Pramenem pro katolickou víru je Písmo svaté a posvátná tradice. Svatí jsou vzorem a nemohou být s těmito prameny v rozporu. Z mnoha svatých sv. Vojtěch a sv. Zdislava k manželství a rodině. Sv. Vojtěch tvrdě narážel s katolickým pojetím manželství, které odmítali stoupenci pohanské tradice.
O nápravě podle učení sv. Vojtěcha čteme v nejstarší české literární památce Kosmově kronice české. Přenesení ostatků sv. Vojtěcha z polského Hvězdna roku 1039 předcházely tři dny postu a modlitby a odřeknutí se věcí, které sv. Vojtěch odmítal. Kníže Břetislav se optal: „Chcete napravit své nepravosti a odvrátit se od zlých skutků?“ Oni se slzami volali: „Ochotni jsme napravit, v čem naši otcové nebo my jsme se postavili proti Božímu svatému a zavrhnout každý zlý skutek.“ „Bratři pozdvihněte společně své pravice k Hospodinu a dejte pozor na mé řeči, chci abyste je přísahou na svou víru potvrdili. Tedy toto ať je hlavní mé a první přikázání, aby vaše manželství jež jste doposud měli jako s lehkými ženami a nepořádná po způsobu hloupých hovad, od této chvíle byla podle církevních ustanovení zákonná, soukromá a nerozlučná, a tak aby muž maje dosti na jedné ženě a žena majíc dosti na jednom muži spokojeně žili. Kdyby pak manželka mužem nebo muž manželkou pohrdl a svár mezi nimi vzplanul až k rozvratu, kdo by z nich k předešlému svazku právně uzavřenému nechtěl se vrátit, chceme, aby rušitel toho byl uveden v podrobení ne dle řádu naší země, nýbrž spíše pevností nezměnitelného příkazu našeho. Ať je to jakákoli osoba, ať je odvedena do Uher a není mu možné se vykoupit a do země vrátit, aby jedné ovečky nákaza po celém ovčinci Kristově se nešířila. Šebíř biskup pravil: Kdo by jinak zachoval, buď proklet.“

Kardinál Trochta obdržel v roce 1971 tento dopis Pavla VI. o sv. Zdislavě: „Zbožná úcta a radostná oslava nebešťanů je vždy i pro nás vynikající příležitostí, abychom aspoň v duchu a v myšlenkách, když jsme snad tělem vzdáleni, navštívili ona místa, kde jsou s vírou uctíváni světci buď proto, že se tam narodili, nebo že se tam proslavili svými skutky, anebo že jsou tam pochováni.
Blahoslavená Zdislava je ozdobou českých zemí. Tam se narodila ze vznešeného rodu, tam žila křesťanským životem a tam byla s velkou úctou i pochována. Vynikající ctnosti této ženy, její způsob života a pozoruhodné činy nejenže odpovídají zřejmě dnešním potřebám, ale též mocně vábí všechny křesťany k ochotnému následování.
Jako žena a matka byla vzorem manželské věrnosti a oporou lásky a mravní kázně ve své rodině; jako dcera Církve byla zcela oddána katolické nauce a skutkům podle evangelia; jako občanka byla dobroditelkou stále pohotovou pomoci strádajícím; Boha milovala nade všechno a jemu jedinému sloužila na veřejnosti i doma.
Vybízíme tedy všechny, aby hleděli na tento vynikající vzor svatého života a uvažovali o něm. Neboť lidé naší doby tu mohou nalézt následováníhodný ideál ctnosti, řád lásky a výzvu ke křesťanskému životu.“
Za svatou byla prohlášena sv. Zdislava společně s Janem Sarkandrem 21.5. 1995 v Olomouci. O blahoslavené Zdislavě je tato vstupní modlitba mše svaté: „Bože, jenž jsi blahoslavené Zdislavě ráčil udělit, aby tě stále pozdviženou myslí rozjímala a zároveň o bližního se pečlivě starala, dej nám na její přímluvu, abychom se pilně snažili o nebeské věci a dobrými skutky cvičili v lásce. Skrze…“