rozum od každého omylu a obdivuhodně ho osvěcuje poznáním božských skutečností.“ V čl. 16 je o jedu z kalicha Babylónu: „Kdyby se jednou připustili takové zhoubné, přirozenému právu naprosto odporující názory komunismu, úplně by to rozvrátilo práva všech lidí, dané poměry, vlastnictví a celou společnost.“

Pius XI. napsal encykliku Divini redemptoris s podtitulem O bezbožném komunismu. Byla vydána 19.3. 1937. Dekret Svatého oficia proti komunismu z 15.7. 1949 má otázky: 1. Zda je dovoleno se hlásit ke komunistickým stranám nebo je podporovat? Odpověď: Ne. Komunismus je materialistický a protikřesťanský. Vůdcové komunistů, ačkoliv někdy sami tvrdí, že neútočí proti náboženství, ve skutečnosti – naukou nebo činem – ukazují, že jsou nepřátelští vůči Bohu, pravému náboženství a Kristově církvi. Otázka 3. Zda v Krista věřící, kteří se toho vědomě a dobrovolně dopustí, mohou být připuštěni ke svátostem? Odpověď: Ne. To odpovídá obecným principům, podle nichž se svátosti neudělují nedisponovaným.“

Tyto a jiné úryvky z papežských prohlášení jsou bojem proti zlu komunismu. Vinu na zlu komunismu má kdo jej podporoval. Možná také můj dědeček nebo někdo z rodiny nebo já. Umožnil tak zlo, které má na svědomí kolem 100 milionů lidských životů. Počet křesťanů tvoří značnou část z tohoto čísla. Mizivá část je povýšena ke cti oltáře.

Na Slovensku jsou prohlášeni za blahoslavené biskupové Pavel Petr Gojdič a Vasil Hopko, kněz Metoděj Dominik Trčka a řeholní sestra Zdenka Schelingová. Z Polska je velmi znám kněz Jerzy Popieluszko zavražděný tajnou policií v roce 1984 a prohlášený za blahoslaveného v roce 2010. Z Maďarska je blahoslaveným biskup Zoltán Meszlényi, nástupce uvězněného kardinála Józsefa Mindszenty. Smýšlení „oni“ (na Slovensku) mají již čtyři blahoslavené z doby komunismu a v jiných okolních zemích rovněž, by mohla podnítit snahu shodnou s Boží vůlí, která cení svědectví krve pro víru a usiluje o prohlášení za blahoslavené a svaté i z české země. Je to žádoucí nejen pro lidi české národnosti. Katolicita vyžaduje rovněž chápání „my“ katolíci máme na Slovensku a v dalších zemích osoby prohlášené za blahoslavené z doby komunismu. Fakt, že značná část pokřtěných katolických křesťanů podporovala bludy komunismu nesmí potlačit pravdu o obětech. Přetřásání spolupracovníků StB (i duchovními osobami) nemá navodit v myslích převrácený obraz, kdy se Církev z oběti prohlásí za viníka.

Tvrzení, že Církev kolaborovala s komunismem je částečnou pravdou jako komunistické učení o hmotě, v němž hmota zcela zatlačuje věci duchovní. Přetrvávání potlačování věcí duchovních je v neochotě slyšet o mučednících z doby komunismu a raději slyšet „komunisté to dobře mysleli“. Přežívání komunistické mentality je v překračování Desatera a zákonodárství např. o rodině s rozvody a umělými potraty. Znesvěcení neděle je dokonce horší než za socialismu, kdy obchody byly zavřeny. Je značně nevyvážené, když si komunisté vinu nepřiznají a povýšeně poukazují na viny Církve a to i ve vzdáleném středověku. Podobně nevyvážené je omlouvání církevních představitelů za středověk, např. v českých podmínkách za Jana Husa a nevést žijící osoby, aby činili pokání za sebe a generaci svých otců, matek, dědů a babiček v době komunismu i nyní.

V NOM zavedený společný svátek Svatých prvomučedníků římských je kolektivní a rozšiřuje myšlenky na toto období. Bohužel zrušil svátky řady světců a tím konkretizaci tohoto období na osobách. V arménském kalendáři je od 23.4. 2015 zapsán Den svatých mučedníků. Hlava arménské apoštolské církve Garegin II. prohlásil za svaté osoby z 1,5 milionu obětí turecké genocidy. Tomuto chápání odpovídá „Svátek obětí francouzské revoluce“ a v českých podmínkách „Svátek obětí husitské revoluce.“

I. Vondruška v Životopisech svatých, díl III. píše: „Palacký odhaduje počet tehdy usmrcených katolíků na 600.000. Ač protestant mluví o nich s úctou. Ale z velikého počtu trpitelů už kladrubský historik, benediktin Jiljí Sextetter ve své knize „Příspěvky k dějinám českých bratří“ (1781) právem vylučoval ty, kteří umřeli pro víru, avšak před smrtí svou proti husitům se zbraní v ruce, byť marně, se bránili. Ostatní byli pokládáni za mučedníky. Eneáš Silvius píše ve svých „Českých dějinách“ o katolících, kteří v husitských bojích byli usmrceni, jako o mučednících, a prohlásil, že boje za Zikmunda krále se dály z důvodů politických, usmrcení však katolíků z důvodů náboženských. Zajímavá je audience vyslanců českých, od krále Jiřího z Poděbrad do Říma poslaných. Papež Pius II. je přijal 20. března 1462 ve slyšení. Mezi vyslanci byl pražský purkmistr Václav Koranda. Ten se ve své řeči zmínil, že v bojích za krále Zikmunda bylo v Čechách mnoho lidské krve prolito. Na to odpověděl papež: „Milý bratře, věz, že nikde nebylo tolik mučedníků pro víru křesťanskou, jak v tomto království…boje tyto věru nebyly Čechům ke cti.“ Pius II. neměl potřebu se omlouvat za Církev, ale vést k uznání chování v rozporu s Církví.

Spojovat komunismus a husitství nepostrádá logiku. Vytvořili ji sami komunisté oslavováním husitství a zamlčování zla, které s husitstvím přišlo. Jistě by jim vadil svátek husitských mučedníků podobně jako připomínání obětí komunismu a Turecku Den svatých mučedníků arménských. Co asi by se dělo v Německu při snaze o “Svátek obětí nacismu”?

Pravda Páně zvítěží: Bůh nás všechny jednou bude soudit a to spravedlivě a napraví naše nespravedlivé soudy. Pro ty, kdo bludně slibovali ráj na zemi a vytvořili pro mnohé pozemské peklo a věci nenapraví pokáním je připraveno spravedlivé peklo.