Co je mše svatá? Slyšíme odpověď: „To hlavní je přijímání“. Pokud je hlavní svaté přijímání, tak není divu, že přibývají bohoslužby slova, při níž se podává svaté přijímání a mylně se myslí, že to hlavní nastalo. Bohoslužba slova není obětí Kristova kříže a je svojí hodnotou níže než mše svatá. Mše svatá je oběť s nejvznešenější modlitbou chvály, díků, prosby a smíru.

To je zřetelné při rozboru modliteb konaných ve mši svaté a dokonaleji vyniká v tradiční římské liturgii s prvním kánonem.

Prosebnou a přímluvnou formu modlitby má Římský misál vydaný v Římě v roce 1965 pod nadpisem „Přímluvy“ pro jednotlivce po svatém přijímání takto: „Pane Ježíši, vylej svou milost a své požehnání na všechny lidi dobré vůle, zvláště na svou svatou Církev na celém světě v čele se svatým Otcem a všemi jejími pastýři. Braň a ochraňuj ji proti úkladům všech nepřátel. Dej, ať všichni jsou jedno, jako ty s námi a tvůj Otec s tebou, tak aby všichni byli jedno v tobě, aby byl skutečně jeden ovčinec a jeden pastýř. Nevěřícím dej poznat pravdu, aby se obrátili k pravé víře, bloudící přiveď na správnou cestu, hledajícím dej světlo a jistotu pochybujícím. Dej důvěru a statečnost těm, kdo pozbývají odvahy, vlej svou lásku do vlažných a vychladlých srdcí. Smiluj se nad strádajícími a trpícími, pomoz jim v pravý čas. A bohatým otevři jejich srdce i ruku, aby nebyli věčně zavrženi. Žehnej duchovním i světským představeným, ať svůj úřad zastávají moudře a spravedlivě, ať jsou vlídní a plní porozumění vůči podřízeným. Rodičům dej obětavou lásku, dětem vděčné a poslušné srdce. Posiluj misionáře a průkopníky v jejich vyčerpávající práci pro tvé království. Hříšníky a své nepřátele strhni na své milosrdné Srdce. Zvláštní pozorností a láskou zahrň ty, kdo musí odpírat těžkým pokušením, kdo trpí pro tvou spravedlnost, všecky nemocné a umírající. Smiluj se nad dušemi v očistci, především nad těmi, na které nikdo nepamatuje, a ukrať jejich očistná muka. Všem zemím a národům, zvláště naší vlasti, dej jistou svobodu a pravý mír. Pomáhej věřícím, ať jsou stateční, horliví v tvé službě a vytrvalí v dobrém. Dej jim všem takovou víru, lásku a úctu k Nejsvětější svátosti, aby tvé přesvaté tělo přijímali co nejčastěji a s opravdovým užitkem. A přiveď nás všecky až k oné nevýslovné hostině, kde se svým Otcem a Duchem Svatým jsi ustavičná radost, bezmezně blaživá lahodnost, dokonalé nasycení, nepomíjející blaženost a nekonečné štěstí na věčné věky. Amen.”

Tato soukromá modlitba odpovídá starověkému způsobu přímluv. Apoštolské konstituce s formulářem původem ze III. století mají řadu přímluvných modliteb: za katechumeny, posedlé, za pokřtěné, kajícníky a za věřící. Osoba sloužící mši svatou se kromě těchto modliteb po svatém příjímání modlí takto: „Pane, Bože všemohoucí, Otče Krista, svého požehnaného Syna, který slyšíš upřímně Tě prosící, který i mlčících rozmluvy znáš. Díky Tobě vzdáváme, že jsi nás hodnými učinil přijmout z tvých svatých tajemství, které jsi nám poskytl k dokonalému přesvědčení o tom, co jsme dobře poznali, k ochraně zbožnosti, k odpuštění hříchů; neboť jméno Tvého Krista svoláno je na nás a my s Tebou jsme spojeni. Ty jsi nás odloučil od společnosti zlých. Spoj nás se zasvěcenými Tobě. Pozdvihni nás v pravdě příchodem Ducha Svatého. Zjev nám, co jsme dosud nepoznali, doplň chybící a utvrď poznané! Kněze ochraňuj bez úhony ve službě své, krále opatruj v míru, vrchnosti ve spravedlnosti, počasí v příznivosti, plodiny v hojné úrodě, svět ve své všemohoucí prozřetelnosti! Válečné národy zkroť, zbloudilé obrať. Lid svůj posvěť, panice a panny opatruj, manžely chraň ve věrnosti, čistoty dbalé posilni. Děti ke zralosti přiveď, nově přijaté upevni, katechumeny vychovej a posvěcení hodnými učiň. A všechny nás uveď do království nebeského v Kristu Ježíši, Pánu našem, v něm Tobě budiž sláva, čest a úcta v Duchu Svatém navěky. Amen. A diakon řekne: Bohu skrze Krista jeho se klanějte a přijměte požehnání!“

Přímluvné modlitby jsou v liturgii sv. Basila a sv. Jana Zlatústého.

II. Vatikánský koncil rozhodl v článku 53 konstituce o liturgii (SC): “Ať jsou obnoveny „přímluvy“ – „společná modlitba“, „modlitba věřících“ – po evangeliu a homilii, především o nedělích a zasvěcených svátcích. Tak se budou s účastí lidu konat prosby za svatou Církev, za ty, kdo vládnou, za ty, které tísní různé těžkosti, za všechny lidi a za spásu celého světa.“ K tomuto je odkaz na první list Timoteovi 2,1-2: „První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti.“ Obnovení přímluv v liturgii po II. Vatikánském koncilu je rozhodnutí, aby Církev skrze své členy zdokonalila a zintenzívnila svoji modlitbu. O lepší modlitbě píše II. Vatikánský koncil rovněž v SC 87: „aby se kněží a ostatní členové Církve modlili za daných okolností posvátné oficium lépe a dokonaleji…“ Méně modlitby a horší modlitba po koncilu není vina koncilních textů, ale silné virtuální pokoncilní reality spokojené s opakem.