Co čteš? Proč čteš? Jak čteš? Z odpovědí na tyto otázky usuzuj co jsi a co budeš sám a jsou ostatní. Kniha je přítel člověka a přátelé jsou výpovědí o člověku.

Pramenem pro katolickou víru je Písmo svaté a tradice. Evangelium sv. Lukáše začíná, Lk 1,1-4: „Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu, aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen.“

Svatí jako blahosl. Karel Foucauld vybízí ke katolické četbě z bible: „Čtěme stále s láskou evangelium, jako bychom seděli u nohou Milovaného a naslouchali mu.“ Sv. Caesarius z Arles jako biskup žádal, aby kandidát svěcení přečetl 4x Písmo svaté. Sv. Epifanius: „Četba Písma je mocná záštita před hříchem.“

Četba je různá. Sv. František Bogiáš: „Četba zbožných knih je první stupeň k dokonalému životu a čtení špatných knih je nebezpečnější než zahálka.“

O likvidaci špatných knih píší Skutky apoštolů, 19,18-19: „Přicházelo mnoho z těch, kdo přijali víru a veřejně vyznávali na sebe, co páchali. Ano, i velký počet těch, kdo se zabývali kouzly, snesli své knihy a přede všemi je spálili.“ O opaku píše sv. Pius X., Haerent animo: „Jsou kněží, kteří se necitlivě dávají pronikat tmou pochybností a pouštějí se na křivé chodníky světa. A důvod je jen v tom, že místo duchovních Božích knih raději čtou úplně jiné jako i velké množství časopisů zamořených šikovně zamaskovanými bludy a proto zkázonosnými. Chraňte se toho, milovaní synové.“

Četbu lze konat špatně. Sv. Augustin, O dílech mnichům: „Jaká je to zvrácenost, nechtít poslechnout četby, když ji chce pěstovat.“

Sv. Bruno v listu kartuziánům píše, jak se lze bez četby obejít: „Také já se chci radovat, neboť i když neumíte číst a psát, mocný Bůh vpisuje svým prstem do vašich srdcí lásku a znalost svatého zákona. Ukazujete totiž svými skutky, co milujete a znáte.“

Sv. Alfons L., Chvály mariánské: „Posléze obracím se k tobě, ó Matko Pána mého a Matko má Maria s prosbou, abys tuto mou skromnou práci a touhu, aby tě všichni chválili a milovali dobrotivě přijala. Ty víš, jak jsem toto dílo o chválách tvých toužil dokončit, než se přiblíží jistě nedaleký konec mého života. Nyní mohu umřít, protože zanechám knihu, která Tě chválit a velebit neustane, jak jsem se já po všechna léta nepřetržitě snažil od chvíle svého povolání, které mi Bůh dopřál z milosti skrze tvé prostřednictví. Ó Maria bez hříchu prvotního počatá! Svěřuji ti všechny, kdo tě milují a zvláště čtenáře této knihy a ještě více ty, kdo laskavě i mne tobě svěří.“

Sv. Ambrož, Epistula 2 biskupu Konstancovi: „Nuže, kdo hojně shromažďuje, hojně čte a snaží se porozumět, ten se naplňuje. A kdo se naplnil, může dávat vláhu jiným…“

Sv. Basil, Ad Adolescentes 4 o četbě pohanské: „Musíme využívat tyto knihy a následovat ve všem příklad včel. Ony nejdou bez rozdílu na všechny květy ani se nesnaží odnášet pryč všechno z těch květů, na které usednou, ale vytahují z nich jen to, co slouží k zhotovení medu, a zbytek zanechávají. A my, jsme-li moudří, vezmeme si z těchto spisů to, co je pro nás vhodné a shodné s pravdou, a zbytek necháme odejít.“

Sv. Bernard nepohrdal knihami, ale věděl, že ne všechno kniha naučí: „Les ti dá více než knihy. Učitelé věd tě nikdy nenaučí tomu, čemu tě naučí stromy a skály.“

