O svatém Piu V. je v misále Pavla VI. tato pravdivá modlitba: „Bože, tys dal své Církvi svatého papeže Pia, aby bděl nad čistotou její víry a provedl obnovu její liturgie…“ Obnovená liturgie Pia V. měla jednotný způsob přijímání svátosti oltářní vkleče a do úst podle předchozích staletí od posvěcených mužů. II. vatikánský koncil žádnou změnu v podávání Nejsvětější svátosti oltářní nežádal. S pokoncilní misálem Pavla VI. se nejen způsob přijímání Nejsvětější svátosti změnil.
To předpokládá touhu po změnách a novotách potlačující touhu po věrnosti tradici s otázkou: To mám jako první podávat (přijímat) v tomto kostele ve stoje nebo na ruku místo vkleče a do úst?

Závažné znejistění, jak se věří a přijímá Nejsvětější svátost v římském ritu vyčteme z čl. 88-96 Redemptionis sacramentum z 19. března 2004 od papeže Jana Pavla II. Vysvětluje, co se má odmítat: „Pouze tam, kde to nutnost vyžaduje, mohou celebrujícímu knězi ve shodě s předpisy práva pomoci mimořádní služebníci.
89. Protože „i skrze znamení lépe vynikne přijímání jako účastenství na právě konané oběti,“ je vhodnější, aby je věřící přijali z hostií proměněných při samotné mši svaté.
90. „Věřící přijímají vkleče nebo vstoje, podle pokynů biskupské konference“ potvrzených Apoštolským stolcem. „Přijímají-li vstoje, doporučuje se před přijetím svátosti nějaký, těmito pokyny stanovený, projev úcty.“
91. K podávání svatého přijímání je třeba připomenout, že „posvátní služebníci nemohou odepřít svátosti těm, kdo o ně vhodně žádají, jsou řádně připraveni a právo jim nezakazuje jejich přijetí.“ Proto každý pokřtěný katolík, kterému právo nebrání, musí být připuštěn ke svatému přijímání. Není tedy dovoleno odmítnout věřícímu přijímání např. z prostého důvodu, že chce přijmout eucharistii vkleče nebo vstoje.
92. Přestože má každý věřící podle svého rozhodnutí neustále právo přijmout svaté přijímání do úst, jestliže v oblastech, ve kterých to biskupská konference se schválením Apoštolského stolce dovolila, chce přijmout svátost na ruku, ať je mu podána svatá hostie. Přesto však ať se velmi pečlivě dbá na to, aby přijímající vložil hostii do úst ihned před udílejícím, aby se nikdo nevzdálil a nenesl eucharistii v ruce. Pokud hrozí nebezpečí znesvěcení, ať se svaté přijímání nepodává věřícím na ruku.
93. Je nezbytné, aby se u přijímání věřících zachoval zvyk používat paténu, a tak se předešlo tomu, že by hostie nebo určitá její část upadla.
94. „Není dovoleno, aby si věřící sami brali Tělo Páně a posvátný kalich, tím méně aby si je podávali mezi sebou z ruky do ruky.“ Taktéž ať je v této věci odstraněn zlozvyk, aby si novomanželé při svatební mši svaté udíleli vzájemně svaté přijímání.
95. Věřící laik, který „přijal eucharistii, může ji týž den ještě jednou přijmout pouze při mši, jíž se zúčastní, při zachování kán. 921 § 2.“
96. Není schválen zvyk, který je rovněž v rozporu s předpisy liturgických knih, rozdávat při slavení mše svaté nebo před ní, podobně jako svaté přijímání, neposvěcené hostie nebo cokoliv jiného, ať už k jídlu či nikoli. Tento zvyk se totiž neslučuje s tradicí římského obřadu a nese v sobě nebezpečí vnesení zmatku mezi věřící ve věci eucharistického učení Církve. Jestliže je v některých oblastech díky povolení v platnosti zvláštní zvyk žehnat chléb a rozdávat jej po mši svaté, ať se velmi pečlivě poskytne správná katecheze tohoto gesta. Ať se nezavádějí další podobné zvyklosti a ať se nikdy k tomuto účelu nepoužívají neproměněné hostie.“
Komentovat by se daly všechny body. Např. v č. 92 připuštěný způsob podávání na ruku se nedodržuje ani při papežských mších. Tvrzení, že svatokrádežně lze přijímat i do úst platí, ale v NOM jako při vyšší rychlosti s autem jsou nehody závažnější.

Praxí při liturgii misálu Pia V. byla častější svatá zpověď před přijetím Nejsvětější svátosti oltářní. Kajícnost před přijetím svátosti nejprve kněz 3x a potom lid rovněž 3x projevil slovy: „Pane nejsem hoden.“ Při „Beránku Boží“ misál Pia V. předepisuje, aby se kněz bil třikrát v prsa, vyjímaje při zádušní mši svaté, kde na místo smiluj se nad námi říká dej jim odpočinutí. Misál Pavla VI. pro kněze před sv. přijímáním vynechává volitelně jednu z těchto dvou modliteb misálu Pia V.:
„Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, tys naplnil Otcovu vůli a v Duchu Svatém jsi dal svou smrtí život celému světu. Skrze své tělo a svou krev vysvoboď i mě ze všech mých nepravostí a zbav mě všeho zlého; ať vždycky miluji tvá přikázání a nikdy se od tebe neodloučím.“
„Pro tvou lásku tě prosím, Pane Ježíši Kriste, ať přijímání tvého těla a tvé krve není mým odsouzením, ale mou ochranou a lékem pro duši i tělo.“

Misál Pavla VI. při ukázání hostie oproti misálu Pia V. dodává: „Blahoslavení, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově.“ Jde o jinou vazbu než je v Apokalypse 19,5-10: „ Od trůnu pak vyšel hlas: »Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte a kdo se ho bojíte, malí i velcí!« A tehdy jsem uslyšel, jak volá přečetný zástup - podobalo se to hukotu velkých vod a mocnému dunění hromů: »Aleluja! Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království! Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest, neboť nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila. Bylo jí dáno, aby se oblékla do skvěle bílého kmentu« - kmentem jsou dobré skutky věřících. A dále mi řekl: »Zapiš to: Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině!« Pak ještě připojil: »To jsou pravá Boží slova.« Padl jsem mu k nohám, abych se před ním poklonil. Ale on mi řekl:» Chraň se to udělat! Jsem služebník jako ty a tvoji bratři, kteří mají Ježíšovo svědectví. Bohu se klaněj! - Ježíšovo svědectví totiž je duch proroctví.«
Věčný život připomínají slova liturgie Pia V.: „Tělo našeho Pána Ježíše Krista zachovej duši tvou k životu věčnému.“ Lidé takto formování nezapomínali na svaté příjímání v hodině smrti, viatikum. Kříž při podávání svátosti navozuje jednoznačné chápání hostiny jako hostiny obětní.
Odmítání praxe misálu Pia V., který bděl nad čistotou víry Církve a provedl obnovu její liturgie je po špatných zkušenostech NOM nikoli výhra, ale tragédie.