Sv. Bonaventura o kříži: „To je má knihovna, z níž jsem se naučil všemu, co umím.“ Podobně mluví umírající Filip Benický s křížem: „To je má kniha, ve které jsou napsána všecka dobrodiní od mého Vykupitele.“

Sv. Izidor S., Kniha sentencí: „Modlitba nás očišťuje, četba vzdělává. Můžeme-li obojí, je to dobré. Nemůžeme-li však, raději se modleme než čtěme. Kdo chce být stále s Bohem, musí se často modlit i často číst. Neboť když se modlíme, mluvíme my s Bohem, a když čteme, mluví Bůh s námi. Veškerý pokrok pochází z četby a rozjímání.“

Sv. Jan Vianney, patron kněží: „Zvláště v neděli místo chození po návštěvách vezměte do ruky knížku např. Následování Krista nebo životopisy svatých a rozvážně ji přečtěte.“ „Není dobré číst knížky, které vůbec nebudují, ale spíše probouzejí neskromné myšlenky a podrývají víru.“ Pracovník charity se ptá: „Kolik času mám věnovat novinám?“ Odpověď sv. Jana Vianneye: „V novinách nedělejte nic, ten čas raději proseďte před svatostánkem.“

Sv. Jeroným, knězi Nepociánovi: „Nikdy nepusť z ruky knihu na duchovní četbu. Nauč se to, co máš učit. Osvoj si věrný projev, který souhlasí s pravým učením, abys byl schopný povzbuzovat jiné zdravou naukou a umlčet ty, co učí opak.“

Blahosl. Jordán v listu z r. 1233: „Protože se k vám nemohu dostavit osobně, jak bych chtěl, nutká mě láska a užitečnost k tomu radí, abych vás navštívil alespoň písemně, když se k tomu naskýtá příležitost. V době našeho pozemského putování je totiž lidské srdce zvrácené, je náchylné k špatnostem a je liknavé a mdlé, pokud jde o ctnosti. Proto potřebujeme povzbuzení, aby bratr pomáhal bratru a aby horlivá nadpřirozená láska rozněcovala vroucnost ducha, kterou pohlcuje vlastní nedbalost a vlažnost každodenního života.“

Sv. Terezie z Lisieux o psaním knihy Dějiny duše: „Než jsem se chopila pera, poklekla jsem u nohou sochy Panny Marie, před sochou, skrze kterou nám nebeská Královna projevila tolik mateřské péče. Prosila jsem milou Matku Boží, aby vedla moji ruku, abych nenapsala ani stránku, která by se jí nelíbila.“

Před psaním svých děl četl sv. Tomáš Akvinský životopisy otců pouště – poustevníků. Na otázku: „Jak dospět k velké svatosti?“ odpovídá: „Tím, že čteme jen jednu knihu.“

Blahoslavený Tomáš Kempenský v Následování Krista má o četbě v III,56: „Synu, četl jsi to všechno. Víš to tedy. Blaze tobě, když podle toho budeš i jednat (Jan 13,17). Kdo má přikázání moje a zachovává je, ten mne miluje a já ho budu milovat a zjevím se mu (Jan 14,21) a dám mu sedět se mnou v království mého Otce.“

NK I,20: „Nech věcí všetečných! Čti raději, co by tě povzbuzovalo ke zkroušenosti, než co by jenom tvou mysl bavilo.“

NK I,3: „V den soudný se nás jistě nikdo nebude ptát, co jsme četli, nýbrž co jsme činili; ani jak krásně jsme dovedli řečnit, nýbrž jak bohabojně jsme žili.“

Tridentský koncil má Deset pravidel o zakázaných knihách schválených papežem Piem IV. V šestém pravidle je: „Knihy, které z podstaty pojednávají, vyprávějí nebo učí o věcech oplzlých či obscéních, jsou zcela zakázány, protože musí být zřetel nejen na víru, nýbrž i na mravy, které čtením takových knih bývají snadno zkaženy; a ti, kteří je u sebe mívají, ať jsou biskupem přísně potrestáni.“